"Ludwig"

(Itálie, Nizozemí, Německo)

Wolfgang Abel se narodil 25. března 1959 v německém Düsseldorfu do zámožné rodiny (jeho otec byl generálním ředitelem pojišťovny). Těsně po jeho narození se rodina přestěhovala do Mnichova a poté do Itálie, přesněji do města Verona. Marco Furlan se narodil 16. ledna 1960 v italské Padově. I on si nemohl stěžovat na materiální nedostatek, jeho otec byl předním italským plastickým chirurgem.

Oba se setkali na střední škole a brzy zjistili, že mají mnoho společného. Především je spojovaly jejich ultrapravicové názory. Shodli se zejména na tom, že je třeba očistit svět od toho, čemu říkali "odchylky". Tím byli míněni bezdomovci, narkomani, prostitutky, homosexuálové, církev, noční podniky a pornokina. Krátce po absolvování střední školy založili dvoučlennou neonacistickou skupinu, které dali jméno "Ludwig".

Poprvé se odhodlali k akci 25. srpna 1977 ve Veroně, když zavraždili romského narkomana Guerrina Spinelliho. Narazili na něj, když seděl ve svém Fiatu. Abel a Furlan na auto hodili 4 Molotovovy koktejly. Jejich oběť tak uhořela zaživa.

17. prosince 1978 zavraždili číšníka Luciana Stefanata, kterého si vybrali kvůli jeho homosexualitě. Abel s Furlanem mu zasadili celkem 30 bodných ran nožem. K této vraždě došlo ve městě Padova.

12. prosince 1979 následovala vražda narkomana Claudia Costy (22 let) v Benátkách. I tato oběť byla ubodána.

Abel s Furlanem se poté rozhodli přihlásit se ke svým útokům a to prostřednictvím dopisu, který poslali do několika italských novin. Později poslali ještě několik podobných dopisů, které buďto rovněž poslali novinám nebo je rovnou zanechali na místech vražd. V hlavičce každého dopisu bylo slovo "Ludwig" napsané přes znak říšské orlice držící svastiku. Dopisy byly plné frází jako "Jsme poslední nacisté", "Naše víra je nacismus a naší spravedlností je smrt" nebo "Smrt si přijde pro každého, kdo zradí pravého boha." Každý z dopisů pak končil větou "Gott Mit Uns" (německy "Bůh s námi").

K dalšímu útoku došlo ve městě Vicenza, kde byla 20. prosince 1980 zavražděna prostitutka Alice Maria Berettová (52 let), která byla ubita sekerou.

25. května 1981 se Abel s Furlanem poprvé pokusili o masovou vraždu, když podpálili opuštěnou budovu ve Veroně, která sloužila jako úkryt pro místní bezdomovce a narkomany. Tento útok si vyžádal život Luca Martinottiho (17 let). Další muž utrpěl těžké popáleniny.

Abel s Furlanem se poté zaměřili na představitele nenáviděné církve a 20. července 1982 zaútočili kladivy na dva mnichy - Gabrieleho Pigata (70 let) a Giuseppeho Lovata (70 let). Zatímco prvně jmenovaný byl na místě mrtev, otec Giuseppe byl převezen do nemocnice, kde svým zraněním později také podlehl. Oba byli v tak strašném stavu, že trvalo několik týdnů, než se je podařilo identifikovat. Zatímco k tomuto útoku došlo ve Vicenze, k vraždě dalšího duchovního došlo 26. února 1983 ve městě Trento. Obětí se stal místní kněz Armando Bison. Ten byl nalezen se ševcovským šídlem zabodnutým v hlavě.

14. května 1983 Abel s Furlanem založili požár v pornokině v Milánu. Tentokrát byla bilance obětí mnohem děsivější. Na místě zemřelo 6 lidí, jmenovitě to byli Livio Ceresoli, Giorgio Fronza, Ernesto Mauri, Pasquale Esposito, Elio Molteni a Domenico La Sala. Dalších 32 lidí bylo zraněno.

Poté se jejich pozornost upřela mimo území Itálie. K jejich nejhoršímu útoku tak došlo v Amsterdamu, kde 17. prosince 1983 založili požár ve strip clubu. Na místě zůstalo 13 mrtvých.

8. ledna 1984 následoval požár v jedné z mnichovských diskoték. Plamenům padla za oběť Italka Corrine Tartarottiová, která v podniku pracovala jako servírka. Dalších 7 lidí bylo zraněno. Pachatelé tento čin okomentovali v dalším z dopisů takto: "Už si tam nikdo nezašuká!"

Abel s Furlanem se poté vrátili zpět do Itálie. 4. března 1984 se pokusili podpálit diskotéku ve městě Castiglione delle Stiviere, ve které v tu dobu bylo přibližně 400 mladých lidí. Jeden z dvojice se dostal dovnitř a poté otevřel nouzový východ, kterým vpustil dovnitř i svého parťáka. Tímto způsobem propašovali na diskotéku 2 kanystry plné benzínu. Obsah obou kanystrů následně rozlili na koberec, který se pak pokusili podpálit. Naštěstí byl však koberec odolný proti ohni, takže si jejich počínání zavčas všimli vyhazovači. Když Abel s Furlanem zjistili, že jsou odhaleni, pokusili se utéct. Byli však zastaveni zaměstnanci a návštěvníky. Nakonec mohli být rádi, že dorazila policie, protože jim hrozil lynč od rozlíceného davu.

Po svém zatčení se oba doznali ke svým činům. Abel podstoupil psychiatrické vyšetření, podle jehož závěru má zhoršenou schopnost chápat dopady svého chování. Podobné vyšetření měl podstoupit i Furlan, ale odmítl jej, protože se mu zdálo nedůstojné. V následném soudním procesu se naplno projevily výhody, které oběma pachatelům přinesl jejich dobrý původ. Oba si zaplatili skvělé advokáty, kteří dosáhli téměř nemožného. I když při jejich útocích zemřelo 28 lidí, oba byli uznáni vinnými "pouze" z 10 vražd. A i když obžaloba požadovala doživotí, Abel s Furlanem nakonec od soudu odcházeli pouze s 30letým trestem s možností podmínečného propuštění. I přesto se oba na místě odvolali.

V únoru 1991 se Furlanovi podařilo utéct z vězení. Svůj pobyt na svobodě si nakonec prodloužil až do května 1995, kdy byl konečně dopaden na Krétě. Těsně po svém návratu do vězení se neúspěšně pokusil oběsit ve své cele. 10. dubna 1999 uspěla dvojice se svým odvoláním a trest se oběma pachatelům snížil na 27 let ve vězení s možností podmínečného propuštění. V roce 2009 byl navíc Abelovi trest změněn na domácí vězení. Svůj trest si tak odpykával v domě své rodiny v regionu Valpolicella.

12. listopadu 2010 byl Marco Furlan za dobré chování podmínečně propuštěn. Wolfgang Abel si odpykal celý trest a 21. listopadu 2016 byl propuštěn z domácího vězení. Oba muži jsou dodnes na svobodě a podle jejich vyjádření spolu neudržují jakýkoliv kontakt.

Zdroje: wikipedia.org