"Zohavovač ze Sydney"

(Austrálie)

Životopis

Narodil se jako Allan Ginsberg v roce 1926 v Liverpoolu ve Velké Británii. Jako dítě byl samotář, nikdy neměl žádné kamarády (a tak to v podstatě bylo celý jeho život). Měl velmi neobvyklou zálibu, kdy pozdě v noci chodil na dlouhé procházky. Několikrát po něm jeho matka musela vyhlásit pátrání. Už v jeho mladém věku u něj psychiatři diagnostikovali schizofrenii. V roce 1943 narukoval do armády a krátce nato byl převelen do Lancashire. Zde byl jednoho dne v protileteckém bunkru znásilněn jakýmsi desátníkem, který mu poté vyhrožoval smrtí, pokud někomu něco řekne. To byl dost možná stěžejní moment jeho života. Po prvotním vzteku a rozčarování totiž zjistil, že se mu tato zkušenost vlastně líbila. Podle slov samotného MacDonalda: "Tehdy jsem si uvědomil, že jsem homosexuál. To mě odsoudilo k životu v bídě a ponížení."

V roce 1947 opouští armádu a je mu znovu diagnostikována schizofrenie. Jeho bratr ho proto pošle do psychiatrického ústavu ve Skotsku, kde panují téměř středověké podmínky. Chovanci zde byli doslova namačkáni jeden na druhém v přeplněných celách, v zimě se zde netopilo a všichni chovanci dostávali každé ráno elektrické šoky. Po 6 měsících si jej jeho matka bere domů. Po svém návratu se stane aktivním homosexuálem a doslova prosí o sex muže na veřejných toaletách nebo v barech. Několikrát musí změnit práci, protože je terčem posměchu svých kolegů. Sám se přitom začíná bát o své duševní zdraví. Má časté halucinace a v hlavě slyší různé hlasy. Navštíví psychiatra a ten ho pošle na další 3 měsíce na pozorování do ústavu. Během této doby se ale na jeho stavu nic nezmění. To v něm pouze probudí pocit, že je svému okolí naprosto lhostejný. Proto se v roce 1949 přestěhuje do Kanady a v roce 1955 do Austrálie. Zde se rozhodne začít nový život a mění si jméno na William MacDonald. Ale i ve svém novém domově začne žadonit sex po kolemjdoucích mužích. V Adelaide je zatčen za to, že se na veřejných záchodcích dotýkal penisu vedle stojícího muže. K jeho smůle byl tím mužem detektiv místní policie. Od soudu odchází s dvouletou podmínkou. Po tomto incidentu se stěhuje do Ballaratu, kde si najde práci jako zedník. Hned první den je zbit svými kolegy, protože je "buzna". MacDonald jim to oplatí tím, že jim propíchá pneumatiky u kol. Nakonec se v roce 1961 přestěhoval do Sydney.

Série vražd

MacDonaldovými oběťmi byli zásadně muži. Vybíral si muže na okraji společnosti, kteří nikomu nechyběli a které nikdo nehledal. Tyto "odpadlíky" bylo velice snadné nalákat pod příslibem alkoholu na místa, kde na ně později zaútočil. Podle svých slov pociťoval tak silné nutkání vraždit, že mu nebyl schopen odolat.

1960 - svou první vraždu spáchal ještě před svým odjezdem do Sydney. Před nádražím Roma Street Railway Station ve městě Brisbane se seznámí s Amosem Hurstem (55 let). Nejprve spolu popíjeli v nedalekém hotelu a pak odešli do Hurstova pokoje, kde seděli na posteli a pili pivo. Amos byl notorický alkoholik a v tu noc se opil tak, že upadl do bezvědomí. V tu chvíli ho MacDonald začal škrtit. Po chvilce vytryskl z úst oběti pramínek krve přímo na MacDonaldovy ruce. To MacDonalda rozzuřilo natolik, že Amose tvrdě udeřil do hlavy. Ten se bez známek života sesul k zemi. MacDonald pak Amose svlékl, položil ho na postel, omyl si krev z rukou a vrátil se domů. MacDonald, silný paranoik, poté každý den pročítal noviny a s hrůzou trnul, kdy si přečte, že je mu policie na stopě. Když se ale dočetl, že policejní lékař jako příčinu smrti určil infarkt způsobený nadměrným požitím alkoholu, mohl si alespoň na chvíli oddechnout.

Těsně po vraždě narazí MacDonald v laciné vinárně na muže, který se mu představí jako Bill. Podle MacDonaldových slov byl tento muž velice podobný desátníkovi, který ho kdysi znásilnil. Opět se ozvalo ono nutkání, které bylo s každou skleničkou silnější a silnější. MacDonald nakonec koupí láhev sherry a jde s Billem do parku. Tam počká, až se muž opije do němoty a usne na trávě. Klekne si na něj, vytáhne nůž...a v tu chvíli ho nutkání opouští. Chvíli stojí zmateně nad spícím mužem a pak zklamaně odchází. Bill se tak stane jedním z nejšťastnějších opilců v historii lidstva.

Po svém přesunu do Sydney pracuje MacDonald jako třídič dopisů na poště pod falešným jménem Alan Edward Brennan. Netrvá však dlouho, než se jeho podivné nutkání ozve znovu.

4. června 1961 - tentokrát chce MacDonald víc. A také se pečlivě připraví. V igelitové tašce má pláštěnku, aby si oblečení nepotřísnil krví. V Green Parku potká bezdomovce a alkoholika Alfreda Reginalda Greenfielda (41 let). Nabídne mu alkohol a řekne mu, že když s ním půjde k blízkým lázním, dostane další lahev. Když pak dorazí k lázním, sednou si spolu na trávu a Alfred zanedlouho usne. MacDonald si oblékne pláštěnku, vytáhne dlouhý nůž a vší silou bodne Alfreda do krku. To ještě několikrát zopakuje. Nakonec své oběti uštědří asi 30 bodných ran. Pak Alfredovi svlékne kalhoty a nožem mu uřízne penis a varlata. Svlékne si pláštěnku, do ní zabalí nůž a vše uloží zpět do tašky. Genitálie své oběti pak hodí v přístavu do vody. Po cestě si ještě omyje ruce a zamíří k domovu.

21. listopadu 1961 - MacDonald v South Downing Street narazí na opilého Ernesta Williama Cobbina (41 let). MacDonald mu slíbí, že mu dá pivo, pokud s ním půjde na veřejné záchodky v Moore Parku. Tam Ernest opravdu dostane od MacDonalda pivo, které popíjí sedíc na záchodovém prkénku. Ani si nevšimne, že jeho chlebodárce vytahuje z tašky pláštěnku a začne si ji oblékat. Jedinou bodnou ranou nožem přetne MacDonald krční tepnu své oběti. A pak přijdou další bodné rány. Do ramen, do rukou, do krku, do tváře, do hrudi... Za chvíli se záchodky doslova topí v krvi. Když je Ernest mrtev, MacDonald mu svlékne kalhoty i spodní prádlo a uřízne mu penis a varlata. Ty poté vloží do igelitového sáčku. Po svém návratu domů pak genitálie své oběti omyje v teplé vodě, vloží je do čistého sáčku a odnese si je s sebou do postele, kde, jak sám uvedl, "jsem se s nimi mazlil celou dlouhou noc". Druhý den pak děsivý obsah sáčku společně s pláštěnkou a nožem hodí do vody v přístavu.

31. březen 1962 - toho dne prší, takže MacDonald může vyrazit do ulic rovnou ve své nové pláštěnce. Potká Franka Gladstoneho McLeana, kterého sleduje po Bourke Street. Tam se s ním dá do řeči a navrhne mu, že by mohli popít. Frank (v tu dobu již značně pod vlivem alkoholu) nadšeně souhlasí. Když ale procházejí pod rozbitou lampou, bodne ho MacDonald zezadu do krku. Když se Frank otočí, bodne ho MacDonald do tváře. Frank klesl na kolena a útočník jej vší silou uhodil pěstí do obličeje. Oběť se skácela na zem. Toho MacDonald využil, klekl si na ležícího muže a začal ho zuřivě bodat do hlavy, krku, tváře a hrudi. Vtom uslyšel dětský výkřik. Jen několik metrů od sebe uviděl malé dítě. Dřív, než si mohl rozmyslet, co udělá, vynořili se zpoza rohu jeho rodiče. MacDonald na nic nečekal a schoval se do nejbližší uličky. Viděl, jak všichni zůstali v hrůze stát a pak vzali nohy na ramena. MacDonlad toho využil, odtáhl stále ještě žijícího Franka o kus dál a opět do něj začal bodat, dokud si nebyl jistý, že je muž mrtvý. Pak mu svlékl kalhoty a odřízl jeho genitálie. Ty pak doma opět omyl a uložil je k sobě do postele. Druhý den je  také hodil do vody v přístavu.

Těsně po této vraždě se MacDonald nepohodl se svým domácím a navíc dostal vyhazov z práce. Za ušetřené peníze si koupil malý obchod v Burwoodu na předměstí Sydney. Zde prodával sendviče a různé drobné zboží. Zároveň se zabydlel v patře nad obchodem.

6. června 1962 - ve vinárně v Pitt Street se MacDonald seznamuje s Jamesem Hackettem (42 let), drobným zlodějíčkem a alkoholikem. Toho pozve do svého nového bytu. Tam Jamese opije tak, že ten usne rovnou na podlaze. MacDonald vzal nůž a zabodl ho spícímu muži do krku. Je až neuvěřitelné, že i s takovýmto zraněním se James postavil útočníkovi na odpor. Rukou se mu podařilo odrazil další ránu nožem tak šikovně, že si MacDonald sám vrazil nůž do druhé ruky. Pak ale MacDonald uchopil nůž do obou rukou a vší silou ho zarazil Jamesovi do srdce. I když byla tato rána smrtelná, MacDonald pokračoval v bodání tak dlouho, než byl nucen přestat, aby popadl dech. V tu chvíli se podlaha doslova topila v krvi. MacDonald si ovázal poraněnou ruku špinavým hadrem na nádobí a pokusil se své oběti odříznout genitálie. Nůž byla ale od takového množství nárazů do kostí oběti natolik ztupený, že toho nebyl schopen. To ho znovu rozzuřilo a začal bezhlavě bodat a řezat do genitálií i stehen své oběti. Pak se naprosto vyčerpán svalil na podlahu a usnul vedle mrtvého těla přímo uprostřed krvavé kaluže. Když se druhý den ráno probudil, zjistil, že je doslova od hlavy k patě zmáčen teď již zaschlou krví. Šel se vykoupat, vzal si čisté oblečení a navštívil nemocnici, kde si nechal zašít poraněnou ruku. Lékaři řekl, že se pořezal v obchodě. Po návratu domů mrtvé tělo svlékl a odtáhl do obchodu. Pak se snažil uklidit spoušť v patře. To se mu úplně nepodařilo, protože nebyl schopen zbavit se krvavých skvrn na zdech. Navíc mu nepomohlo ani to, že vytrhal linoleum z podlahy, protože krev prosákla skrz podlahu a vytvořila rudou skvrnu na stropě obchodu v přízemí. To MacDonalda vyděsilo. Mrtvé tělo odtáhl do sklepa, sbalil si nejnutnější věci a zmizel do Brisbane, kde si obarvil vlasy a knír a začal používat jméno Allan MacDonald.

Zatčení a soud

Již několik dní po vraždě Jamese Hacketta si začali MacDonaldovi sousedé stěžovat na silný zápach linoucí se z jeho domu. Po třech týdnech zavolali policii. Ta ve sklepě nalezla tělo muže ve značném stádiu rozkladu, navíc silně ohlodané od krys. Když bylo tělo odvezeno do márnice, byl patolog kvůli zápachu rozkládajícího se těla nucen provést pitvu na dvoře. Bylo určeno, že tělo patří muži kolem 40 let. To policii stačilo k tomu, aby muže identifikovala jako MacDonalda. Nijak je nezarazilo, že muž má na těle stopy bodných poranění a že byl nalezen nahý. I tak určí jako příčinu smrti sebevraždu. William MacDonald je tak úředně prohlášen za mrtvého. To sám ovšem netuší a žije ve stálém strachu, že mu policie zaklepe na dveře. Proto se také stěhuje na Nový Zéland. A i když se snaží být co nejméně nápadný, opět začíná vzadu v hlavě cítit ono podivné nutkání vraždit. Z neznámých důvodů se ovšem rozhodne vrátit se zpět do Sydney a tam spáchat další vraždu. Sotva vystoupí z vlaku, na George Street narazí na starého známého z pošty Johna McCarthyho. Ten prodělá menší infarkt, protože žije v domnění, že je MacDonald mrtvý. Zajdou spolu na skleničku, kde se McCarthyho šok pomaličku mění ve zvědavost. Ptá se ho, kdo tedy byla ta mrtvola, když to nebyl MacDonald? A proč vlastně MacDonald tak náhle zmizel? MacDonald na nic nečeká a bez jediného slova bere nohy na ramena. Utíká rovnou na nádraží, kde nasedne do vlaku do Melbourne.

McCarthymu nedá toto podivné setkání spát, zajde na policii a vše zde vypoví. Policisté mu ovšem nevěří a řeknou mu, ať přijde, až se vyspí z opice. McCarthy přijde na policii i druhý den, ale opět narazí na nedůvěru policistů. Ti mu rovnou oznámí, že je blázen a ať si dělá legraci z někoho jiného. McCarthy tak se svým příběhem zajde do Daily Mirror. Novináři jsou z jeho výpovědi nadšení a hned druhý den ji otisknou pod názvem "Případ živé mrtvoly". Tento článek se dočká všeobecného zájmu veřejnosti a policie je tak přinucena případ znovu otevřít. Teprve teď policisté zjišťují, že košile, která byla nalezena vedle těla, patřila Jamesi Hackettovi. Okamžitě je nařízena exhumace těla a nová pitva. Teprve teď je zjištěno, že muž má několik bodných a řezných ran v oblasti genitálií. Jsou získány i otisky prstů z těla. Ty odpovídají otiskům zlodějíčka Hacketta. Policisté zjišťují, že nedávno ještě mrtvý pan MacDonald je až příliš naživu. Noviny po celé zemi okamžitě informují veřejnost, že MacDonald je obávaný "Zohavovač" a je otisknuta kresba jeho obličeje.

V té době MacDonald pracuje na železnici v Melbourne. I když si znovu obarvil vlasy i vousy, je poznán v momentě, kdy si jde pro výplatu. Je informována policie a v květnu 1963 je MacDonald konečně zatčen. Při výslechu se okamžitě přiznal ke všem vraždám, ale prohlásil, že se cítí nevinen z důvodu šílenství. Jako motiv svých vražd uvedl pomstu za dřívější znásilnění. Soud začal v září 1963 a setkal se s obrovským zájmem veřejnosti. MacDonald mluvil o svých vraždách velmi otevřeně a popisoval je do takového detailu, že v jednu chvíli jedna z porotkyň omdlela. Soudce sám uvedl, že "jde o nejbarbarštější případ, s jakým jsem se kdy setkal. Za celou svou kariéru jsem neviděl tak obrovské pohrdání lidským životem." Sám MacDonald svých činů nijak nelitoval a veřejně prohlásil, že kdyby se dostal znovu na svobodu, bude ve vraždění pokračovat. MacDonald byl uznán vinným a odsouzen k doživotnímu vězení s důraznou připomínkou, že se nedoporučuje jakékoliv podmínečné propuštění.

Brzy po svém uvěznění MacDonald téměř umlátil jiného vězně kovovým kýblem. Proto byl na dalších 16 let poslán do psychiatrického ústavu v Morissetu. V roce 1980 byl poslán zpět do vězení. Zde se stranil jakékoliv společnosti a celou dobu trávil ve své cele čtením a posloucháním klasické hudby. I přes doporučení mu bylo v prosinci 2000 nabídnuto slyšení kvůli podmínečnému propuštění. To ale MacDonald odmítl s tím, že už je ve vězení tak dlouho, že by venku nepřežil ani 5 minut. I tak mu bylo na sklonku jeho života čas od času umožněno na 1 den opustit vězení a navštívit blízké město Newcastle v Novém Jižním Walesu. 12. května 2015 William MacDonald zemřel na gastrointestinální blokádu ve věku 90 let.

Rozhovor s Williamem MacDonaldem naleznete zde.

Zdroje: wikipedia.org, CrimeLibrary.com