(Německo)

V průběhu Druhé světové války se německé město Hamburg stalo častým terčem náletů britské RAF. Během bombardování přišlo o život asi 42 000 obyvatel města a několik čtvrtí se proměnilo v sutiny. Z několika desítek tisíc lidí se stali bezdomovci. A právě v místech, která byla nejvíce postižena bombardováním, došlo k sérii dodnes nevyřešených vražd. Jejich začátek se datuje do ledna 1947.

20. ledna 1947 - Skupina dětí hrajících si na Baustraße narazila v opouštěné tovární hale na nahé tělo mladé dívky. Patolog později uvedl, že dívka byla uškrcena provazem. Oběť byla popisována jako štíhlá dívka ve věku 18 - 20 let s blonďatými vlasy a modrýma očima. Patolog rovněž potvrdil, že měla vyoperované slepé střevo. Všechny tyto informace policie sdělila veřejnosti ve snaze zjistit dívčinu totožnost. Tato snaha se však minula účinkem.

Zpráva o tom, že v ruinách města číhá vrah, byla pro místní obyvatele mnohem důležitější než informace o právě probíhajících soudních procesech s nacistickými zločinci. Na město padl strach.

25. ledna 1947 - Tělo druhé oběti našli sběrači odpadků ve vybombardovaném domě ve čtvrti Eimsbüttel. Jednalo se o muže ve věku 65 - 70 let, který podle patologa zemřel mezi 23 - 25. lednem. I on byl nalezen nahý. Muž měl šedivé vlasy, modré oči, dlouhý knír a mírně zkřivený nos. I v tomto případě vrah svou oběť uškrtil. Vodítkem k mužově identitě mohla být jeho zubní protéza. Policie se proto obrátila na místní stomatology s dotazem, zda se nejedná o jejich práci. Žádný z dotazovaných zubařů však tuto protézu nevyrobil. Poté se na policii přihlásila jakási žena, která se domnívala, že zavražděný muž je jedním z jejích podnájemníků. Tato stopa nakonec nikam nevedla, protože pohřešovaný nájemník byl po několika dnech nalezen živ a zdráv. Identita oběti proto zůstává nadále záhadou.

Policie upozornila obyvatelstvo, aby se vyvarovalo kontaktu s cizími lidmi. Platilo to především v různých úkrytech pro bezdomovce a v čekárnách na nádražích.

1. února 1947 - Ve vybombardovaném domě na Billstraße byla nalezena další oběť. Stala se jí teprve 6letá dívenka, jejíž nahé tělíčko bylo nalezeno ve výtahové šachtě. Vzhledem k věku oběti nesdělila policie žádné bližší informace, vyjma toho, že i tato oběť byla uškrcena. Dívčina totožnost zůstává dodnes neznámá.

V dalším upozornění vyšetřovatelé doporučovali obyvatelům, aby při chůzi využívali především střed ulice. Měli tak předejít překvapivému útoku ze sutin vybombardovaných domů.

12. února 1947 - Na Anckelmannstraße bylo nalezeno nahé tělo ženy ve věku 30 - 35 let. Tato oběť měla svázané ruce, ale stejně jako v ostatních případech, i ona byla uškrcena. I přes veškerou snahu vyšetřovatelů se ani tuto oběť nepodařilo identifikovat.

Hned následující den byla vypsána odměna 5 000 marek a 1 000 cigaret pro toho, kdo policii sdělí jakoukoliv informaci, která povede k dopadení pachatele. Později byla tato odměna navýšena na 10 000 marek. Ve snaze vypátrat vraha a zjistit totožnost jeho obětí vyslechla policie přes 1 000 lidí a rozeslala přes 50 000 plakátů s podobiznami obětí. Vše bylo marné.

Vyšetřovatelé se proto soustředili na to, co měly oběti společné. Mimo stejné příčiny smrti a toho, že všechna těla byla nalezena nahá, u všech vražd platí, že mezi vrahem a jeho oběťmi nedošlo k zápasu. Všechny oběti byly ve velmi dobré kondici, což se o většině obyvatel Hamburgu rozhodně nedalo říct. To přivedlo policisty k domněnce, že se jednalo o uprchlíky, kteří Hamburgem pouze procházeli.

Podle verze jednoho z vyšetřovatelů byly všechny oběti členy jedné rodiny. Pátým rodinným příslušníkem pak byl samotný vrah. Ten se rozhodl zavraždit své příbuzné, aby zdědil rodinný majetek. A ruiny Hamburgu mu k tomu poskytly dokonalou kulisu. Vyslovil také domněnku, že oběti nebyly zavražděny na místech nálezů těl. Vraždy byly spáchány na jiných místech, vrah pak těla obětí naložil do auta a převezl je do částí města nejvíce postižených bombardováním. Pro žádnou z těchto teorií však neexistuje jakýkoliv přímý důkaz.

V dubnu 1947 byl zatčen německý sériový vrah Rudolf Pleil, který zavraždil minimálně 9 žen a jednoho prodavače. Sám Pleil však prohlašoval, že je odpovědný za 25 vražd, z nichž 2 spáchal právě v Hamburgu. Jeho údajnými oběťmi měly být 2 ženy, které popisem připomínaly oběti vražd z 20. ledna a 12. února. Pravdou je, že zavražděné ženy popisem odpovídaly ostatním ženským obětem tohoto vraha. Vyšetřovatelé však nakonec zjistili, že v době spáchání těchto vražd byl Pleil prokazatelně několik set kilometrů od Hamburgu. Pleil byl nakonec odsouzen na doživotí a v roce 1958 spáchal ve své cele sebevraždu.

Případ "Vraha z hamburských sutí" tak zůstává nadále nevyřešen.

Zdroje: wikipedia.org, thetruecrimedatabase.com