"Upír z Bergama"

(Itálie)

Verzeni se narodil 11. dubna 1849 v městečku Bottanuco v Bergamu do velice chudé rodiny. Jeho matka trpěla epilepsií, otec byl pro změnu agresivní alkoholik, který velice často bil svou manželku i syna. Verzeni měl ze svého otce enormní strach, který ho poznamenal po zbytek života. Byl velice plachý, díky čemuž měl problém s navazováním mezilidských vztahů. Uzavřel se proto do sebe a žil ve svém vlastním světě. V dospělosti byl, i přes svou celkem subtilní postavu (166 cm, 68 kg), znám svou značnou fyzickou silou.

K Verzenimu prvnímu útoku na ženu došlo v roce 1867, kdy napadl svou sestřenici Mariannu. Ta zrovna spala, když se Verzeni pokusil prokousnout jí hrdlo. Marianna začala křičet, což Verzeniho natolik vyděsilo, že se dal na útěk. O 2 roky později byla napadena vesnická žena jménem Barbara Braviová. Ta však kladla takový odpor, že útočník raději zmizel. U pozdějšího soudního procesu s Verzenim Barbara uvedla, že je přesvědčená, že oním útočníkem byl právě Verzeni. Ten stejný rok byla napadena i Margherita Espositová. I jí se podařilo násilníka odehnat, navíc ho poškrábala v obličeji. Díky těmto škrábancům je nakonec Verzeni identifikován jako pachatel. Není známo, zda byl za tento útok jakkoliv potrestán. Poslední ženou, na kterou Verzeni zaútočil v roce 1869, byla Angela Previtaliová. Tu Verzeni unesl a několik hodin ji držel v lese, kde si s ní povídal. Pak ženu propustil. Opět není známo, zda byl Verzenimu uložen nějaký trest.

Verzeni svou první vraždu spáchal 8. prosince 1870. Obětí se stala teprve 14letá Giovanna Mottaová. Ta zmizela, když toho dne vyrazila do městečka Suisio, aby navštívila příbuzné. O 4 dny později bylo nalezeno její příšerně zohavené tělo. Dívka měla na několika místech prokousnutý krk, rozpárané břicho, ruce i nohy měla rozdrcené kladivem. Vrah z jejího otevřeného břicha vyjmul vnitřnosti a rozházel je po okolí. Genitálie oběti byly rozřezané nožem, část vagíny byla vyříznuta. Z jejích stehen a lýtek vrah doslova vytrhal kusy masa. Vše navíc poukazovalo na to, že nebohá dívka byla před smrtí mučena. Vrah jí sebral vlásenku, kterou jí poté střídavě zabodával do různých částí těla. Děsivé je i to, že Giovannino tělo našla její matka.

10. dubna 1871 Verzeni obtěžoval Mariu Galliovou. Ta vše nahlásila policii, která se tím však odmítla zabývat. 26. srpna Verzeni napadl Marii Prevetialovou, které se pokusil prokousnout hrdlo. Žena se mu však naštěstí ubránila a následně vše nahlásila policii. V roce 1872 Verzeni zavraždil podruhé. Obětí se stala Elisabetta Pagnoncelliová (28 let). I ona měla prokousnuté hrdlo, vyvrhnuté vnitřnosti a vrah z jejího těla vytrhal kusy masa. Vnitřnosti této oběti byly nalezeny pod kupkou slámy nedaleko místa, kde leželo její tělo.

Teprve v tuto chvíli si policie vzpomněla na svědectví dvou žen z předešlého roku. I tak trvalo téměř rok, než byl Verzeni v roce 1873 zatčen. K oběma vraždám se doznal a uvedl, že tělo své první oběti si chtěl vzít domů, kde jej chtěl sníst. Měl však strach, že by ho někdo viděl a tak od svého nápadu upustil. Když byl tázán, zda své oběti znásilnil, Verzeni to rezolutně popřel a uvedl, že ani neví, jak se to vlastně dělá. Soudní psychiatr ho popsal jako sexuálního sadistu, který trpí lehčí formou kretenismu.

Verzeni u soudu své vraždy popsal následovně: "Ano, zabil jsem je. A chtěl jsem zabít i ty ostatní, protože mi to dělalo moc dobře. Kusy masa z jejich nohou jsem vykusoval. Přitom jsem pil jejich krev, to byla úžasná rozkoš!" Porota nakonec přihlédla k duševnímu stavu obviněného, díky čemuž se Verzeni vyhnul trestu smrti. Místo toho byl 13. dubna 1873 na doživotí umístěn do psychiatrické léčebny v Milánu, odkud byl pravidelně posílán na nucené práce. Verzeni během svého pobytu v léčebně vyzkoušel všechny výdobytky tehdejší psychiatrické léčby, včetně elektrošoků, totální izolace v naprosté tmě nebo polévání ledovou vodou.

Nad Verzeniho smrtí se vznáší několik otazníků. 13. dubna 1874 byl nalezen oběšený ve své cele. Podle tvrzení některých zdravotních sester mu již nebylo pomoci a Verzeni ten den zemřel. Podle výzkumu jedné italské televizní stanice to však není pravda. Verzeni totiž svůj sebevražedný pokus přežil a byl následně převezen do věznice v Civitavecchii. Zde mu byl trest zmírněn z doživotí v léčebně na 30 let ve vězení. To potvrzuje i článek jedněch italských novin z roku 1902, ve kterém se píše o tom, že Verzeni bude z vězení brzo propuštěn. Nakonec se v jeho rodném městě podařilo najít i Verzeniho úmrtní list. Podle něj Verzeni zemřel z přirozených příčin 31. prosince 1918 ve věku 69 let. Znamená to tedy, že byl opravdu z vězení propuštěn a zemřel na svobodě. Oficiálně jsou Verzenimu přisuzovány 2 vraždy, je však dost dobře možné, že obětí mohlo být mnohem více. Některé zdroje uvádějí, že Verzeni mohl mít na svědomí až 12 vražd.

Zdroje: wikipedia.org, murderpedia.org