Únosy a vraždy dívek v severním Kantó

(Japonsko)

Tento poměrně složitý název je označení pro sérii únosů a vražd malých děvčat, ke kterým došlo v japonském regionu Kantó, přesněji v prefekturách Točigi a Gunma. Seznam obětí je následující:

3. srpna 1979 - Pětiletá Maya Fukushimová zmizela, když si hrála kousek od domu svých rodičů ve městě Ašikaga. Její nahé tělo bylo nalezeno o 6 dní později nacpané do velkého batohu u řeky Watarase.

17. listopadu 1984 - Yumi Hasabeová (5 let) byla pohřešována poté, co navštívila dětskou hernu. Její tělo bylo nalezeno až 8. března 1986 na poli necelé 2 km města Ašikaga.

15. září 1987 - Ve městě Óta zmizela Tomoko Oosawaová (8 let) poté, co ráno odešla z domu svých rodičů. Její tělo bylo nalezeno 27. listopadu 1988 na břehu řeky Tone.

12. května 1990 - I Mami Matsudaová (4 roky) zmizela z dětské herny ve městě Ašikaga. Její tělo bylo nalezeno u řeky Watarase.

7. července 1996 - Třetí dívkou, která zmizela z dětské herny byla Yukari Yokoyamaová (4 roky). Její tělo nebylo nikdy nalezeno.

I přes jednoznačnou podobnost mezi jednotlivými případy, policisté každý únos a vraždu vyšetřovali zvlášť a vůbec si nepřipouštěli, že by vše mohlo být dílem stejného pachatele či pachatelů. Za únos a vraždu Mami Matsudaové byl zatčen Toshikazu Sugaya. Toho usvědčily testy DNA, které ukázaly shodu mezi jeho DNA a DNA získanou ze spermatu nalezeného na košilce malé Mami. Navíc se Sugaya k této vraždě po několika výsleších přiznal. V roce 1992 byl proto odsouzen na doživotí.

V roce 2007 se však do případu vložil novinář Kiyoshi Shimizu, kterému se podařilo zjistit, že metoda použitá při testech DNA byla zastaralá a že vzorky byly dokonce kontaminovány. V Sugayově přiznání byla navíc spousta nesrovnalostí, kdy nebylo časově možné, aby mohl Mami zavraždit. Sugaya také údajně tvrdil, že holčičku posadil do koše na svém kole. Sama matka zavražděné uvedla, že by se do něj její dcera nevešla. K soudu nebyli přizváni svědci, kteří viděli oběť ve společnosti jakéhosi muže, který se ovšem Sugayovi nepodobal. Na druhou stranu u soudu zaznělo, že byla v Sugayově bytě nalezena sbírka VHS kazet s dětskou pornografií. Po té jako by se však slehla zem. Jediné, co policie u Sugaye opravdu našla, byla běžná pornografie a VHS filmy s Indianou Jonesem. V rozhovoru Sugaya navíc Shimizuovi řekl, že policie z něj doznání doslova vymlátila. Na základě těchto důkazů a pod nátlakem veřejnosti byly nakonec provedeny nové testy DNA, které jasně prokázaly Sugayovu nevinu. V roce 2010 tak byl Sugaya uznán nevinným a byl okamžitě propuštěn z vězení. Za 17 let, které strávil za mřížemi, mu bylo nakonec vyplaceno odškodné ve výši  80 milionů japonských jenů.

Novinář Shimizu však pokračoval ve svém pátrání dál a podařilo se mu získat nové důkazy, včetně nových vzorků DNA nebo záběrů bezpečnostních kamer, které zachycují oběti ve společnosti jakéhosi muže, kterému sedí na klíně. Shimizu vše předal policii, ta však uvedla, že tato DNA se neshoduje s DNA získanou z košile Mami Matsudaové. Tím smetli ze stolu i ostatní důkazy. Shimizu poté několikrát opakoval, že by měl být z dívčiny košile odebrán nový vzorek, protože tehdejší metoda testování byla špatná (jak koneckonců dokázal případ nevinného Sugaye). Policie však nové testy odmítla provést, protože případ vraždy Mami Matsudaové byl již promlčený. To stejné policisté řekli i matce oběti, když se na ně obrátila s otázkou, jak pokročili v pátrání: případ je promlčen, pátrání skončilo. Když však chtěla matka Mami, aby jí policisté vrátili dceřino oblečení, policie to odmítla bez jakéhokoliv vysvětlení. Shimizu k tomu dodává, že důvod, proč policie odmítá udělat nové testy DNA a odmítá se zříct dívčina oblečení, je naprosto jednoduchý. Podle stejných testů DNA bylo odsouzeno mnoho lidí a minimálně jeden z nich byl i popraven. Kdyby teď vyšlo najevo, že tehdejší metoda testů byla špatná, znamenalo by to obrovský skandál.

Samotný případ únosů a vražd malých holčiček je tak stále neobjasněný.

Zdroj: wikipedia.org