Tento poměrně raritní rozhovor vznikl v roce 1993, kdy se hudebník Ken Hackney snažil získat jeden z Gacyho obrazů. Po prvním telefonickém rozhovoru Gacy souhlasil, že se s Hackneyem setká ve vězení Menard Correctional Center. K Hackneyho překvapení Gacy vůbec nevypadal jako krvelačná stvůra, ale spíše jako milý postarší muž, který ho dokonce obdaroval jakousi pyramidou z vlastnoručně ubalených cigaret. Hackneyho pocity se ovšem v průběhu dne změnily, měl z Gacyho čím dál divnější pocit a nemohl se zbavit dojmu, že Gacy se s ním pokouší manipulovat. Gacy mu dokonce ukázal výpisy ze svého bankovního účtu, zřejmě ve snaze mladého hudebníka ohromit svým bohatstvím. Hackney nakonec ve vězení strávil téměř celý den a uzavřel s Gacym poněkud nezvyklou dohodu. Pokud mu Hackney později zavolá a zeptá se ho na otázky, které si Gacy předem sám připravil a celý rozhovor pečlivě nahraje, Gacy mu jeden ze svých obrazů věnuje zdarma. Hackney ochotně souhlasil. Je logické, že si Gacy připravil nejen otázky, ale rovnou i odpovědi a celý rozhovor je jen snahou vykreslit Gacyho jako nevinnou oběť. Ale jak uvedl sám Hackney: "Nenechte se jím oklamat, ten chlápek je vinen jako nikdy jiný!" Více informací o Johnu Wayne Gacymu naleznete zde.

Hackney: "Podle policejních záznamů vyplívá, že jste se k těm vraždám přiznal a svoje přiznání později odvolal. Je to pravda?"

Gacy: "To tvrdili u soudu a v médiích. Ve skutečnosti neexistuje jediný důkaz, že bych se k něčemu přiznal. Sám jsem se na to ptal během mého odvolání, ale nikdo mi na to nedokázal odpovědět."

Hackney: "Ale pokud jste tedy nevinný, proč jste se u soudu hájil svou nepříčetností?"

Gacy: "To je pravda, ale já s tím nesouhlasil. Byl to plán mých právníků."

Hackney: "A co důkazy? Nemůžete popřít, že ve vašem domě byla nalezena těla zavražděných mladíků!"

Gacy: "To je sice pravda, ale ten dům nebyl mým domovem v pravém slova smyslu. Byl to dům, který v podstatě patřil firmě. Od toho domu mělo klíče dalších 12 lidí. Ale to u soudu nikdy nezaznělo. Není v zájmu soudu, aby se vědělo, že klíče od domu měl i někdo jiný. Nehodí se jim to do teorie, že já jsem vrahem."

Hackney: "Dobře. A co ten příšerný zápach, který se linul po celém domě? Chcete říct, že jste ho necítil?"

Gacy: "Žádný zápach tam cítit nebyl. Jen když bylo po dešti, byla cítit zatuchlina. Jinak nic víc."

Hackney: "A co policie, která prohledávala dům před vašim zatčením? Ti přece ten zápach cítili."

Gacy: "No dobře, ale celý dům tehdy prohledalo na 20 policistů a nic nenašli. A byli i ve sklepě. Jen mi zašpinili koberec. Všechno je to nesmysl."

Hackney: "Vy jste přece prodal svému zaměstnanci Michaelu Rossimu auto, které patřilo jednomu ze zavražděných Johnu Szycovi. To také popíráte?"

Gacy: "To u soudu zaznělo taky, ale zase to není pravda. Faktem je, že můj podpis pod smlouvou je padělaný a že to na mě narafičil Michael Ross. Můj obhájce to u soudu neřekl, taky byl proti mě."

Hackney: "Tvrdíte, že když došlo k 16 vraždám, tak jste vůbec nebyl v Illinois. Proč to nezaznělo u soudu?"

Gacy: "Protože můj obhájce nedělal svou práci. Vůbec ho nezajímala moje verze událostí."

Hackney: "Dobře, už jste se zmínil o tom, že k vašemu domu mělo klíče dalších 12 lidí. Proč ani to nezaznělo u soudu?"

Gacy: "Protože to nebylo v zájmu soudu ani samotného státu. Obhajobě by to zase nabouralo jejich teorii o mé nepříčetnosti. Nikdo nechtěl vědět pravdu."

Hackney: "Neprošel jste dobrovolně nějakým testem?"

Gacy: "Ano, ve vězení v Cook County jsem byl dobrovolně 3 a půl hodiny pod sérem pravdy. Ukázalo se, že jsem znal jen 5 obětí z 33, ale nikoho z nich jsem nezavraždil. Bohužel toto není přípustné jako důkaz u soudu."

Hackney: "Četl jsem, že ve vaší garáži byla nalezena těla přesně v místech, kde bylo na podlaze lakem nastříkáno písmeno X."

Gacy: "Ty značky jsem tam udělal, když jsem předělával garáž. Já ale na podlahu nastříkal kolečko, ne X. To tam musel někdo nasprejovat, když jsem nebyl doma."

Hackney: "Dobře. Když slyšíte všechny důkazy, které svědčí o vaší vinně, nemyslíte si že bude těžké přimět veřejnost, aby vám věřila?"

Gacy: "Je mi jedno co si myslí veřejnost. To já jsem ten, který bojuje se soudy. 80% z toho co si o mě přečtete v novinách nebo knihách jsou lži, které mají jediný cíl: zamlžit pravdu a umlčet mě. I pro politiky bude lepší, když mě popraví. Pak se budou moci plácat po ramenou zato jak odvedli skvělou práci. Podle mého názoru například některé oběti zemřely na předávkování. Proč na jejich tělech nebyl proveden toxikologický test? Protože by se to nehodilo do jejich teorie o tom, že jsem je všechny uškrtil."

Hackney: "Máte vlastní teorii, kdo by mohl být vrahem?"

Gacy: "Jak bych to mohl vědět? To bych musel spekulovat."

Hackney: "Tak to zkuste."

Gacy: "Za prvé nesouhlasím s tím, že šlo o sexuálně motivované vraždy. To že je oběť nahá ještě nemusí znamenat, že byla i znásilněna. Spíše někdo chtěl, aby se zabránilo identifikaci obětí. Někteří z nich ani nebyli homosexuálové. Podle mě šlo o drogově závislé mladíky. A možná se kvůli drogám i prodávali. To bude ten pravý motiv: drogová závislost. I proto si myslím, že někteří z nich byli předávkovaní."

Hackney: "Myslíte že by bylo možné, abyste někoho zavraždil v pomatení smyslů a pak si to prostě nepamatoval?"

Gacy: "To si nemyslím. Byl jsem pod sérem pravdy a nic z toho jsem si nevybavil. Viděl jsem fotografie obětí, něco by se mi jistě vybavilo."

Hackney: "Je pravda, že jste ve své firmě zaměstnával mladé chlapce?"

Gacy: "Ne. Maximálně jako brigádníky. Je to levná pracovní síla. Ale stát samozřejmě chce, aby si veřejnost myslela, že jsem zaměstnával mladíky, které jsem pak údajně zavraždil."

Hackney: "Zavraždil jste někdy někoho po sexu? Třeba z pocitu viny nebo ze strachu, že prozradí vaši sexuální orientaci?"

Gacy: "Další lež, kterou si vymyslela policie, soud a samotný stát. Každý, ať už muž nebo žena, s kterým jsem kdy měl sex, je stále naživu. Je o mě známo, že jsem bisexuál a velký liberál. Nikdy bych nikoho k sexu nenutil."

Hackney: "Dobře. Ještě než náš rozhovor ukončíme, je něco co byste rád řekl na závěr?"

Gacy: "Během posledních 14 let já John Wayne Gacy neustále bojuji s falešným obviněním, že jsem zavraždil 33 mladíků. Byl jsem za to odsouzen k testu smrti. Bylo o mě napsáno 11 knih, 1 muzikál, 2 scénáře, 5 písniček, přes 5000 článků a natočen 1 film. Ale nikdo z jejich autorů si neudělal čas, aby si vyslechl mou verzi. Všechno jsou to sprosté lži. 80% toho všeho jsou naprosté výmysly. Podle těchto lží jsem 6 let chodil ulicemi Chicaga, unášel mladé chlapce a ve svém domě je nutil k sexu. Pak jsem je měl zbít, mučit, uškrtit a pohřbít. 27 z nich bylo nalezeno v mém sklepě, 2 byli nalezeni jinde na mém pozemku a 4 byli nalezeni v řece Des Plains. Přitom jsem během této doby těžce pracoval 12-14 hodin denně 7 dní v týdnu. A stát stejně chce, abyste těmto lžím věřili. Ve skutečnosti je John Wayne Gacy 34. oběť!"

Hackney: "Dobře. A je hotovo."

Gacy: "Dobře, možná bychom některé části rozhovoru mohli ještě přetočit. Mohu vypadat přirozeněji. A možná bych si mohl připravit další otázky, na které byste se mě mohl zeptat."

Hackney: "No, ještě uvidíme. Na shledanou."

Zdroj: serialkillercalendar.com