"Sériové vraždy Joshi - Abhyankar"

(Indie)

Shantaram Jagtap, Rajendra Jakkal, Dilip Dhyanoba Sutar a Munawar Harun Shah byla čtveřice indických sériových vrahů. Poznali se pravděpodobně během studií na škole Abhinav Kala Mahavidyalaya ve městě Pune. Už zde byli známí svým zhýralým způsobem života. Ten však stál nemalé peníze, které ani jeden z nich neměl (všichni pocházeli spíše z chudších rodin). Nejprve se uchylovali k menším krádežím, z těch však neměli dostatečný zisk. Rozhodli se tedy získat peníze mnohem drastičtějším způsobem...

15. ledna 1976 tato čtveřice, společně s dalším spolužákem Sundarem Chandakem, unesla Prakashe Hegdeho (20 let), jehož otec vlastnil menší hotel jménem Vishwa. Pod falešnou záminkou ho vylákali ven. Nakonec ho zavlekli do Jakkalovy chatrče, kde ho svázali. Přinutili ho napsat dopis svému otci, ve kterém tvrdil, že dobrovolně odchází z domova. V dopise se však podepsal jako Prakash, i když doma mu všichni říkali Devdas. Proto bylo jeho otci okamžitě jasné, že něco není v pořádku. Už o den později únosci odvedli Prakashe do blízkého parku, kde ho uškrtili nylonovým provazem. Pak jeho tělo vložili do železného barelu, který zatížili kamením a hodili do jezera. Druhý den pak napsali Prakashovu otci žádost o výkupné. Na tu však Prakashův otec nijak nezareagoval. Ihned poté skupinu opouští Chandak, protože s něčím podobným nechce mít nic společného. Od té doby mu ostatní členové skupiny vyhrožují zabitím.

Když selhal pokus se získáním výkupného, čtveřice vrahů se přesunula do města Kolhapur. Zde se v srpnu 1976 pokusili vykrást dům bohatého obchodníka. Díky naprosto amatérskému provedení však byli nucení vzít do zaječích. Následoval návrat do Pune, kde se 31. října 1976 Jakkal a Sutar, ozbrojeni noži, vloupali do domu Achyuta Joshio a jeho ženy Ushy. Poté, co spící manžele svázali, nejprve uškrtili Achyuta a poté udusili i jeho manželku. V tu chvíli se však probudil i jejich dospívající syn Anand. Jemu útočníci nejprve rozkázali, aby se svlékl a poté ho uškrtili nylonovým provazem, stejně jako jeho otce. Z domu si nakonec Jakkal a Sutar odnesli náhrdelník, hodinky a několik tisíc rupií. Celou dobu měli na rukou gumové rukavice a před odchodem celý dům nastříkali deodorantem, aby tím zmátli policejní psy.

22. listopadu 1976 se kompletní čtveřice vloupala do domu Yashomatiho Bafny. Společně s ním však byli v domě i dva jeho sluhové. Trojice mužů kladla takový odpor, že se skupina musela dát na útěk. 1. prosince 1976 kolem 20:00 čtveřice zazvonila na dveře domu patřícího Kashinathovi Shastrimu Abhyankarovi (88 let) a jeho manželce Indirabai (77 let). Dveře jim otevřel jejich sluha Sakubai Wagh (60 let). Okamžitě se na něj vrhli, zacpali mu ústa kusem látky a dostali se do domu. Zde svázali nejen manžele Abhyankarovi a jejich sluhu, ale i jejich vnučku Jai (21 let) a vnuka Dhananjaye (19 let). Všechny pak postupně uškrtili nylonovým provazem. Až na Jai. Tu přinutili, aby se svlékla a ukázala jim, kde jsou schované peníze a cennosti. Nakonec však uškrtili i ji.

23. března 1977 se mladý student Anil Gokhale vracel se schůzky se svým bratrem. Vděčně přijal Jakkalovu nabídku, že jej odveze domů na motorce (Jakkala i ostatní vrahy znal, protože chodili do stejné školy). Místo toho ho však Jakkal odvezl do své chatrče, kde již čekal zbytek gangu. Anil byl na místě uškrcen nylonovým provazem. Tím stejným provazem ho pak vrahové přivázali k železnému žebříku, který zatížili kamením a hodili do řeky Mula Mutha.

Tělo této oběti se však vynořilo již druhý den. Policie zjistila, že Anil byl svázán stejným provazem jako ostatní oběti a útočník použil i stejný uzel jako v předchozích případech. Stejně tak vyšetřovatelé věděli, že Anil byl v den své vraždy viděn ve společnosti 4 jeho kamarádů ze školy. Policie se je proto rozhodla vyslechnout. Všichni čtyři si však ve výpovědích odporovali, což vzbudilo podezření vyšetřovatelů. Jakkal navíc u výslechu mluvil o vraždě Prakashe Hegdeho, jehož tělo ještě nebylo objeveno a který byl veden pouze jako pohřešovaný. Definitivní zlom přišel v okamžiku, kdy policie vyslechla Chandaka, který se podílel právě na Prakashově únosu. U výslechu Chandak ochotně vypovídal proti svým bývalým komplicům, kteří byli díky tomu 30. března 1977 zatčeni. Výměnou za své svědectví, se Chandak vyhnul jakémukoliv stíhání.

Všichni čtyři se přiznali ke spáchání 10 vražd a díky jejich výpovědím policie konečně nalezla tělo Prakashe Hegdeho. Stejně tak policie nalezla u všech obviněných několik věcí patřících jejich obětem. Samotný soud začal 15. května 1978 a trval více než 4 měsíce. 28. září 1978 byli všichni 4 pachatelé odsouzeni k trestu smrti oběšením. Všechna jejich odvolání byla zamítnuta, stejně jako žádost o milost u indického prezidenta. Čtveřice se všemi možnými způsoby snažila oddálit popravu. Nejprve tvrdili, že musejí projít nutnými zdravotními vyšetřeními, protože chtějí po své smrti darovat své orgány. Shah poté žádal o odklad, protože měl v plánu přeložit korán do maráthštiny, což vyžaduje čas. Všichni čtyři nakonec požádali o popravu na elektrickém křesle, protože se jim smrt pověšením zdála málo humánní. Všechny jejich námitky byly zamítnuty a 27. listopadu 1983 byli Shantaram Jagtap, Rajendra Jakkal, Dilip Dhyanoba Sutar a Munawar Harun Shah oběšeni ve vězení Yerawada.

Zdroje: wikipedia.org, Sunday Mid-Day