První dvě části rozhovoru najdete zde a zde. Profil Teda Bundyho najdete zde

22. ledna 1989

Keppel: "Tede, informoval jsem rodinu vaší oběti. Řekl jsem jim i o tom, jak jste byl upřímný, i když to pro vás nebylo lehké."

Bundy: "Myslíte rodinu Georgeann Hawkinsové? Myslíte, že budete znovu prohledávat místo, o kterém jsme posledně mluvili?"

Keppel: "Celá ta oblast byla důkladně prohledána už dříve. Našli jsme jen pět úlomků její stehenní kosti. Donnu Mansonovou jsme nikdy nenašli. Nikdy jsme nenašli kolo Janice Ottové. Našli jsme jen její spodní čelist. A možná kus její páteře, ale tím si nejsme jisti. Pak jsme tam ještě našli lebku Naslundové. A Taylor Mountain jsme prošli celé a našli jsme jen dvě lebky, tři čelisti a pár vlasů. Nechcete mi aspoň naznačit, kde jsou ta zbylá těla?"

Bundy: "Nevím. Upřímně, ani netuším, kde přesně jsou."

Keppel: "Ale jsou tam někde, že?"

Bundy: "Podívejte, nejsem sice expert, ale myslím si, že zvířata se o ně už postarala. Nevím, proč tam nechala lebky. Asi jsou moc tvrdé. Zbytek zvířata prostě roznesla po lese. Kam, to vážně netuším. Nebo ty kosti sežrala."

Keppel: "Já mám spíše pocit, že ty hlavy byly useknuté, Tede. My jsme ty lebky našli ve stejný rok, kdy byly ty dívky zavražděny. Ale kosti tam prostě nebyly. Určitě si vzpomenete, že jsme spolu rozebírali vraha od Green River. Některá těla byla nalezena po 5 letech a my jsme byli schopni najít mnohem více pozůstatků."

Bundy: "To je opravdu velice zajímavé."

Keppel: "Měly ty dívky useknuté hlavy?"

Bundy: "Jo."

Keppel: "Udělal jste to vy?"

Bundy: "Na to nechci odpovídat. Už nemám moc času, takže.."

Keppel: "Dobře, chápu. Co kolo Janice Ottové?"

Bundy: "Dobře. Máte tady mapu Seattlu?"

Keppel: "Ano, tady máte."

(Bundy si chvíli prohlíží několik map Seattlu)

Bundy: "Já už si to opravdu nepamatuju. Ale můžu říct, že jsem to kolo nijak neukrýval. Myslím, že jsem jednou viděl, jak na něm jel nějaký černošský kluk, ale nevím, kde to bylo."

Keppel: "A co její batoh? Nebo oblečení?"

Bundy: "To si nepamatuju."

Keppel: "Aha."

Bundy: "Počkejte chvíli! Já to místo vidím před očima, ale nejsem schopný ukázat to na mapě. Bylo to někde nad Japanese Tea Garden."

Keppel: "A co Donna Mansonová? Holka z Thruston County. Kde je? Posledně jste říkal, že jste ji pohřbil."

Bundy: "Ano. Pohřbil jsem ji nedaleko elektrárny. Ukážu vám kde."

(Bundy ukazuje na mapě)

Bundy: "Někde v této oblasti u drátů elektrického vedení. Nalevo od silnice. Ale přesné místo nevím."

Keppel: "V tom případě ji tam někde najdeme."

Bundy: "Jsem unavený. Chtěl bych jít zpět a vyspat se. Ale poslouchejte mě. Její tělo tam je pohřbené. Najdete tam její kosti. Ale její hlava, vlastně lebka, tam není."

Keppel: "A kde je její hlava?"

Bundy: "Není nikde."

Keppel: "Není nikde?"

Bundy: "Prostě tam není. Nechce se mi o tom mluvit... Nechci, aby se to dostalo do novin..."

Keppel: "Tede, žádné detaily se nedostanou do novin. Stejně jako v případě Georgeann Hawkinsové. A věřte mi, že rodiny těch holek ani podrobnosti vědět nechtějí."

Bundy: "Spálil jsem ji. Udělal jsem to jen s její hlavou."

Keppel: "Kde jste ji spálil?"

(Bundy se lehce pousměje)

Keppel: "No tak. O tom jste předtím nemluvil."

Bundy: "A mám pro to důvod. Je to strašně bizarní."

Keppel: "Dobře. Takže tu hlavu jste spálil."

Bundy: "Ano."

Keppel: "Řekněte mi, co se stalo."

Bundy: "Nikdy jsem o tom nechtěl mluvit, protože je to spojeno se ženou, která mi asi nikdy neodpustí. Chudák Liz... Spálil jsem tu hlavu v jejím krbu. V krbu v jejím domě."

Keppel: "Spálil jste ji celou?"

Bundy: "Ano. Pak jsem ještě vysavačem vysál popel z krbu. Bylo to riskantní. Mohl kdokoliv přijít... Navíc by asi každému bylo podezřelé, že udržuji oheň v krbu, když venku bylo teplo."

Keppel: "Schovával jste si některé části těl do ledničky?"

Bundy: "Ne. To jsem nikdy nedělal."

Keppel: "Dobře. Co si promluvit ještě o jiných obětech?"

Bundy: "Dobře, snad jednu z těch prvních. Rok 1973."

Keppel: "Dobře."

Bundy: "Asi květen, ale nejsem si jistý."

Keppel: "Kde to bylo?"

Bundy: "V okolí Tumwateru. Nebo Olympie. Vždy jsem měl problém ty dvě oblasti odlišit."

Keppel: "Našli jsme její tělo?"

Bundy: "Ne."

Keppel: "Takže jde o pohřešovanou dívku z Tumwateru."

Bundy: "Já nevím, zda byla odtud. Ona stopovala."

Keppel: "Nikdy předtím jste ji neviděl?"

Bundy: "Ne. Chtěl bych vám říct, kde je její tělo. Ale nepamatuju si to. Víte, dostanete se do rauše a prostě jedete a jedete... Možná, že kdybyste mě odvezli do té oblasti... Ale odtud to říct nedokážu. Vím jen, že tam byla velká skládka. To je vše."

Keppel: "A je některá z obětí, o které mi můžete říct přesnější informace? Myslím ve státe Washington."

Bundy: "Nevím, Bobe. Přemýšlel jsem o tom a... Nemůžu si prostě jen tak sednout a říct: tahle je číslo jedna, tahle číslo dvě... Řekl jsem vám, že jich je 11. Ani nevím proč. Já ani nevím, kolik jich bylo."

Keppel: "Můžu vám položit osobní otázku?"

Bundy: "Nevím. Jak moc osobní?"

Keppel: "Kousek od jezera Sammamish jsme našli malou knížku. Jde o pornografii. Několik krátký erotických příběhů."

Bundy: "Zajímavé."

Keppel: "Má to souvislost s vámi?"

Bundy: "Ne. Nepamatuju si na nic podobného."

Keppel: "Našli jsme ji asi 200 yardů na východ od místa, kde jsme našli pozůstatky Georgeann Hawkinsové, Janice Ottové a Denise Naslundové."

Bundy: "Ale tam jste museli najít spoustu jiných věcí. Koneckonců, nedaleko odtamtud je skládka. Mám rád skládky. Občas jsem se tam je tak procházel... Ale ta knížka nebyla moje. A teď bych se už chtěl vrátit zpátky, abych se prospal."

Keppel: "Ještě poslední otázka."

Bundy: "Ještě jedna?"

Keppel: "Tede, tisíce lidí chtějí, abych vám položil jednu zásadní otázku."

Bundy: "Ale no tak... Jsem vážně unavený."

Keppel: "Co Ann Marie Burrová?"

Bundy: "Aha. Tak to je jednoduché. Ne. Absolutně ne. To je jedna z mála věcí, které chci, aby mi lidé věřili. Ať si o mně myslí, co chtějí, jen ať věří tomu, že jsem ji nezavraždil. Všichni si myslí, že jsem to udělal, protože jsem tudy rozvážel noviny. Ale to přece nic neznamená! Chodili jsme do jiných škol, já jsem jinak k jejich domu nechodil, neměl jsem k tomu žádný důvod! Navíc mi tehdy bylo 13 nebo 14 let! Napsal jsem i dopis psychiatrovi paní Burrové, vlastně několik dopisů. V nich jsem jasně napsal, že o té vraždě nic nevím! Vím, že to na mém osudu nic nezmění, ale cítím potřebu se od tohoto obvinění očistit."

Keppel: "Kdy jste spáchal svoji první vraždu?"

Bundy: "Další poslední otázka?"

Keppel: "Omluvám se, byl jsem jenom zvědavý."

Bundy: "Promluvíme si o tom příště."

Ted Bundy byl popraven 24. ledna 1989, tedy pouhé dva dny po tomto rozhovoru. Tělo Donny Mansonové nebylo nikdy nalezeno.

Zdroj: crimepiperblog.wordpress.com