Tento rozhovor proběhl 17. června 2004 v pořadu Larry King Live. Populární moderátor Larry King v něm zpovídal otce Jeffreyho Dahmera Lionela a jeho nevlastní matku Shari Dahmerovou. Dahmerovi si můžete více přečíst zde. Rozhovory se samotným Dahmerem si pak můžete přečíst zde a zde

King: "Shari, Vy jste Jeffova nevlastní matka, že? Kdy jste se s ním poprvé setkala?"

Shari: "To mu bylo 18 let a právě vyšel střední školu. Lionel byl tehdy ve finální fázi svého rozvodu."

King: "A jak jste s Jeffem vycházela?"

Shari: "Vycházeli jsme spolu dobře. Jeff dokázal oddělit svůj vztah se svou matkou a se mnou. Přijal mě."

King: "Lioneli, miloval Jeff svou matku?"

Lionel: "Ano, to miloval. Přes všechny její psychické problémy to byla pořád jeho matka."

King: "Žije ještě jeho matka?"

Lionel: "Ne, zemřela na rakovinu."

King: "Přemýšleli jste někdy, že byste si změnili jméno? Přece jen jméno Dahmer není vnímáno zrovna pozitivně."

Lionel: "Vůbec ne. Jsem pyšný na jméno Dahmer. Mému otci zemřeli rodiče, když byl ještě mladý a on se musel postarat sám o sebe. Nakonec se z něj stal holič a poté učitel. Vše si ve svém životě musel vybojovat. Je ale pravda, že když třeba jdeme ven...třeba do restaurace, tak si zarezervujeme stůl na jiné jméno. Když totiž lidé zaslechnou jméno Dahmer, jsme pak celý večer středem pozornosti jak personálu tak i hostů. Třeba nedávno jsme byli v čekárně u lékaře a když pak zavolali naše jméno... Není nám prostě dovoleno na to zapomenout. Stejně tak nikdy nevíme, kdy uvidíme Jeffovu fotku v novinách nebo třeba v televizi."

King: "A co Vy Shari?"

Shari: "I já jsem pyšná ne toto jméno a nepřestanu ho používat. Nemám důvod zapírat kdo jsem. My jsme přece neudělali nic špatného."

King: "Vy ne..."

Shari: "Tak se přece nemám důvod skrývat."

King: "Jeff měl i bratra, že?"

Lionel: "Ano."

King: "A ten si přece změnil jméno."

Lionel: "To ano."

King: "Co teď dělá Jeffův bratr?"

Lionel: "Slíbili jsme, že o něm nebudeme mluvit, takže..."

King: "To respektuji. Jen se zeptám: Je Jeffův bratr šťastný?"

Shari: "Je velice šťastný. Teď očekává narození druhého dítěte."

King: "Takže tuto část života již hodil za hlavu?"

Shari: "Ano."

King: "Byli si Jeff a jeho bratr blízcí?"

Lionel: "No, Jeff byl o 7 let starší, takže... Ano, měli se rádi jako bratři, ale jejich věkový rozdíl znamenal, že měli jiné zájmy. Jiné by to bylo, kdyby mezi nimi byl rozdíl 1 nebo 2 let."

King: "Dobře, řekněte mi proč jste sem dnes vlastně přišli?"

Lionel: "Chceme pomoci ostatním rodičům ve výchově dětí. Na co si mají dávat pozor, čeho jsme si my u Jeffa bohužel nevšimli."

Shari: "Aby rodiče dokázali zabránit tomu, aby se z jejich dětí stal nový Jeff."

King: "Dobře, vraťme se do minulosti. Jeff se narodil 21. května 1960. Slyšel jsem, že pro jeho matku to bylo poměrně obtížné těhotenství."

Lionel: "To je pravda, trpěla záchvaty a částečnou paralýzou. Bylo to hodně těžké období."

King: "Vím, že Jeff rád experimentoval s mrtvými zvířaty."

Lionel: "Ano, to jsme ale tehdy nevěděli. Zjistili jsme to až u soudu. Od 12 let chodil kolem silnic a sbíral mrtvá zvířata. Pak ty zvířata rozřezával a zkoumal jak vypadají uvnitř. Podle mě to nevěděli ani jeho tehdejší kamarádi. Nevěděl to nikdo. Kdybych to tehdy věděl něco bych udělal, možná bych to tím celé zastavil..."

King: "Jinak se choval jako normální 12letý kluk?"

Lionel: "Ano. Až na to, že byl extrémně plachý. Cítil se jako druhořadý člověk. I jeho učitelé se ho snažili zapojit do aktivit s ostatními dětmi, ale to nepomohlo. Přihlásil jsem ho do fotbalu a na tenis, ale i to bylo marné. Tím chci upozornit všechny rodiče ať takovou extrémní plachost u jejich dětí nepodceňují. Mluvte o tom se svými dětmi."

King: "Vy jste o tom s Jeffem mluvil?"

Lionel: "Ano a celkem často. Myslel jsem, že se z toho dostane. Víte, v 50. a 60. letech se od otců nečekalo, že budou psychologové. Neexistovaly o tom žádné knihy, nic."

King: "Jeho bratr byl jiný?"

Lionel: "Úplně jiný. Byl jako dítě temperamentní a schopný mluvit s každým člověkem, rozhodně netrpěl plachostí. Myslím, že mu Jeff jeho temperament trošku záviděl."

King: "Jaký byl Jeffův vztah k Vám Lioneli?"

Lionel: "Mám ještě schované jeho přáníčka k mým narozeninám. Několikrát mi řekl, že mě má moc rád. A když jsme ho se Shari přišli navštívit do vězení, byl za to strašně vděčný, protože se pak cítil více jako člověk."

King: "Jaký byl Jeff jako teenager?"

Lionel: "Měl velmi úzký okruh přátel, se kterými se jen tak poflakovali a dělali hloupé vtípky. Jeff říkal, že je to recese."

King: "Chodil za děvčaty?"

Lionel: "Ne, to ne."

King: "Pil alkohol?"

Lionel: "Ano, začal s tím velice brzo. To jsme ale zjistili až později."

King: "Bral drogy?"

Lionel: "Ano, dokonce i ve škole. Jednou jsem je u něj i našli."

King: "Jak se u Jeffa projevoval hněv?"

Lionel: "Nijak, vždy to dusil v sobě."

King: "Jak Jeff vnímal Váš rozvod Lioneli?"

Lionel: "Zoufale jsem se snažil udržet rodinu pohromadě, ale už to prostě nešlo. Jeff mi později řekl, že ho to silně poznamenalo."

King: "Ale Vás Shari přijal dobře, že?"

Shari: "Ano. Byl rozpačitý a bylo poznat jako moc se stydí za to, že se jeho rodiče rozvádějí. Nechtěl ani aby to věděli jeho přátelé."

King: "A v tuto dubu jste si všimla něčeho co by naznačovalo, že je s tím hochem něco v nepořádku?"

Shari: "Jen jednou jsem přišla o něco dříve a našla ho v posteli namol opilého. Pak jsem zjistila, že vypil všechen alkohol v domě a do láhví nalil vodu. Toho jediného jsem si všimla, že je alkoholik."

King: "Jaké byly jeho známky ve škole?"

Lionel: "Jednou dostal "A", jednou zase "D"... Bylo to jako na houpačce."

King: "Vysokou školu ale nedokončil, že?"

Lionel: "Ne, nedokončil ji. Částečně kvůli svému pití."

King: "Co dělal potom?"

Lionel: "Pil dál a prodával svou plazmu do krevní banky. Potřeboval peníze na alkohol."

King: Bydlel s Vámi?"

Lionel: "Ano. Pak jsme ho zkusili přihlásit do armády, protože jsem už nevěděl jak jinak mu pomoct. Ze začátku bylo všechno v pořádku, pak ale začal znovu pít..."

King: "Kdy Jeff spáchal první vraždu?"

Lionel: "V roce 1978, když mu bylo 18 let."

King: "Kdo byl jeho první obětí?"

Lionel: "Steven Hicks."

King: "Byl to jeho přítel?"

Lionel: "Ne, byl to stopař."

Shari: "Došlo mezi nimi k hádce, protože Steven chtěl odejít. A Jeff ho zabil."

King: "Dobře, takže Jeff odešel z armády a spáchal první vraždu. Co bylo dál?"

Lionel: "Přestěhoval se do Ohia a dostával se do čím dál větších problémů kvůli svému pití. Několikrát se mu stalo, že byl tak opilý, že ztratil moje auto, které jsem mu půjčil, aby si našel práci. Vše došlo tak daleko, že jsme ho poslali bydlet k mojí matce. Tam si nejdřív vedl velice dobře. Moje matka se o něj starala a on si našel práci v čokoládovně. Ale pak se dostal zase do problémů."

King: "Byl s Vámi v té době v kontaktu?"

Lionel: "Několikrát jsme ho navštívili. A volali jsme si."

King: "Jaké byly ty problémy, o kterých jste se zmínil?"

Shari: "Byl párkrát zatčený za výtržnictví. Vše jsme ale přičítali jeho alkoholismu."

King: "Jednou jste prý našel v jeho šatníku mužskou figurínu. Nenapadlo Vás v tu chvíli, že je s ním něco špatně?"

Shari: "Mysleli jsme si, že to souvisí s jeho homosexualitou."

King: "Jak jste se vyrovnávali s faktem, že je Váš syn homosexuál?"

Lionel: "Moc dobře ne. Jsem silně věřící a navíc byla úplně jiná doba než je teď..."

King: "Zmínili jste se o tom, že Jeff o sobě nesmýšlel moc dobře. Neměli jste třeba strach, že by mohl spáchat sebevraždu?"

Lionel: "Měl tendenci se neustále dělat hroším než byl. Své babičce jednou řekl, že až umře ať ho pohodí někam na pole. Neměl o sobě dobré mínění. Ale nemyslím si, že by spáchal sebevraždu."

King: "V roce 1988 byl Jeff odsouzen za sexuální obtěžování malého chlapce, že?"

Lionel: "Ano, ale byl propuštěn na podmínku. Po jeho propuštění jsem se mu snažil pomoct a zařídil mu návštěvy psychologa. Ale Jeff tam přestal chodit."

King: "22. července 1991 byl Jeff zatčen a obviněn ze 17 vražd. Jak byste popsal tento den?"

Lionel: "Jako nejhorší den v mém životě."

King: "Přiznal se Vám, že zavraždil všechny ty lidi?"

Lionel: "Ano, byl jsem ho navštívit ve vězení. A pak mi všechno řekl... Objal jsem ho a on mě prosil o odpuštění, že pošpinil naše jméno. Já jsem mu řekl, že vážně potřebuje pomoc a že se u soudu musí hájit svou duševní poruchou, kterou jistě trpěl."

King: "Ale soud uznal Jeffa odpovědným za své chování."

Shari: "Ten soud tu byl hlavně pro rodiny obětí. To oni potřebovali ten soud a následný rozsudek. A i veřejnost tím byla uspokojena."

King: "Bylo těžké být v soudní síni společně s rodinami obětí?"

Shari: "Celou dobu na nás upíraly jejich pohledy plné nenávisti. My jsme tam jen seděli a bylo nám z toho všeho zle."

King: "Mluvili jste s některými z nich?"

Lionel: "Ano, snažili jsme se s nimi mluvit naprosto otevřeně. To byla největší zásluha Shari. Bez ní bych to nezvládl."

King: "Zúčastnili jste se celého soudního přelíčení?"

Shari: "Chyběli jsme jen pár dní, kdy se probíraly detaily vražd. To nás sám Jeff poprosil, abychom tam nechodili. Tak jsme zůstali doma."

King: "Nedokážu si představit jaké to muselo být sedět v soudní síni a poslouchat co vše Váš syn udělal."

Lionel: "Já... Já... Ani po těch letech o tom nemůžu mluvit. Jen jsem tam seděl, poslouchal to..."

King: "O tomto případu se psalo úplně všude. Jak jste zvládali mediální tlak?"

Lionel: "Ne moc dobře. Před naším domem stanovali novináři z celého světa, neustále na nás zvonili, snažili se nás vyfotit... Někteří psali o Shari, že to byla její vina a že je nejhorší matka na světě... Bylo to hrozné."

King: "Jeff dostával do vězení spoustu dopisů, že? Nejen nenávistných, ale i pozitivních a dokonce i milostné dopisy."

Lionel: "Ano, to je pravda. Lidé viděli, že je jiný než třeba Gacy nebo Bundy."

King: "Jak Jeff zemřel?"

Lionel: "Můj advokát mi řekl, že člověk, který Jeffa zabil byl v té době 20 až 40 minut bez dozoru. Nikdo v tu dobu nevěděl, kde ten člověk zrovna je. To mu stačilo k tomu, aby Jeffa ubil k smrti. Dozorci v podstatě umožnili, aby se to stalo."

King: "Jak jste zjistili, že je Jeff mrtvý?"

Shari: "Volal ředitel věznice. Byla jsem tenkrát sama doma. Poslala jsem pro Lionela, aby přišel z práce domů. Že je Jeff mrtvý..."

King: "Dali Vám jeho tělo?"

Shari: "Ano, ale až po více než roce. Nejprve jeho tělo bylo jako důkaz pro soud s jeho vrahem..."

Lionel: "On... Přál si být zpopelněný... Jenže pak přišly další problémy. Jeho matka totiž trvala na tom, že jeho mozek musí být podroben důkladnému vyšetření. Jakékoliv zkoumání jeho nemoci mělo význam za jeho života, potom už ne. Nakonec muselo dojít k soudu, kde mi bylo dáno za pravdu. A Jeff mohl být konečně zpopelněn."

Shari: "Polovinu popela jsme dostali my, polovinu pak jeho matka."

King: "Máte ještě urnu s Jeffovým popelem?"

Shari: "Ne, naložili jsme s ním podle jeho přání. Dali jsme mu konečně mír a klid."

King: "Jaký je Váš život teď?"

Shari: "Už jsme v penzi. Máme spoustu dobrých přátel, kteří při nás vždy stáli. To je hodně důležité. Několik členů rodiny se od nás distancovalo, ale my víme, že jsme neudělali nic špatného. A podpora našich přátel a našich nejbližších nás vždy držela nad vodou. Máme dobrý život."

King: "Viděli jste se ještě někdy s někým z rodin obětí?"

Shari: "Jedním z našich nejbližších přátel je sestra jedné Jeffovy oběti. Víte Larry, pomohli jsme si navzájem. Ona chtěla znát naše pocity a my zase ty její."

Lionel: "Dokonce se potom setkala s Jeffem ve vězení."

Shari: "A když pak Jeff zemřel, byla na jeho zádušní mši."

Lionel: "Ano, stála tam a najednou tiše řekla: "Odpouštím ti Jeffe." Byl to jeden z nejsilnějších zážitků v mém životě."

Zdroj: cnn.com