Tento rozhovor vedl spisovatel Philip Carlo v roce 1992 ve vězení San Quentin. Carlo se s Ramirezem pravidelně setkával během práce na své knize "Night Stalker", která vyšla v roce 1996. O Richardu Ramirezovi se dozvíte více zde

Carlo: "Richarde, co si myslíte o smrti?"

Ramirez: "Hmm... Teď jsem se zasekl." (smích)

Carlo: "Myslíte si, že smrt je zábavná?

Ramirez: "Ne, ale myslím si, že společnost je fascinovaná smrtí."

Carlo: "Posledně jste se zmiňoval o knize "Jak lidé umírají"..."

Ramirez: "Mluví se tam o tom jak dnešní společnost vnímá smrt. Kdysi byla brána jako duchovní záležitost, protože narození a smrt jsou nejdůležitější události nejen pro jednotlivce, ale i pro lidi v jejich nejbližším okolí. Dnešní společnost smrt vnímá spíše vědecky a z medicínského hlediska. Já tu knihu nečetl, četl jsem jen recenzi. Ale v té knize se mluví o něčem co nazývají smrtelný chrapot."

Carlo: "Myslíte něco jako poslední vydechnutí?"

Ramirez: "Ano."

Carlo: "Taky jsem o něm četl, ale nikdy jsem ho neslyšel. Vy ano?"

Ramirez: Ne, nikdy jsem ho neslyšel!"

Carlo: "Jak myslíte, že to zní?"

Ramirez: "Je to Vaše poslední vydechnutí. Žádný jiný výdech takto nezní. Je to stejné jako Vaše první nadechnutí po Vašem narození. Pro mě jsou to mystické a duchovní věci, nestávají se každý den. To musí vnímat každý, kdo není úplný hlupák."

Carlo: "Když už mluvíme o duchovnu, pojďme si promluvit o satanismu. V tisku se hodně píše o Vaší náklonnosti k Satanovi. Co pro Vás Satan znamená?"

Ramirez: "Satan je stabilní síla v mém životě."

Carlo: "Kdy se z Vás stal satanista?"

Ramirez: "V mém dětství až do mých 18 let jsem věřil v Boha. Pak jsem asi 2 nebo 3 roky nevěřil v nic. Když mi ale bylo 20 nebo 21 let, setkal jsem se ve vězení s jedním chlápkem, který mi vyprávěl o Satanovi a od něj jsem jeho víru převzal. Od té doby jsem o tom četl spoustu dobrých knih. Podřídil jsem tomu své jednání. Je to stejné jako u Hizballáhu a jiných teroristických organizací. Jejich činy jsou motivovány jejich pevnou vírou. Stejný účinek to mělo i na můj život."

Carlo: "Richarde, věříte, že Satan pomáhá lidem, aby dělali věci, kterých by jinak nebyli schopni? Například Adolfo Constanzo, který v Mexiku prováděl lidské oběti, aby Satan uchránil drogový kartel od policie. Je to satanismus?"

Ramirez: "Neznám strukturu pekla, neznám démony ani démonologii. Nejsem mág. Ale tyhle věci s oběťmi a čarodějnictvím musíte provádět naprosto přesně a bezchybně. Pokud to tak neuděláte nebo se budete snažit manipulovat se špatnými démony, může Vás to stát život. Jisté symboly, jako je třeba pentagram, Vás mají před démony chránit."

Carlo: "Když jste byl poprvé u soudu, ukázal jste svou dlaň, na které máte pentagram. Proč jste to udělal? Cítil jste, že tak budete chráněný nebo jste tím dával najevo, že máte smlouvu se Satanem?"

Ramirez: "Bylo to sdělení, že mám smlouvu se zlem ukrytým v lidské povaze."

Carlo: "Během doby strávené ve vězení jste prý hodně četl. Vašim oblíbencem je údajně markýz De Sade."

Ramirez: "De Sade měl jiný způsob myšlení než lidé v jeho době. A taky za to nakonec zaplatil. Zavřeli ho do blázince, kde umřel. Napsal mnoho knih. Moje oblíbená je "Justina". Psal o vládě a ztrátě sexuální svobody a sexuálních práv."

Carlo: "Ale ve své podstatě byl De Sade sadista."

Ramirez: "Ano, rád působil druhým bolest."

Carlo: "Myslíte, že předběhl svou dobu? Že se mu podařilo objevit temné stránky lidské povahy?"

Ramirez: "Ve smyslu tehdejší doby nejspíše ano. Dalo by se říct, že předběhl svou dobu."

Carlo: "V posledních asi 10 letech se objevilo velké množství sériových vrahů. Proč si myslíte, že se to stalo?"

Ramirez: "Napětí na pracovišti, nedostatek pracovních míst, poměry v rodinách, hrubé zacházení s dětmi... Drogy, chudoba, zneužívání dětí, to vše vytváří rozlícené jedince. Ale je několik druhů sériových vrahů."

Carlo: "Jaké jsou druhy sériových vrahů?"

Ramirez: "Někteří vraždí prostitutky, jiní zase malé chlapce. Další třeba bezdomovce. Jediný společný jmenovatel je to, že vraždí v sériích."

Carlo: "Myslíte, že má sériová vražda něco společného se sexualitou?"

Ramirez: "Pro některé sériové vrahy určitě. Pro ně je zabití jiného živého tvora úzce spojeno se sexualitou. Dalo by se to nazvat touha po krvi."

Carlo: "Myslíte, že se člověk sériovým vrahem narodí nebo se jím stane?"

Ramirez: "Obojí. Sérioví vrazi nemají svědomí. Žádná morálka, žádné zábrany, žádné svědomí. Některým ani nezáleží na tom, zda žijí. Jsou to chodící mrtvoly."

Carlo: "Prvním sériovým vrahem byl Jack Rozparovač. Možná existovali i jiní před ním, ale žádnému se nedostalo takové pozornosti jako Jackovi."

Ramirez: "Média kolem něj utvořila zvláštní auru. Je to padouch, který nebyl nikdy odhalen. Pamatuju si jak jsem o něm četl v dětství. Byl jsem fascinovaný tím jak byl v té knize zobrazován. Nosil černý plášť, všude byla hustá mlha, tajemná londýnská noc... To je způsob jakým je vyobrazován. Některé lidi něco podobného velice přitahuje."

Carlo: "Není to přitažlivé pro všechny? Spoustu lidí ten případ zajímá."

Ramirez: "Jistě, zajímají se o něj, jsou zvědaví. Ale to nelze nazvat přitažlivostí. Někteří lidé jsou fascinování šílenci."

Carlo: "Myslíte si, že Jack Rozparovač byl šílenec?"

Ramirez: "Někteří tvrdí, že to byl doktor. Nevím jak to bylo."

Carlo: "Byl to psychopat?"

Ramirez: "To nemůžu říct. Kdybyste byl žena a dostal byste se mu do rukou, asi byste řekl, že to byl šílenec. Precizně by vyjmul Vaše orgány... Ano, jsou určité duševní poruchy, které se dají nazvat šílenstvím."

Carlo: "Richarde, jak myslíte, že se člověk může vyhnout tomu, aby se stal obětí sériového vraha?"

Richard: "Neexistuje žádná obrana před masovým vrahem. Takový člověk začne střílet na poště, v supermarketu nebo v restauraci a Vy můžete spoléhat jen na štěstí a doufat, že Vás žádná kulka nezasáhne. Sériový vrah namísto toho hledá určitý typ oběti. Ale i když budete typ člověka, kterého hledá, pořád máte šanci uniknout. I když někteří tvrdí, že sérioví vrazi jsou velice inteligentní. Jiní zase tvrdí, že to není pravda. Člověk musí být zkrátka opatrný. Zamykat dveře od domu, při otevírání dveří se ohlédnout přes rameno. To dělají obzvlášť lidé, kteří se už stali obětí zločinu. Jsou prostě opatrnější. Sériový vrah využije příležitosti, kdy je vhodná oběť ve vhodné době na vhodném místě."

Carlo: "U klasických vražd dost často policii pomůže fakt, že oběť vraha znala. Ale u sériových vrahů toto neplatí."

Ramirez: "V tom má policie nevýhodu, protože normální člověk neví jak myslí sériový vrah. Jakmile už mají podezřelého, je to jednodušší díky pokroku v technologii, protože každý po sobě zanechá nějakou stopu."

Carlo: "Měl byste nějakou radu pro ženy, aby se vyhnuly útoku sériového vraha?"

Ramirez: "Není žádné pravidlo, které by Vám garantovalo, že přežijete setkání se sériovým vrahem. Každý sériový vrah je jiný. Někteří Vás nechají žít, pokud s nimi budete mluvit. Někteří se neslitují za žádných okolností. To platí u všech vrahů. Oběť je v nevýhodě, protože netuší jak vrah přemýšlí."

Carlo: "Jednou jste se zmínil o kokainu. Jaký je Váš názor na kokain?"

Ramirez: "Miluju ho! (smích). Ale faktem je, že si myslím, že je velmi škodlivý pro tělo."

Carlo: "A co pro mysl?"

Ramirez: "To taky. Slyšel jsem, že Vám to může způsobit sraženiny na mozku, které vedou k mrtvici. Je to škodlivé, ale zároveň to dává neskutečné potěšení."

Carlo: "K čemu byste to potěšení přirovnal?"

Ramirez: "Nic se tomu nevyrovná."

Carlo: "Jaký máte názor na trest smrti?"

Ramirez: "Mocní tak trestají bezmocné. V celách smrti moc milionářů nepotkáte. Trest smrti není důstojný trest. To už raději římské arény pro gladiátory, tohle není správné."

Carlo: "Myslíte si, že vláda nemá právo vzít někomu život?"

Ramirez: "Dělá se to kvůli obětem. Když rodiny obětí chtějí vrahovu krev, tak by to měli udělat oni a ne vláda. To je to, co si myslím."

Zdroj: lifeontherow.proboards.com