"Železniční vrah"

(Německo)

Životopis

Narodil se 29. září 1912 jako Paul Saga ve vesnici Muntowen (dnes Muntovo v Polsku). V roce 1924 byl adoptován farmářem Johannem Ogorzowem a přestěhoval se do Nauenu. Nejprve pracoval na farmě svého otčíma v Havellandu, pak přijal práci v ocelové slévárně. V roce 1931 vstoupil do NSDAP a o rok později do SA, kde se nakonec vypracoval na hodnost Scharführera. V roce 1934 začal pracovat jako železniční dělník u Deutsche Reichsbahn, kde po nějaké době povýšil na asistenta signalisty na železniční stanici Rummelsburg, blízko Karlshorstu. V roce 1937 se oženil s prodavačkou Gertrudou Ziegelmannovou, která byla o dva roky starší a se kterou měl syna a dceru. Nejprve bydleli u Ogorzowovy matky, později se přestěhovali na předměstí Karlshorstu. Ogorzow si velice často a rád hrál se svými dětmi, staral se o zahradu i o svůj malý třešňový sad. Jeho manželka ovšem později vypověděla, že v soukromí byl velice hrubý a násilný a trpěl utkvělou představou, že ho Gertruda podvádí. Kolegové u železnice ho považovali za schopného a spolehlivého pracanta.

Od konce srpna 1938 začala Ogorzowova první vlna útoků na ženy. Ogorzow napadl a znásilnil nejméně 31 žen v berlínské oblasti Friedrichsfelde. Během těchto útoků své oběti buďto škrtil, ohrožoval je nožem nebo je bil nějakým tupým předmětem (nejčastěji klackem). Všechny ženy toto setkání s Ogorzowem přežily a vypověděly, že pachatel měl na sobě železniční uniformu. Mezi srpnem 1939 a červencem 1940 Ogorzow napadl o pobodal další tři ženy. Všechny tři naštěstí přežily. V srpnu 1940 napadl a velice surově zbil další ženu přímo ve vlaku. Přežila jen proto, že omdlela a Ogorzow se domníval že je mrtvá. V září 1940 se pokusil uškrtit další ženu ve vlaku. Když se mu to nepodařilo, vyhodil ji za jízdy z vagonu. I tato žena se štěstím přežila. O něco později se pokusil znásilnit osamocenou ženu na železniční stanici. Žena však byla sama jen zdánlivě, protože v momentě, kdy začala křičet, přispěchal jí na pomoc její manžel se švagrem. Tentokrát byl zbit Ogorzow, ale po výprasku se mu podařilo utéct.

Série vražd

Po posledním fiasku Ogorzow změnil svoje modus operandi. Skrýval se v prázdných železničních vagonech, do kterých doufal, že přistoupí osamocená žena. Do karet mu hrál i fakt, že kvůli spojeneckým náletům musely osobní vlaky zhasnout veškerá světla během zastávek na nádražích. Navíc žádná z jeho obětí neshledala nic podezřelého na tom, že k nim přistoupil muž v železniční uniformě a chtěl po nich lístek.

4. října 1940 - vražda Gertrudy Ditterové (20 let). Jedna z mála obětí, která nebyla zavražděna v blízkosti železnice. Udělala tu chybu, že Ogorzowa pozvala k sobě domů. Ten ji poté ubodal.

4. prosince 1940 - vražda Elfriede Frankeové. Ogorzow jí rozdrtil lebku železnou tyčí a pak ji vyhodil z jedoucího vlaku. O necelou hodinu později Ogorzow potkal na ulici Irmagardu Freeseovou (19 let). Znásilnil ji a pak ji ubil k smrti.

22. prosince 1940 - vražda Elisabeth Bungenerové. I jí Ogorzow rozdrtil lebku a vyhodil ji z jedoucího vlaku.

28. prosince 1940 - vražda Gertrude Siewertové. Zaměstnanci železnice ji našli ležící vedle kolejí, s rozbitou lebkou. Ještě byla naživu, takže byla převezena do nejbližší nemocnice. Druhý den svým zraněním podlehla.

5. ledna 1941 - vražda Hedwig Ebauerové. Ogorzow se ji pokusil uškrtit ve vlaku. Když se mu to nepodařilo, vyhodil ji za jízdy ven. Hedwiga byla nalezena v bezvědomí, po převozu do nemocnice však svým zraněním podlehla. Byla v pátém měsíci těhotenství.

11. února 1941 - vražda Johanny Voigtové. Ogorzow ji opakovaně udeřil do hlavy a pak ji vyhodil z jedoucího vlaku. I ona byla těhotná.

3. července 1941 - vražda Friedy Koziolové (35 let). Ogorzow ji znásilnil a ubil k smrti.

Zatčení a soud

Práci berlínským policistům značně komplikovalo Ministerstvo propagandy. To nejprve odmítlo jakkoliv informovat a varovat veřejnost, aby neutrpěla morálka německého lidu. Policisté byli navíc tlačenik tomu, aby vyslýchali nuceně nasazené dělníky z Polska nebo Židy. Taková zvěrstva přece nemohl spáchat Árijec! I přes tyto obtíže policie dělala vše, co bylo v jejích silách. Podle výpovědí dvou obětí, které zemřely až po převozu do nemocnice, byl útočník oblečen do železniční uniformy. Policie proto vyslechla přes 8 000 zaměstnanců železnic. NSDAP verbovala ve straně dobrovolníky, kteří jezdili nočními spoji a hlídkovali na nádržích. Policistky (a dokonce i policisté přestrojení za ženy) sloužily jako volavky na nádražích a ve vlacích ve snaze dopadnout vraha. Několik detektivů se pohybovalo po nádražích v přestrojení za železničáře. V každé železniční stanici navíc hlídkovali i dobrovolníci z řad železničních zaměstnanců. Je ironií, že jedním z těchto dobrovolníků byl i Ogorzow.

Zlom nastal teprve až během opakovaných výslechů železničářů. Jeden z nich uvedl, že Ogorzow vede nenávistné řeči o ženách a je fascinován vraždami a násilím. Navíc prý během nočních směn velice často opouští stanici. Ogorzow na svou obhajobu uvedl, že pracoviště opouští proto, že v noci chodí za jakousi milenkou, jejíž manžel je na frontě. Když pak ale policie nalezla na jeho uniformě skvrny od krve, byl 12. července 1941 zatčen. Při výslechu byl konfrontován s obětí, která přežila jeho dřívější řádění a postupně mu byly ukazovány lebky jeho obětí, které takové štěstí neměly. Ogorzow věděl, že tohle je jen začátek výslechu a že může být mnohem, mnohem hůř. Neváhal proto a okamžitě se ke všem vraždám doznal. Zároveň ale uvedl, že své činy spáchal pod vlivem alkoholu a že jeho vražedné řádění započalo poté, co navštívil jakéhosi židovského doktora. Následující den byl Ogorzow oficiálně vyloučen z NSDAP. Soud s ním byl velice rychlý. Už 24. července byl uznán vinným z 8 vražd, 6 pokusů o vraždu a 31 znásilnění. Rozsudek zněl: trest smrti. Navíc byl označen za nepřítele německého lidu. Už o dva dny později, 26. července 1941, byl Paul Ogorzow gilotinován.

Zdroje: wikipedia.org, An Encyclopedia of Modern Serial Killers - Hunting Humans