(Francie)

Patrick Tissier se narodil 24. srpna 1952 ve francouzském městě Bourges jako nejmladší ze 6 dětí. Manželství jeho rodičů rozhodně nebylo šťastné. Nebylo ničím neobvyklým, že mezi nimi docházelo k násilí. Podle některých zdrojů nebyl v Tissierově rodině něčím výjimečným ani incest. Když bylo Tissierovi 11 let, jeho matka odešla od rodiny. O 2 roky později se Tissier pokusil znásilnit svou vlastní sestru. Ta vše ohlásila na policii, která se ovšem celou záležitostí odmítla zabývat.

Po ukončení základní školy se Tissier vyučil jako elektrikář. Jeho otec si mezitím našel novou partnerku, ženu jménem Maria Lunaová, kterou Tissier na jaře 1969 napadl, když na ni zaútočil v koupelně. Udeřil ji do hlavy a pokusil se ji znásilnit. Když se mu to kvůli ženinu odporu nepodařilo, snažil se Mariu uškrtit. Ani to se mu však nepodařilo. Marie se mu ubránila a nakonec utekla. I tento útok byl nahlášen na policii. Ta celou záležitost předala Odboru sociální péče. Tissier se poté musel podrobil několika psychiatrickým vyšetřením. To bylo vše...

Na přelomu let 1970 a 1971 se Tissier seznámil s 18letou dívkou jménem Marie-Françoise Pinsonová. 1. května 1971 ji Tissier pozval na taneční zábavu. Po jejím skončení dvojice vyrazila na procházku podél řeky, během níž začal Tissier dělat Marii návrhy. Ta jej však odmítla, načež ji Tissier napadl. Nebohou dívku uškrtil a poté znásilnil její mrtvé tělo. To pak hodil do řeky. Mariino tělo bylo nalezeno hned druhý den. A protože se našla spousta svědků, kteří viděli, jak Marie odchází v Tissierově společnosti, policie ještě téhož dne Tissiera zatkla.

Tissier se k vraždě doznal, díky čemuž dostal poměrně mírný trest. 25. dubna 1972 byl odsouzen ke 20 letům vězení. Za dobré chování byl však 15. prosince 1982 podmínečně propuštěn. O pouhých 10 dní později přinutil Tissier jednu mladou ženu v Toulouse, aby nasedla do jeho auta. Celou dobu na ni mířil nabitou brokovnicí. Ženu poté odvezl za město, kde ji znásilnil. Naštěstí nechal svou oběť naživu.

Hned druhý den se Tissier pokusil znásilnit další ženu, ta se mu však dokázala ubránit. O 4 měsíce později byl Tissier zatčen v Nice. Za znásilnění a pokus o znásilnění byl odsouzen k dalším 20 letům vězení. I tentokrát byl za dobré chování podmínečně propuštěn. Vězení opustil v lednu 1992.

Po svém propuštění se Tissier přesunul do města Perpignan, kde se přidal k místní mormonské komunitě. Našel si rovněž nové zaměstnání, začal pracovat jako zahradník v místním hotelu.

6. srpna 1993 se Tissier vloupal do domu své sousedky Concetty Lemmaové (45 let). Nebohou ženu napadl, znásilnil a nakonec ji uškrtil. Její tělo poté zabalil do sprchového závěsu a odnesl jej do svého auta. Odjel k městečku Canohès, kde mrtvolu ukryl nedaleko silničního tunelu.

Tissier v té době chodil se ženou jménem Marie-Josée Gauzeová (44 let). I tuto ženu však nakonec napadl. 10. září 1993 se Tissier pokusil uškrtit ji šálou. Marie ale kladla houževnatý odpor. Během souboje Tissier chytil Marii za vlasy a několikrát udeřil její hlavou o podlahu, načež žena ztratila vědomí. Když se probrala, byla nahá. Tissier se nad ní skláněl se šálou v ruce. Marie na útočníka začala mluvit a snažila se jej uklidnit. To kupodivu zabralo, protože Tissier nakonec zahodil šálu a odešel.

Marie vše ohlásila na policii. Než však policisté stačili jakkoliv zareagovat, Tissier spáchal svou poslední a zároveň nejhorší vraždu...

13. září 1993 čekal Tissier ve svém autě před základní školou v Perpignanu. Když uviděl, že kolem prochází malá Karine Volkaertová (8 let), vystoupil a nabídl jí odvoz domů. Karine ráda přijala, koneckonců Tissiera znala, protože často navštěvoval její matku. Dokonce Tissierovi říkala "strýčku". Když Karine nastoupila do jeho auta, Tissier jí řekl, že ji naučí novou hru. Karine s nadšením souhlasila. "Strýček" jí na to odvětil, že tato hra se nemůže hrát doma. Navrhl proto, že pojedou do opuštěného skladiště nedaleko od školy. Karine přikývla, těšila se, že se naučí něco nového, co pak ukáže svým kamarádkám...

Když dorazili ke skladišti, Tissier malou Karine svázal, do úst ji nacpal kus látky a přes hlavu jí přetáhl kapuci. Poté ji donutil, aby se schovala na podlaze auta a znovu nastartoval motor. Poté odjel k malému městečku Fitou, kde zastavil před jedním opuštěným domem. Zde Tissier nebohou holčičku znásilnil na zadním sedadle svého auta. Pak ji začal zuřivě bít do hlavy. Nakonec ji chytil za krk a uškrtil ji. Následně ještě znásilnil její mrtvé tělíčko. To poté hodil do studny stojící před opuštěným domem. Aby zabránil nálezu těla, zaházel mrtvolu odpadky, které našel v nejbližším okolí.

Po Karine bylo ještě téhož dne vyhlášeno pátrání. Na policii se obrátilo hned několik svědků, kteří viděli, jak dívka nastupuje do Tissierova auta. Policie na něj okamžitě vydala zatykač. 21. září 1993 byl Tissier zatčen v městečku Paulhan. Okamžitě se přiznal k vraždě Karine Volkaertové. Uvedl také, že její vraždu plánoval déle než týden. Díky jeho přiznání bylo nalezeno dívčino tělo.

Otec zavražděné holčičky ještě téhož večera svolal tiskovou konferenci, na které odsoudil francouzskou justici: "Ten člověk něco podobného spáchal už dříve! Jak jste ho mohli propustit? Ta zrůda si ani nezaslouží žít a vy jste ho pustili na svobodu! Moje holčička mohla ještě žít! Chci pomstu na tom netvorovi! Chci mu sebrat to, co on sebral mé dcerušce! To mi ale nedovolíte."

Touhou po pomstě byl motivován i strýc zavražděné dívky, který 26. února 1994 se zbraní v ruce vpadl do kanceláře starosty Perpignanu, kterého poté držel jako rukojmí. Za jeho propuštění požadoval, aby mu byl předán Tissier, na kterém chtěl vykonat svou pomstu. Po několika desítkách minut vyjednávání se Karinin strýc psychicky zhroutil a vzdal se policii.

Podle názoru psychiatrů Tissier netrpí žádnou psychickou poruchou, ale má sex neodmyslitelně spojený s násilím. Jediný způsob, jak může dosáhnout uspokojení, je působení bolesti druhému člověku. Sám Tissier u soudu projevil lítost nad svými činy: "Nikdy jsem nikoho nežádal o odpuštění. Když jsem se podíval na jinou lidskou bytost, viděl jsem jen hromadu masa a kostí. Nic víc. To už ale neplatí. Upřímně všeho lituji. Mrzí mě, že jsem způsobil tolik bolesti. Karine si něco podobného nezasloužila. Byla tak milá, úplný andílek..." Když to slyšeli rodiče děvčete, odešli ze soudní budovy.

30. ledna 1998 byl Tissier uznán vinným z vraždy, načež byl odsouzen na doživotí s možností podmínečného propuštění po 30 letech. 2 roky po svém odsouzení se Tissier doznal i k vraždě Concetty Lemmaové. To však na jeho rozsudek nemělo žádný vliv.

Patrick Tissier si svůj trest odpykává dodnes. O podmínečné propuštění bude moci zažádat nejdříve v roce 2024, kdy mu bude 72 let.

Zdroje: wikipedia.org, L'Humanité, monsite.wanadoo.fr