(Finsko, Rusko)

Matti Heikinpoika Haapoja se narodil 16. září 1845 v Isokyrö. O jeho dětství nebo dospívání není nic známo. Svou zločineckou kariéru započal jako obyčejný pouliční rváč. Postupně se z něj stal zloděj koní. V roce 1866 zaútočil nožem na barmana Juha Tenkkua, který naštěstí přežil. Podobné štěstí neměl farmář Heikki Antipoika Impponen, který 6. prosince 1867 s Haapojou popíjel v hospodě. V opilosti mezi nimi došlo k hádce a Haapoja Impponena ubodal nožem. Těsně poté byl Haapoja dopaden a za vraždu odsouzen na 12 let ve vězení v Turku. Během příštích 10 let se Haapojovi podařilo z vězení čtyřikrát uprchnout, díky čemuž se z něj stala místní legenda. Během svých pobytů na svobodě dál pokračoval v páchání trestné činnosti. Když farmář Hermanni Hösö načapal Haapoju při loupeži, Haapoja neváhal a Hösömu zasadil několik bodných ran nožem. Zranění naštěstí nebyla smrtelná. 15. listopadu 1869 jsou farmáři Matti Heikkilä a Hermanni Hautamäki ubiti k smrti neznámým mužem v Hämeenkyrö. Jejich vražda nebyla nikdy vyřešena, ale je pravdou, že Haapoja se v té době potuloval po okolí, a sám se později přiznal k jakési vraždě z listopadu 1869.

V roce 1874 je Haapoja znovu dopaden a odsouzen na doživotí. Z vězení se mu ovšem opět podaří uniknout. Haapoja se pak nějakou dobu ukrýval u farmáře jménem Esa Nyrhinen. 12. srpna 1876 však mezi nimi dojde k hádce, během které Haapoja na Nyrhinena třikrát vystřelí (dvakrát zasáhne nohu a jednou jeho tvář). S velkou dávkou štěstí Nyrhinen svým zraněním nepodlehne. Těsně poté Haapoja napadne dalšího farmáře známého pouze jako Koivuniemi z Vähäkyrö. Zasadí mu několik bodných ran nožem, muž ale dokáže přežít. V roce 1880 se Haapoja ozve úřadům s následující nabídkou. Pokud mu zruší doživotní trest výměnou za vyhnanství na Sibiři, dobrovolně se vydá policii. Nakonec opravdu dojde k dohodě a Haapoja je transportován do Omské oblasti. V roce 1886 je v této oblasti nalezeno neidentifikované tělo muže. Tato vražda nebyla nikdy objasněna, všeobecně se ale předpokládá, že vrahem byl opět Haapoja. I proto jej úřady transportují do východní Sibiře. Haapoja zde však rozhodně nechce zůstat natrvalo. V roce 1889 se proto rozhodne pro návrat do Finska s tím, že později zmizí do USA. Peníze na cestu získává loupežemi a pravděpodobně i několika vraždami. Nejprve společně s dalším odsouzeným trestancem Matti Kuivalainenem zavraždí barmana jménem Rugis ve městě Tomsk. O pár dní později je zavražděn i Kuivalainen. Zda byl jeho vrahem Haapoja se nikdy nepodařilo prokázat, ale je to velice pravděpodobné. O pár týdnů později se ve městě Simonjovka beze stopy ztratí bývalý estonský trestanec Gustaf Sepp. Naposledy ho viděli ve společnosti Haapoji. Haapoja také získává pas jakéhosi Rusa, který rovněž zmizel během tohoto roku a jehož osud je dodnes neznámý.

V září 1890 se Haapoja opravdu vrací do Finska. Už 8. října uškrtí a okrade prostitutku Marii Jeminu Salovou. O pár dní později je ale v Porvoo zatčen. Haapoja se přizná k vraždě Salové i k účasti na vraždě Rugise. Během soudu se chová značně arogantně, protože věří, že bude opět poslán na Sibiř, kde si bude de facto dělat, co se mu zlíbí. K jeho nemilému překvapení je ovšem odsouzen k doživotnímu pobytu ve vězení. S tím se nehodlá smířit a 10. října 1894 se ještě jednou pokusí o útěk z vězení. Během něj ubodá dozorce Juho Rosteda a vážně zraní další dva - Juho Jernvalla a Svena Nymana. Má příležitost zaútočit i na dalšího dozorce, toho ale nechá být, protože to byl jediný dozorce, který se k vězňům choval hezky. Díky tomu byl ale nakonec Haapoja zahnán do kouta. V zoufalé situaci se pokusil spáchat sebevraždu a vrazil si vlastní nůž do břicha. Zranění bylo však pouze povrchové a Haapoja přežil. 8. ledna 1895 se nakonec Matti Haapoja oběsil ve své cele. Jeho kostra byla až do roku 1995 vystavena v Muzeu zločinu ve městě Vantaa. Poté byl pohřben ve městě Ylistaro.

Není jisté, kolik lidí vlastně Haapoja zavraždil. Údajně se sám přiznal k 18 vraždám, ale neexistuje pro to žádný důkaz. Některé zdroje uvádějí, že zavraždil 22 - 25 lidí. Přesné číslo ale zřejmě nikdy nezjistíme.

Zdroj: wikipedia.org