(USA)

Narodila se 11. září 1942 v Duanesburgu (stát New York) jako Marybeth Roeová. Těsně po jejím narození byl její otec povolán do armády, načež byl poslán do zámoří, kde se účastnil bojů druhé světové války. Její matka musela tvrdě pracovat, aby uživila jak malou Marybeth, tak i jejího mladšího bratříčka. Kvůli tomu byly obě děti často hlídány ostatními členy rodiny. Ti často Tinningové říkali, že je, na rozdíl od jejího bratra, nechtěné dítě. Díky tomu Tinningová na svého bratra žárlila.

Po návratu z války začal její otec pracovat jako obsluha tiskařského lisu. Tinningová později během výslechů uvedla, že byla svým otcem znásilněna. Tvrdila rovněž, že ji otec surově bil a zavíral ji do šatníku. Toto tvrzení však u soudu sama popřela: "Otec mě ani nemohl bít, protože měl těžkou artritidu."

Tinningová ukončila střední školu v roce 1961. Původně sice tvrdila, že chce pokračovat ve studiích, nakonec však začala střídat různá špatně placená zaměstnání, pracovala například jako řidička školního autobusu. Nakonec začala pracovat jako sanitářka v nemocnici v městečku Schenectady.

V roce 1963 se Tinningová seznámila s Josephem Tinningem, plachým a až nezdravě bezstarostným mladým mužem. Po 2letém vztahu se v roce 1965 vzali. V květnu 1967 se narodilo jejich první dítě, dcera jménem Barbara. V lednu 1970 následovalo narození jejich prvního syna, Josepha Jr.

26. prosince 1971 Tinningová porodila své třetí dítě - dceru Jennifer. Té byla hned po narození diagnostikována těžká meningitida. 3. ledna 1972 malá Jennifer zemřela. Dožila se pouhých 8 dnů. S největší pravděpodobností se jednalo o jediné dítě, které Tinningová nezavraždila. Zřejmě však byla odpovědná za jeho špatný zdravotní stav. Všemi způsoby se totiž snažila, aby se dítě narodilo ve stejný den jako Ježíš Kristus. Chtěla proto porod co nejvíce uspíšit v domnění, že by to udělalo radost jejímu nedávno zemřelému otci. Podle některých zdrojů se Tinningová domnívala, že pokud porodí Jennifer v ten správný den, docílí tím reinkarnace svého otce. Doktor Michael Baden to ve své knize shrnul slovy: "Malá Jennifer se stala obětí matčiny manipulace s ramínkem na šaty."

2 týdny poté se v nemocnici v Schenectady objevila Tinningová s tehdy dvouletým Josephem Jr. v náručí. Tvrdila, že její syn prodělal jakýsi záchvat a téměř se udusil vlastními zvratky. Chlapec byl několik dní hospitalizován a když se jeho zdravotní stav výrazně zlepšil, byl 20. ledna propuštěn do domácího ošetření. Ještě téhož večera však Tinningová opět odvezla Josepha do nemocnice. Lékaři tentokrát mohli pouze konstatovat chlapcovu smrt. Jako příčina smrti byla určena srdeční zástava. Protože byla určena příčina smrti, nebyla nařízena Josephova pitva.

1. března 1972 byla Tinningová zpět na příjmu nemocnice v Schenectady. Tentokrát měla zdravotní potíže malá Barbara (5 let). Tinningová tvrdila, že děvče zničehonic začalo trpět silnými křečemi v břiše. Lékaři doporučovali, aby děvče zůstalo přes noc v nemocnici, Tinningová však trvala na tom, že Barbaru odveze domů. O několik hodin později Tinningová přijela znovu, držíce svou dceru v náručí. Lékaři okamžitě rozhodli o hospitalizaci děvčete, které mezitím upadlo do bezvědomí. Nebohá Barbara ještě téže noci zemřela. Její smrt byla přičítána Reyovu syndromu (vzácný druh encefalopatie).

Úmrtí 3 dětí v jedné rodině samozřejmě neušlo pozornosti lékařů v nemocnici v Schenectady. Shodli se však na tom, že na vině je blíže nespecifikovaná genetická vada, kterou Tinningová přenáší na své děti. A co manžel Tinningové? Joseph si dál žil svůj bezstarostný život a nenechal se ničím rozhodit. Později se dokonce ukázalo, že si ani nepamatoval jména svých dětí...

22. listopadu 1973 se Tinningovým narodil syn Timothy. Ani jemu však nebyl dopřán dlouhý život. Už 10. prosince jej Tinningová přivezla do nemocnice. Lékaři však mohli pouze konstatovat, že je chlapeček mrtvý. Jako příčina smrti byl určen Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS).

V roce 1974 se do nemocnice dostal i Joseph, manžel Tinningové. Trpěl silnými bolestmi břicha. Lékaři stanovili, že se jedná o otravu barbituráty, která mohla mít fatální následky. Tinningová se bez jakéhokoliv nátlaku přiznala, že manželovi přidala do džusu léky na léčbu epilepsie, které získala od jedné kamarádky. Joseph však odmítl podat proti manželce trestní oznámení, a tak se tímto pokusem o otravu nikdy nikdo nezabýval...

30. března 1975 Tinningová porodila dalšího syna - Nathana. 2. září přivezla Tinningová teprve 5měsíčního Nathana na pohotovost nemocnice Sv. Kateřiny. Chlapec byl už mrtvý. Tinningová tvrdila, že jela se svým synem v autě, když si všimla, že Nathan nedýchá. Tentokrát lékaři nebyli schopni stanovit příčinu smrti, a tak zvolili cestu univerzálního řešení pro podobné situace - Syndrom náhlého úmrtí kojence.

V roce 1978 se manželé Tinningovi rozhodli pro adopci. Tinningová sice mezitím znovu otěhotněla, ale manželé i tak v srpnu 1978 adoptovali novorozence jménem Michael. 29. října téhož roku pak Tinningová porodila děvče jménem Mary Frances.

V lednu 1979 byla Mary Frances hospitalizována v nemocnici Sv. Kateřiny poté, co prodělala jakýsi podivný záchvat. Lékařům se sice podařilo zachránit holčičce život, ale už 20. února Tinningová znovu přivezla svou dceru do nemocnice. I tentokrát lékaři mohli pouze konstatovat smrt dítěte. Mary Frances se dožila pouhých 4 měsíců. V nemocnici byla provedena pitva, během které se nepodařilo určit přesnou příčinu smrti. Jistě uhodnete, jak byla smrt holčičky posouzena. Ano, Syndrom náhlého úmrtí kojence...

Už 19. listopadu 1979 Tinningová znovu porodila. Jejím sedmým dítětem se stal chlapec jménem Jonathan. V březnu 1980 byl Jonathan přijat v nemocnici Sv. Kateřiny. Chlapec byl sice v bezvědomí, lékařům se však podařilo zachránit mu život. Kvůli tomu, že se jednalo už o několikátý podobný případ v rámci jedné rodiny, byl malý Jonathan poslán na pozorování do nemocnice v Bostonu. Zde byl chlapec shledán naprosto zdravým. Už 24. března 1980 však Tinningová znovu přivezla Jonathana do  nemocnice Sv. Kateřiny. Tentokrát však už bylo příliš pozdě. Jonathan byl mrtev.

V únoru 1981 spadl adoptovaný syn Michael ze schodů a upadl do bezvědomí. Po několika hodinách v nemocnici se probral a hned druhý den byl propuštěn do domácího ošetření. 2. března 1981 navštívila Tinningová dětskou pohotovost. V náručí držela Michaela. Lékařům tvrdila, že ráno nebyla schopna chlapce probudit, a tak raději vyhledala odbornou pomoc. Na tu však už bylo pozdě. Michael byl mrtev. Patolog našel v chlapcově těle stopy po zápalu plic, ale ten rozhodně nemohl zapříčinit jeho smrt. Přesnou příčinu smrti nebyl schopen určit.

Pokud se do té doby našel někdo, kdo se na podivná úmrtí v Tinningově rodině díval bez podezření, Michaelovou smrtí se musel jeho názor změnit. Smrtí adoptovaného syna totiž definitivně padla teorie o genetické vadě. Leckomu také připadalo podezřelé to, že nemocnice Sv. Kateřiny se nachází nedaleko domu Tinningové. Ona však Michaela odvezla na dětskou pohotovost, která se nacházela na opačném konci města. Lékaři měli podezření, lidé si na ulici šuškali, ale to bylo vše. Oficiální cestou nikdo nic neřešil.

22. srpna 1985 se manželům Tinningovým narodilo osmé dítě, dcera Tami Lynne. 19. prosince téhož roku Tinningová zavolala své sousedce Cynthii Waltersové, která pracovala jako zdravotní sestra. Poprosila ji, zda by k ní mohla okamžitě přijít. Cynthie později uvedla: "Když jsem dorazila, uviděla jsem malou Tami ležet na konferenčním stolku. Byla téměř modrá. Nebyla jsem schopna nahmatat její tep. Dítě téměř nedýchalo." Cynthia okamžitě zavolala sanitku. Během převozu do nemocnice však Tami Lynne zemřela. Nedožila se ani 4 měsíců...

O den později Cynthia znovu navštívila Tinningovou: "Chtěla jsem jí jen říct, že pokud by potřebovala jakoukoliv pomoc, ví, kde mě najde. Když jsem vstoupila do domu, Tinningová a její manžel zrovna snídali. Vesele si přitom povídali. Tinningová si dokonce pobrukovala nějakou písničku. Byla jsem tím opravdu zhnusena." Podobně se Tinningová chovala i na pohřbu Tami Lynne. Po pohřbu pořádali manželé menší brunch. Během něj Tinningová žertovala, smála se a evidentně si užívala, že je středem pozornosti.

Ještě týž večer se u Tinningové objevila policie. Když jí detektivové řekli, že se jí chtějí zeptat na podrobnosti, které vedly ke smrti její dcery, Tinningová zničehonic vykřikla: "Vím, proč jste tady! Chcete mě zatknout a poslat do vězení!" Během výslechu se však uklidnila a nadále trvala na svém. Tami Lynne náhle přestala dýchat.

Mezitím byla provedena pitva malé Tami. Lékaři opět nemohli určit přesnou příčinu smrti, takže celý případ uzavřely s tím, že děvče zemřelo na SIDS. Tentokrát se však ozvalo několik lékařů, kteří s tímto závěrem nesouhlasili. Jeden z nich uvedl: "Syndrom náhlého úmrtí kojence je bohužel reálná věc. Ale pravděpodobnost, že by se vyskytl dvakrát v jedné rodině, je naprosto minimální. Tři úmrtí v rodině jsou téměř vyloučeny. O více úmrtích se vůbec nebudeme bavit, to je prostě nemožné."

Vyšetřovatelé však byli v koncích. Podle lékařských zpráv ani jedno z dětí nezemřelo cizím zaviněním. Nabízela se tak jediná možnost: pokud chtějí Tinningovou obvinit, musí se k vraždám sama přiznat.

Vyšetřovatelé tedy pozvali Tinningovou k výslechu. Zdůraznili, že není zatčena a účast může odmítnout. 4. února 1986 dorazila Tinningová na policejní oddělení v Schenectady. Byla poučena o svých právech, načež se zřekla práva na advokáta. Vyšetřovatelé ještě zdůraznili, že Tinningová může kdykoliv odejít.

Tinningová nejprve opakovala stejnou verzi jako předtím: večer 19. prosince uložila Tami Lynne do postýlky a pak si sedla k televizi. Po chvíli začala Tami plakat. Když ji přišla zkontrolovat, zjistila, že Tami téměř nedýchá. Výslech nakonec trval několik hodin. Pokud detektivové zmínili podezřelé okolnosti v případech úmrtí některého z jejích dětí, Tinningová začala okamžitě vykřikovat: "Já nic špatného neudělala! Jsem nevinná!" Když se začal blížit večer, detektivům se přece jen podařilo Tinningovou zlomit. Nakonec se sklopenou hlavou řekla: "Nikdy jsem neublížila Jennifer, Josephovi, Barbaře, Michaelovi, Mary Frances nebo Jonathanovi. Ale těm třem ostatním... Timothyho, Nathana a Tami jsem udusila. Udusila jsem je, protože jsem špatná matka."

Tinningová se poté setkala se svým manželem. Když se jí Joseph zeptal, co se děje, Tinningová se dala do pláče. Po několika minutách řekla: "Joe, zabila jsem Tami."

Policisté pak sepsali její výpověď. Tinningová stále trvala na tom, že zavraždila "pouze" tři své děti. O smrti Tami Lynne vypověděla následující: "Toho večera jsem ji uložila do postýlky. Pak jsem si chtěla zdřímnout, Tami ale začala plakat. Vstala jsem a snažila se jí uklidnit. Nic nepomáhalo. Tak jsem vzala polštář, položila ho na její hlavu a držela ho tam, dokud nepřestala plakat. Pak jsem polštář položila na pohovku, aby to vypadalo, že jsem spala." Když se jí policie zeptala, proč malou Tami zavraždila, Tinningová odpověděla: "Protože pořád křičela! Nemohla jsem nic dělat, neměla jsem chvíli jen pro sebe!"

Byla nařízena exhumace těl dětí, k jejichž vraždám se Tinningová přiznala. Dvě z těl však byla ve velmi špatném stavu a kvůli úředním zmatkům bylo dokonce ve třetím případě exhumováno tělo jiného dítěte. I to byly jedny z důvodů, proč byla Tinningová nakonec obviněna pouze z vraždy Tami Lynne.

Soudní proces byl zahájen 22. června 1987. Tinningová u soudu tvrdila, že byla k přiznání donucena. Uvedla: "Napsali mi celou výpověď na papír a já ji pak přečetla. Policisté mi vyhrožovali a křičeli na mě. Řekli mi, že pokud tu výpověď nepřečtu, tak vykopou těla mých dětí a rozřežou je na kousky!"

Samotný soud se nakonec stal soubojem lékařů. Jeden z nich uvedl, že doporučil Tinningové, aby k postýlce Tami Lynne nechala nainstalovat zařízení, které by monitorovalo, zda dítě dýchá: "Řekl jsem jí, že by tuto možnost měla opravdu zvážit. Obzvlášť s ohledem na to, kolik dětí v této rodině zemřelo. Ona to však rezolutně odmítla."

Další lékař uvedl: "Podle pitevní zprávy je naprosto vyloučeno, že by Tami Lynne zemřela na SIDS. Podle mého názoru je zřejmé, že dívka byla udušena."

I obhajoba přizvala k soudu několik lékařů. Někteří z nich nadále tvrdili, že děti zemřely kvůli genetické vadě. Další dokonce uvedli, že by se mohlo jednat o dosud nepopsanou chorobu. Během celého soudního procesu nakonec svědčilo 6 patologů a nespočet lékařů.

Málokdy byl výsledek soudního procesu tak nejasný. Porotě trvalo 23 hodin, než se usnesla na verdiktu. Když se tak konečně stalo, napětí v soudní síni se dalo krájet...

17. července 1987 byla Tinningová uznána vinnou z vraždy své dcery. Po vynesení verdiktu si Tinningová přikryla tvář dlaněmi a začala plakat. Bylo to vůbec poprvé, kdy u soudu projevila jakékoliv emoce...

2. října 1987 byla Tinningová odsouzena na doživotí s možností podmínečného propuštění po 20 letech. Ihned po vynesení rozsudku byla vyvedena ze soudní síně. Doprovázely jí pokřiky z publika: "Vražedkyně dětí! Chcípni, ty kurvo!"

Tinningová se okamžitě odvolala, odvolací soud však rozsudek potvrdil. V srpnu 1989 byla na Tinningovou podána žaloba i v případě smrtí dalších dvou jejích dětí - Nathana a Timothyho. Ještě téhož roku však byla tato žaloba stažena pro nedostatek důkazů.

Motiv Tinningové zůstává neobjasněn. Mnoho odborníků se kloní k názoru, že Tinningová trpěla tzv. Münchhausenovým syndromem. Jedná se o duševní poruchu, při které postižený předstírá tělesnou nebo duševní poruchu, pro kterou je následně léčen. Vše může dospět i do stádia sebepoškozování. Je popisován i Münchhausenův syndrom v zastoupení, kdy postižený předstírá poruchu u závislé osoby, nejčastěji dítěte. I zde vše může dojít až do bodu, kdy člověk trpící tímto syndromem začne závislé osobě (dítěti) ubližovat. Je to i případ Tinningové? Je pravdou, že si vždy užívala pozornost, které se jí dostávalo po úmrtí některého z jejích dětí. Zavraždila tedy 9 dětí jen proto, aby se stala centrem pozornosti a lidé ji mohli litovat? Je to možné. Na druhou stranu je ale pravda, že Tinningové nebyl Münchhausenův syndrom nikdy diagnostikován.

Tinningová poprvé zažádala o podmínečné propuštění v roce 2007. Její žádost byla zamítnuta, stejně jako u pěti následujících pokusů. Při slyšení Tinningová tvrdila, že není dne, kdy by netrpěla ztrátou svých dětí. Na druhou stranu však uvedla, že si jejich smrt nepamatuje.

Tinningová uspěla až na sedmý pokus. 21. srpna 2018 byla propuštěna do domácího vězení. Před branami věznice na ni čekal její věrný manžel Joseph. Marybeth Tinningová ve vězení strávila 31 let života. Na svobodě je dodnes.

Zdroje: wikipedia.org, trutv.com