(Švýcarsko)

Marie Jeanneretová se narodila 13. ledna 1836 ve městě Le Locle ve švýcarském kantonu Neuchâtel. Oba rodiče jí zemřeli, když byla ještě dítě. Jejím opatrovníkem se poté stal její strýc, u kterého žila až do svých 19 let. Už od svých dětských let byla popisována jako chorobná lhářka. Byla rovněž domýšlivá, nade vše milovala, když byla středem pozornosti. Na druhou stranu byla horlivou katoličkou. Nikdy se netěšila dobrému zdraví, pravdou však je, že měla sklony k hypochondrii a velice často své zdravotní problémy zveličovala. V tom jí pomáhala četba různých lékařských knih. Nejčastěji si stěžovala na pronikavou bolest v očích. Vše došlo až tak daleko, že v roce 1865 začala simulovat slepotu. Její ošetřující lékař ovšem rozpoznal, že své zdravotní obtíže pouze předstírá. Jednoho dne se však Jeanneretové podařilo z lékařovy ordinace v nestřeženém okamžiku ukrást láhev s atropinem. U druhého lékaře byla úspěšnější, protože jí byla na její obtíže předepsána beladona (rulík zlomocný).

Na jaře 1866 Jeanneretová pobývala v penzionu ve Vevey, kde se seznámila se slečnou Berthetovou. Na tu udělala Jeanneretová velký dojem, zejména kvůli svému náboženskému zanícení. Obě ženy se rychle spřátelily a trávily celé dny společně. Jednoho dne se Jeanneretová nabídla, že své přítelkyni udělá nápoj z vína a léčivých bylin. Hned poté se zdravotní stav slečny Berthetové rapidně zhoršil. Jeanneretová se o ni po celý zbytek dne starala, díky čemuž se jí k večeru přece jen ulevilo. Před spaním jí však připravila další "léčivý" nápoj, po jehož požití začala slečna Berthetová blouznit. Druhý den bylo posláno pro lékaře, který dle jejích rozšířených zorniček došel k závěru, že slečna Berthetová byla otrávena rulíkem. Slečna Berthetová však odmítala uvěřit, že by ji její přítelkyně chtěla úmyslně otrávit a vše přisuzovala neopatrnosti Jeanneretové při míchání nápojů. Díky tomu na Jeanneretovou nepadl ani stín podezření. Slečna Berthetová se nakonec plně uzdravila, zejména díky tomu, že její kamarádka odcestovala zpět do svého rodného města.

V Le Locle začala Jeanneretová navštěvovat školu pro ošetřovatelky, což byla práce, kterou vždy chtěla vykonávat. Po 2 měsících však školu opustila. Jedna z pacientek, o které se během tohoto období starala, si na ni odnesla nehezkou vzpomínku. Jednalo se o paní Eichenbergovou, kterou Jeanneretová občas navštěvovala i v jejím domě. Její rodina byla nucena zavolat lékaře poté, co paní Eichenbergová začala náhle blouznit. Přivolaný lékař nedokázal zjistit příčinu tohoto stavu, ale po jeho návštěvě se zdravotní stav paní Eichenbergové začal přece jen zlepšovat. Jeanneretová také několikrát rozdala jakési bonbony dětem paní Eichenbergové. Ty po jejich požití onemocněly. Naštěstí se pokaždé jednalo o krátkodobé zdravotní problémy.

Poté, co opustila školu, se Jeanneretová nakrátko přesunula do Lausanne, kde se seznámila s manželi Juvetovými, kteří chtěli otevřít soukromou nemocnici v Ženevě. Jeanneretová se okamžitě vetřela do jejich přízně a všemožně se je snažila přesvědčit, aby ji zaměstnali jako ošetřovatelku. Dokonce se zřekla i nároku na plat, za svou práci požadovala jen ubytování a stravu. Paní Juvetová si Jeanneretovou velice oblíbila a přesvědčila svého manžela, aby ji přijal a nabídl jí pokoj v jejich domě. Těsně po jejich návratu do Ženevy těžce onemocněla jejich dcera Julie poté, co snědla několik bonbonů od Jeanneretové. Julie se své matce dokonce svěřila i s tím, že ji Jeanneretová fyzicky trestá a prosila ji, aby ji s ní nenechávala o samotě. I když měla holčička na zádech zřetelné stopy po bičování, paní Juvetová byla již natolik pod vlivem Jeanneretové, že odmítla své dceři uvěřit.

Jen těsné poté paní Juvetová a její syn Emile onemocněli. Emile měl to štěstí, že musel za pár dní odcestovat. Po odchodu z domu svých rodičů se jeho zdravotní stav rapidně zlepšil. To stejné se však nedalo říct o jeho matce. Záhy poté navíc onemocněla i Julie. I přes snahu přivolaných lékařů se jejich zdravotní stav nadále zhoršoval. Malá Julie nakonec zemřela 27. prosince 1865, její matka o pouhý měsíc později.

Jeanneretová se mezitím stala pilnou ošetřovatelkou v nově otevřené nemocnici. Jedinou poskvrnou na jejím pracovním nasazení byla záhadná úmrtí tří pacientů, o které se starala. Jako první zemřela starší paní Hahnová. Následovala úmrtí dvou mladých žen. Po smrti paní Juvetové však Jeanneretová ztratila své výsostné postavení v nemocnici a nakonec dostala výpověď.

Po odchodu z nemocnice se Jeanneretová začala starat o starší paní Lenoirovou, která se v té době léčila se zápalem plic. Ta však záhy poté zemřela. Jeanneretová následně nabídla své služby paní Bourcartové, která žila nedaleko Ženevy. Pouhé 4 dny stačily k tomu, aby paní Bourcartová začala trpět žaludečními křečemi, které doprovázelo silné zvracení. Velice často také trpěla halucinacemi. Paní Bourcartová si své zdravotní obtíže spojila s příchodem Jeanneretové a jen co se její zdravotní stav zlepšil, okamžitě ji propustila.

Jeanneretová se poté dokázala vetřít do přízně dvou starších dam, paní Grossové a paní Mouvierové. Ty jí dokonce nabídly, aby se k nim nastěhovala. To byla chyba, za kterou paní Mouvierovou zaplatila životem. Jen těsně poté, co se Jeanneretová nastěhovala, paní Mouvierová záhadně onemocněla a 22. května 1868 zemřela. Rovněž několik jejích příbuzných náhle onemocnělo poté, co se zúčastnili jejího pohřbu.

Jeanneretová se následně přestěhovala do penzionu Desarzens, kde se seznámila s paní Fritzgesovou. Jednoho dne jí Jeanneretová připravila limonádu. Po jejím požití začala paní Fritzgesová zvracet a blouznit. Jelikož se její zdravotní stav nelepšil, byla nakonec převezena do nemocnice. Zde lékaři konstatovali, že se bez jakýchkoliv pochyb jedná o otravu rulíkem. Jakmile se zdravotní stav paní Fritzgesové zlepšil, ochotně lékařům vypověděla o své nové přítelkyni, která jí chtěla udělat radost osvěžující limonádou. Lékaři okamžitě kontaktovali policii. Ta nakonec Jeanneretovou zatkla 28. června 1868. V jejím pokoji bylo nalezeno velké množství lahviček, obsahujících především odvary z rulíku zlomocného.

Došlo k exhumaci několika obětí. V jejich tělech byly nalezeny stopy po morfiu, atropinu a mědi. Jeanneretová byla uznána duševně zdravou, načež byl zahájen samotný soudní proces. Jeanneretová nepopírala, že svým obětem podávala rulík, ale tvrdila, že to bylo proto, aby se jim lépe usínalo. Nikdy neprojevila jakoukoliv lítost a během soudního procesu působila naprosto chladně. Žalobce poukázal na to, že Jeanneretová neměla žádný zřejmý motiv, ze smrti svých obětí neměla žádný finanční zisk. Podle jeho názoru tedy vraždila jen pro své vlastní potěšení.

Jeanneretovou nakonec zachránilo to, že byla žena. Porota odmítla odsoudit k trestu smrti příslušnici něžného pohlaví a tak byla Jeanneretová 26. listopadu 1868 odsouzena k pouhým 20 letům vězení. Její další osudy jsou bohužel neznámé. Bez povšimnutí ovšem nesmí zůstat fakt, že případ Marie Jeanneretové přispěl ke zrušení trestu smrti v kantonu Ženeva. Po skončení soudního procesu s touto vražedkyní byl totiž zrušen s tím, že pokud nebyla k trestu smrti odsouzena ani ona, není tento trest potřebný.

Zdroj: unknownmisandry.blogspot.com