"Babička z cely smrti"

(USA)

Narodila se 29. října 1932 jako Margie Velma Bullardová. Dětství prožila na farmě svých rodičů nedaleko města Fayetteville v Jižní Karolíně. Rodina trpěla finančním nedostatkem, což mělo samozřejmě vliv na to, v jakých podmínkách Barfieldová vyrůstala. Dům, ve kterém bydleli, byla spíše polorozpadlá barabizna bez tekoucí vody a elektřiny. Členové rodiny museli svou potřebu vykonávat na nočnících, popřípadě v blízkém lese. Otec Barfieldové byl těžký alkoholik, který svou manželku velice často podváděl. Sám však trpěl záchvaty žárlivosti, kdy svou manželku neustále podezíral z nevěry. Pod vlivem alkoholu si svůj hněv vybíjel jak na své ženě, tak na svých dětech (Barfieldová měla celkem 8 sourozenců). Výprasky řemenem nebyly ničím neobvyklým. V důsledku otcova brutálního chování si Barfieldová vypěstovala odpor ke své matce. Později vzpomínala: "Brala jsem to tak, že muži jsou prostě takoví. Ale naše matka se nás nikdy nezastala. Jen tam stála a dívala se, jak dostáváme nařezáno. Za to jsem ji nesnášela."

Od roku 1939 začala Barfieldová chodit na základní školu. Z počátku byla nadšená. Dostávala dobré známky a hlavně si mohla na chvíli odpočinout od přeplněné domácnosti. Brzy se však objevily první problémy. Barfieldová nechodila do školy v tak hezkých šatech jako její spolužačky. Nosila obnošené oblečení, které se hodilo spíše na jejich farmu než do školní lavice. Stala se proto terčem posměchu svých spolužáků. Také si z domu nosila prosté svačiny, na rozdíl od ostatních dětí, které do školy chodily s pytlíky bonbonů. Barfieldová proto začala krást drobné z otcových kalhot, aby si také mohla nakoupit sladkosti. Při jedné příležitosti ukradla jejich sousedovi 80 dolarů. Barfieldová vzpomíná: "Když se na to přišlo, dostala jsem nejhorší výprask ve svém životě. Otec musel přestat jen proto, že jej bolela ruka."

Svého otce však měla svým způsobem ráda: "Byla s ním zábava. Bral nás k rybníku nebo na výlety do lesa. Hrál s námi i baseball." Později však Barfieldová uvedla, že svým otcem byla znásilněna. Ostatní členové rodiny toto tvrzení popřeli, takže dodnes není jasné, zda je to pravda.

Rodina se několikrát přestěhovala, než se definitivně usadila v Red Springs. Zde Barfieldová začala studovat střední školu. Známky měla sice průměrné, ale našla velkou zálibu v basketbalu. Z týmu však musela nakonec odejít, protože její matka potřebovala, aby jí pomáhala s domácností. To byla další křivda, kterou své matce nikdy neodpustila. Na střední škole také potkala svou první lásku, studenta jménem Thomas Burke. Když bylo Barfieldové 17 let, Thomas ji požádal o ruku. Když poté doma oznámila, že se bude vdávat, její otec propukl v pláč. "Bylo to jedinkrát v mém životě, kdy jsem ho viděla plakat", vzpomínala později Barfieldová.

Barfieldová se vdala v roce 1949. Ona i její manžel poté studium na střední škole ukončili. Barfieldová nějakou dobu pracovala v lékárně. Thomas však chtěl, aby zůstala v domácnosti, a tak dala Barfieldová výpověď. V roce 1951 se manželům narodil syn Ronald, o 2 roky později následovala dcera Kim. Barfieldová své děti milovala, zejména dbala na to, aby se z nich stali správní křesťané. Když pak její děti začaly chodit do školy, vždy ochotně doprovázela jejich třídy na různých exkurzích. Zároveň znovu získala zaměstnání, začala pracovat na nočních směnách v textilní továrně.

Vše se zhoršilo v roce 1963, kdy Barfieldová musela kvůli zdravotním problém podstoupit hysterektomii (chirurgické odstranění dělohy). Tato operace na ni měla velice negativní dopad. U Barfieldové se začaly objevovat silné výkyvy nálad, občas dokázala být velice útočná a kousavá. Trpěla depresemi, tvrdila o sobě, že díky tomuto chirurgickému zákroku již není žena. Navíc ji začaly trápit časté bolesti zad. A aby toho nebylo málo, její manžel propadl alkoholu. A protože Barfieldová kvůli otci alkohol z duše nenáviděla, často docházelo mezi manželi k hádkám. V roce 1967 byl Thomas zatčen za řízení pod vlivem alkoholu, díky čemuž přišel o práci řidiče kamionu u firmy Pepsi. Rodinná krize se tím ještě více prohloubila.

Barfieldová začala se svými depresemi navštěvovat lékaře. Ten jí předepsal Librium, lék na uklidnění. Barfieldová však velice brzy začala překračovat předepsanou denní dávku, navíc navštívila jiného lékaře, který jí pro změnu předepsal Valium. Postupem času si na lécích vypěstovala silnou závislost, navíc je libovolně kombinovala. Její syn Ronald později vzpomínal: "Bylo to hrozné. Přišli jsme domů a buďto jsme našli otce namol opilého nebo matku, která byla pod vlivem léků."

4. dubna 1969 byly děti ve škole. Thomas ležel namol opilý na pohovce a Barfieldová údajně odešla do prádelny. Když se pak vrátila, dům byl v plamenech. Thomas byl nalezen mrtev, zadusil se kouřem při požáru. O pouhých několik měsíců později v jejich domě vypukl další požár. Tentokrát se nikomu nic nestalo a Barfieldová alespoň vyinkasovala peníze z pojistky.

Barfieldová rozhodně dlouho netruchlila a poměrně brzy se začala scházet s vdovcem jménem Jennings Barfield. Už 23. srpna 1970 se za něj provdala a ihned poté se přestěhovala do jeho domu ve Fayetteville. Brzy po svatbě však začalo mezi nimi docházet k častým hádkám, především kvůli Velmině závislosti na lécích. 21. března 1971 Jennings náhle zemřel. Jako příčina smrti bylo určeno selhání srdce. Jennings měl problémy se srdcem již delší dobu, a tak jeho smrt nikoho nepřekvapila.

Těsně po Jenningsově smrti vypukl v jeho domě požár. Barfieldová se proto musela přestěhovat zpět ke svým rodičům. Zároveň byla propuštěna z práce. Její zaměstnavatel už neodkázal tolerovat její pozdní příchody, i to, že byla i v pracovní době velice často pod vlivem léků. Další rána přišla zanedlouho, když ve svých 61 letech zemřel její otec na rakovinu plic. V březnu 1972 byla Barfieldová poprvé zatčena, protože zfalšovala lékařský předpis. Nakonec vyvázla s podmínečným trestem a menší pokutou.

Vztah mezi Barfieldovou a její matkou se po otcově smrti ještě zhoršil. Hádky byly téměř na denním pořádku. V létě 1974 její matka náhle onemocněla. Trpěla silnými křečemi v břiše, nezvladatelným průjmem a zvracením. Nakonec musela být hospitalizována v nemocnici. Po pár dnech se její zdravotní stav zlepšil a mohla být propuštěna domů. Těsně po Vánocích 1974 se jí však opět přitížilo. Když 30. prosince začala zvracet krev, byla opět převezena do nemocnice. Pouhé 2 hodiny nato však zemřela.

Na začátku roku 1975 byla Barfieldová opět zatčena, tentokrát za padělání podpisů na několika výplatních šecích. Od soudu odešla s trestem na 6 měsíců ve vězení, po 3 měsících však byla podmínečně propuštěna.

V roce 1976 začala Barfieldová pracovat jako ošetřovatelka pro starší manželský pár Montgomeryho (94 let) a Dollie (84 let) Edwardsovi. Oba byli vážně nemocní, Montgomery měl amputované obě nohy a byl upoután na lůžko. Po několika týdnech začala být paní Edwardsová s jejich novou ošetřovatelkou nespokojená. Barfieldová zase tvrdila, že je zahlcena prací, a tak mezi nimi propukaly ostré hádky. V lednu 1977 pan Edwards zemřel. 26. února 1976 náhle onemocněla i paní Edwardsová. Trpěla silným průjmem a zvracením. Druhý den musela být převezena do nemocnice. Zde byla jen ambulantně ošetřena a poté byla opět propuštěna do domácí péče. Další den se její zdravotní stav prudce zhoršil a ještě ten večer paní Edwardsová zemřela.

Barfieldová nezůstala bez práce na dlouho. Našla si další starší manželský pár, kterému nabídla své služby. Tentokrát se jednalo o Johna Henryho Leea (80 let) a jeho manželku Record (76 let). Zejména paní Leeová potřebovala pomoc, protože si před nedávnem zlomila nohu. Ani tentokrát však Barfieldová se svými zaměstnavateli nevycházela v dobrém. Vytáčelo ji neustálé vychloubání paní Leeové, i to, že se manželé velice často hádali. Manželům zase připadalo nadmíru podezřelé, že se neustále někdo pokouší falšovat jejich podpisy na výplatních šecích. 27. dubna 1977 začal pan Lee trpět bolestmi břicha a častým zvracením. Po 4 dnech v nemocnici se sice jeho zdravotní stav zlepšil, ale po jeho návratu se mu opět přitížilo. Musel být proto znovu převezen do nemocnice. Zde však 4. června 1977 zemřel.

Těsně poté začala Barfieldová žít s vdovcem jménem Stuart Taylor (56 let). I on po několika měsících onemocněl. Trpěl silnými křečemi v žaludku doprovázenými průjmem a zvracením. Po převozu do nemocnice mu lékař sdělil, že jde patrně o gastritidu (zánět žaludku). Po návratu z nemocnice se jeho stav ještě zhoršil. 3. února 1978 musel být Stuart znovu hospitalizován. Těsně po příjezdu do nemocnice však ve strašných bolestech zemřel.

Nedlouho po Stuartově smrti zavolala jakási žena na místní policejní oddělení s tím, že nedávno zemřelý Stuart Taylor byl ve skutečnosti zavražděn jeho přítelkyní Velmou Barfieldovou, která zavraždila i svou vlastní matku. Žádné důkazy pro toto tvrzení neměla, ale na závěr dodala, že je sestra Barfieldové. Zda onou ženou byla opravdu některá ze sester Barfieldové se nikdy nepodařilo zjistit. Díky tomuto telefonátu však byla nakonec nařízena pitva Stuarta Taylora, během které byly v jeho těle nalezeny stopy po arzeniku.

Policie proto odvezla Barfieldovou k výslechu. Ta vše popřela, načež byla prozatím propuštěna. Když ji však 13. května 1978 navštívil její syn Ronald, Barfieldová mu v slzách řekla: "Chtěla jsem, aby onemocněl, nechtěla jsem ho zabít." Po těchto slovech Ronald odvezl svou matku na policejní stanici. Zde se Barfieldová přiznala nejen k vraždám Stuarta Taylora a své vlastní matky, ale i k vraždám paní Edwardsové a pana Leea. Byla také nařízena exhumace těla Jenningse Barfielda. Při následné pitvě byly i v jeho těle nalezeny stopy po arzeniku.

Barfieldová byla okamžitě zatčena. Nakonec byla postavena před soud pouze za vraždu Stuarta Taylora. Státní žalobce byl ostřílený veterán, známý zastánce trestu smrti, který za posledních 17 měsíců poslal na smrt 13 odsouzených. Naproti tomu obhájce Barfieldové byl nezkušený zelenáč, pro něhož se jednalo o první větší případ. Ten postavil celou obhajobu na tvrzení, že Barfieldová Stuarta nechtěla zavraždit, pouze chtěla jeho nemocí získat příležitost k tomu, aby jej mohla okrást. Peníze totiž nutně potřebovala kvůli své závislosti na lécích.

Soudce státnímu žalobci povolil, aby u soudu zazněly podrobnosti také o ostatních úmrtích, což Barfieldové v očích poroty velmi přitížilo. Několik lékařů uvedlo, že vlivem užívaných léků měla Barfieldová zhoršený úsudek a tudíž hůře rozpoznávala dopad svých činů. Ani to jí však nepomohlo. Soud uznal Barfieldovou vinnou z vraždy prvního stupně a odsoudil ji k trestu smrti podáním smrtící injekce. Stala se tak první ženou v historii USA, která byla odsouzena k tomuto trestu smrti.

Těsně po vynesení verdiktu byla Barfieldová převezena do věznice v Severní Karolíně, kde absolvovala léčbu své závislosti. Během svého pobytu v cele smrti se stala vzornou křesťankou, která nabízela duchovní útěchu ostatním vězeňkyním. Některé ženy naučila číst a psát, jiným psala dopisy pro jejich blízké. Ostatní vězeňkyně jí neřekly jinak než "Máma Margie". Díky tomu se několik duchovních zasazovalo o to, aby jí byl trest zmírněn na doživotí. Tato snaha však k úspěchu nevedla, stejně jako několik odvolání podaných samotnou Barfieldovou. A když žádost o milost zamítl i guvernér, bylo datum popravy stanoveno na 2. listopadu 1984. Během jedné z poslední návštěv se Ronald zeptal své matky, zda zavraždila i jejich otce. Barfieldová odpověděla: "Já už nevím. Ale asi ano..."

Když nadešel den popravy, před věznicí se shromáždil velký dav, rozdělený na 2 tábory. Jeden se domáhal odkladu popravy, v tom druhém se pro změnu chystaly oslavy za skandování: "Chcípni, děvko, chcípni!" Když byla Barfieldová odvedena do popravčí místnosti, byla dotázána, zda chce ještě říct několik posledních slov. Barfieldová přikývla: "Omlouvám se za všechnu bolest, kterou jsem způsobila. Stejně tak chci poděkovat všem, kteří mě posledních 6 let tolik podporovali." Margie Velma Barfieldová byla prohlášena za mrtvou v 02:15. Bylo jí 52 let.

Zdroje: wikipedia.org, crimelibrary.com