(USA)

O životě této černé vdovy není známo nic konkrétního, a to včetně roku jejího narození. Jisté je to, že jejím prvním manželem se stal Fred Brinkamp, který byl již dříve ženatý a měl dospělé děti z předchozího manželství. Vermilyová se nastěhovala na jeho farmu v Barringtonu ve státě Illinois. S Fredem měla Vermilyová 3 děti - 2 dcery a syna. Rodinná idylka však trvala pouze do roku 1893, kdy Fred umírá ve věku 60 let. Truchlící vdově pomáhá zahánět žal 5000 dolarů, které zdědila po svém zesnulém manželovi. Nedlouho poté však umírají i její dvě dcery Cora (8 let) a Florence (5 let). V lednu 1906 navíc umírá i Fredova vnučka Lillian (26 let), údajně na akutní zánět ledvin.

Vermilyová se podruhé vdává za Charlese Vermilyho. Ten však v roce 1909 také umírá. Vermilyová po něm zdědí 1000 dolarů. Tyto peníze zřejmě Vermilyové nestačí, a tak se rozhodne prodat dům zesnulého manžela v Crystal Lake. S tím nesouhlasí Charlesův syn Harry a dojde na ostrou výměnu názorů mezi ním a Vermilyovou. Těsně po hádce umírá i Harry. V roce 1910 nakonec zemře i Frank (23 let), její syn z prvního manželství. Na smrtelné posteli se své snoubence svěří s tím, že podezírá svou matku, že jej otrávila. Nakonec ještě dodá: "Skončím jako můj otec." Po jeho smrti je Vermilyová bohatší o 1200 dolarů.

Tím Vermilyové nezůstali žádní příbuzní. Začnou však umírat i její známí a přátelé. 15. ledna 1910 umírá hasič Jason Rupert. Jeho zdravotní stav se rapidně zhorší poté, co byl pozván k Vermilyové na večeři. Jako další umírá strojvedoucí Richard Smith, který si u Vermilyové pronajal pokoj.

Na konci října 1911 umírá další podnájemník Vermilyové, policista Arthur Bisonette (26 let). Po jeho smrti se na policii obrátí jeho otec, který byl jednou pozván k Vermilyové na večeři. Uvede, že před jídlem Vermilyová posypala talíře jakýmsi práškem, o kterém tvrdila, že je to bílý pepř. Sám měl následující den silné bolesti žaludku. Policie proto nařídila pitvu Arthura Bisonetteho. Při ní byly v jeho těle nalezeny stopy arzenu. Vermilyová tak byla 28. října 1911 zatčena a umístěna do domácího vězení, dokud nebudou exhumována těla těch, kteří v jejím okolí v nedávné době zemřeli.

Vyšetřovatelům bylo jasné, že v případě prvních vražd byly jejím motivem peníze a dědictví po příbuzných. V případě následných úmrtí však podobný motiv chyběl, Vermilyová smrtí svých přátel žádné peníze nezískala. Možný motiv policii poskytl majitel pohřebního ústavu, který uvedl, že Vermilyová byla silně fascinována mrtvými těly: "Vypadala opravdu šťastná, když se pohybovala v blízkosti mrtvol. Pokaždé, když mi přivezli nějaké tělo, byla v mé kanceláři dříve než já. Nevěděl jsem, jak se jí zbavit."

Sama Vermilyová jakoukoliv vinu razantně popírala a tvrdila, že policie šikanuje těžce zkoušenou ženu, kterou pronásleduje prokletí způsobující, že jí umírají příbuzní a přátelé: "Ale jsem v klidu, protože vím, že policie nic nenajde. Jsem nevinná." Až tak klidná asi nebyla, protože Vermilyová si už od počátku svého domácího vězení přidávala do jídla arzen. 4. listopadu 1911 musela být s otravou převezena do nemocnice. 9. listopadu se její zdravotní stav prudce zhoršil, díky dříve neobjevené srdeční vadě. 9. prosince 1911 navíc utrpěla mozkovou mrtvici a pár hodin na to Louise Vermilyová zemřela. Její stíhání tak bylo zastaveno a případ byl oficiálně uzavřen.

Zdroje: wikipedia.org, An Encyclopedia of Modern Serial Killers - Hunting Humans