"Upír z Bytówa"

(Polsko)

Leszek Pękalski se narodil 12. února 1966 v polské vesnici Osieki. Byl nemanželským dítětem, podle některých zdrojů byl dokonce počat při znásilnění. Jeho matka byla těžká alkoholička, která se o své děti prakticky nestarala. Pękalski tak byl střídavě vychováván svou tetou a babičkou. Od obou však zažíval pouze fyzické týrání. Babička mu například ráda pálila ruce rozžhavenou pánvičkou. Pękalski už od dětství trpěl lehkou mentální retardací, díky čemuž se stal terčem šikany svých vrstevníků.

Od roku 1988, kdy zemřela jeho matka, se Pękalski začal potulovat po celém Polsku. Rád cestoval vlakem. V noci pak přespával v lese. Ať už cestoval kamkoliv, svým vzhledem budil odpor svého okolí. Nosil špinavé oblečení, měl mastné vlasy, křivé nohy, ke zbytku těla nepřirozeně dlouhé ruce a navíc mírně šilhal. Chodil v předklonu, z koutku úst mu neustále stékala slina. K tomu všemu je třeba představit si i odporný zápach, protože Pękalski měl silný odpor k jakékoliv formě osobní hygieny.

Pękalski trpěl téměř neukojitelným sexuálním pudem. Během svých toulek po Polsku proto oslovoval náhodné kolemjdoucí a nabízel jim sex. Nezáleželo mu na věku, vzhledu ani pohlaví. Oslovoval mladé i starší, ženy, muže a někdy i děti.  Oslovoval je v parcích, v obchodech, stejně jako na náměstích. Vždy se setkal s odmítnutím, výsměchem a někdy i s urážkami. Díky tomu se v něm hromadil hněv, který později vyústil v sérii brutálních vražd.

V listopadu 1992 byl Pękalski odsouzen ke 2 letům podmínečného trestu za znásilnění jakési dívky. V té době policisté vyšetřovali brutální vraždu 17leté Sylwie, ke které došlo v červnu 1992 ve vesnici Darżkowo. Policejní psycholog vytvořil profil možného pachatele. V prosinci si jedna z místních policistek všimla, že Pękalski tomuto profilu téměř stoprocentně odpovídá. Když poté policie zjistila, že Pękalski byl nedávno předtím podmínečně odsouzen za znásilnění, rozhodla se jej vyslechnout.

Nikdo z vyšetřovatelů zřejmě neočekával, že se Pękalski tak ochotně přizná k vraždě mladé Sylwie. To však nebylo zdaleka vše. Pękalski se totiž začal přiznávat k dalším a dalším vraždám téměř po celém Polsku. Uváděl přitom detaily, které mohl znát jen skutečný vrah.

Jeho oběťmi byli muži, ženy a pravděpodobně i děti. Jeho nejstarší obětí se stal 87letý muž, nejmladší pak údajně půlroční dítě. Pękalski velice často měnil modus operandi. Někdy svou oběť ubil tyčí, jindy ji zase uškrtil. Téměř vždy však své oběti posmrtně znásilnil nebo se nad jejich těly ukájel. Celkový počet jeho obětí se těžko odhaduje. Některé zdroje tvrdí, že se Pękalski přiznal k 70 vraždám, podle jiných mělo být obětí až kolem 90.

Pękalski se k vraždám přiznával dobrovolně, poprvé v životě se totiž cítil důležitým. Policisté věděli, že pokud mu do cely přinesou jídlo, bude se ochotně přiznávat k dalším a dalším vraždám. Pękalski vyšetřovatele udivil svou skvělou pamětí. Pamatoval si neuvěřitelné detaily všech vražd. Uvedl, kterou oběť pokousal a na kterých částech těla. Pamatoval si, jakou bravu mělo spodní prádlo většiny obětí. A pokud ho vyšetřovatelé odvedli do domu oběti, okamžitě poznal, zda mají zdi stejnou barvu, jako v době vraždy.

Pękalski si neuvědomoval, že udělal něco špatného. O vraždách mluvil jako o incidentech. V jedné ze svých výpovědí uvedl: "Řekl jsem jí, že si buďto zašoustáme nebo ji praštím tyčí. Nechtěla a tak jsem ji praštil. Byla to škoda, protože to byla hezká holka. Kdyby souhlasila, tak bych si ji hned potom vzal za ženu." Když byl dotazován, zda cítí lítost nad svými činy, Pękalski odpověděl: "Trošku ano, trošku ne. Bude to tak napůl."

Ani po svém zatčení Pękalski nepřišel o svůj sexuální apetit. Jeho první starostí bylo to, zda si do své cely může vzít svou oblíbenou nafukovací pannu. Když do vězení dorazili reportéři jedné polské televize, aby s Pękalským udělali rozhovor, snažili si ho získat tím, že mu do cely propašovali pornočasopis. Během rozhovoru si jej Pękalski neustále prohlížel, načež začal, ke zděšení reportérů, zuřivě masturbovat přímo před televizními kamerami. V přítomnosti policistek se Pękalskému začaly třást ruce, občas se neubránil nějaké neslušné poznámce. To byl také jeden z důvodů, proč žádná z policistek nechtěla dělat figurantku při rekonstrukcích na místech činů.

Policie měla za to, že případ je de facto vyřešený. Nijak proto neřešila důkazy, jako byly vzorky nalezené na místech vražd. Spousta z nich tak byla kontaminována, jiné se rovnou ztratily. S blížícím se soudním procesem však začal Pękalski svá přiznání postupně odvolávat. Policii až teď došlo, že bez vrahova doznání budou potřebovat důkazy, o které se předtím nestarala. Už však bylo příliš pozdě. Zoufalý státní zástupce se proto rozhodl obvinit Pękalského "alespoň" ze 17 vražd spáchaných v letech 1984 až 1992.

U soudu Pękalski uvedl: "Všechna má přiznání byla vynucena. Jsem mentálně postižený a když na mě někdo přitlačí, snadno se zhroutím. Policisté mi řekli, že když mě pustí, tak mě příbuzní obětí okamžitě zabijí. Tak jsem se raději přiznal, i když jsem nikdy nikoho nezavraždil! Křičeli na mě a vyhrožovali mi. Vůbec nebrali v potaz, že jsem sirotek a těm se nesmí ubližovat!" Expertízy provedené na získaných vzorcích postupně vykazovaly silnou kontaminaci způsobenou neodborným zacházením s důkazním materiálem. Státní žalobce tak musel nečinně pozorovat, jak se jeho případ postupně hroutí.

Nakonec byla obviněnému prokázána pouze jediná vražda. V případě vraždy 17leté Sylwie byly na těle oběti nalezeny vlasy, které podle testů patřily Pękalskému. Za tuto vraždu byl Leszek Pękalski v roce 1996 odsouzen ke 25 letům vězení.

Pękalski od roku 2007 žádal každý rok o podmínečné propuštění, nikdy však neuspěl. Na své propuštění se velice těšil a tvrdil, že si konečně najde přítelkyni: "Pokud bude z masa a krve, bude to fajn. Když se žádná taková nenajde, spokojím se s gumovou."

Pękalského trest vypršel 11. prosince 2017. Jeho plány mu však zhatilo rozhodnutí soudu, podle kterého byl po odsloužení trestu umístěn do psychiatrického ústavu v Gostyninu. Zde je držen dodnes.

Zdroje: wikipedia.org, noizz.pl, murderpedia.org