Juan Díaz de Garayo
"Sacamantecas"
(Španělsko)
Životopis
Juan Díaz de Garayo y Ruiz de Argandoña se narodil 17. října 1821 ve vesnici Eguilaz v baskickém Španělsku. Jeho rodiče byli chudí farmáři, kteří de Garayovi nemohli dopřát ani základní vzdělání. Díky tomu se de Garayo nenaučil číst ani psát. Místo toho pomáhal rodičům s domácností, popřípadě vylepšoval rodinný rozpočet tím, že pracoval jako pastýř, horník nebo pomáhal na okolních farmách. Rozhodně se nedá říct, že by de Garayo vyrostl v lamače ženských srdcí. Díky svému přihrbenému postoji a podivně dlouhým rukám si vysloužil přezdívku "Neandrtálec".
V roce 1850 začal pracovat na farmě vdovy jménem Antonie Berrosteguietaová. Té de Garayův vzhled nevadil, spíše naopak. Netrvalo dlouho a Antonie se za svého nového zaměstnance provdala. Pokud se dá o nějakém období v de Garayově životě mluvit jako o šťastném, tak to bylo právě manželství s Antonií. Manželům se postupně narodilo 5 dětí, z nichž však 2 zemřely těsně po narození. Rodinné štěstí skončilo v roce 1863, kdy Antonie zemřela.
Druhé de Garayovo manželství už tak šťastné nebylo. Jeho druhou ženou se stala Juana Salazarová. Tato vulgární a hašteřivá žena dělala ze života peklo nejen de Garayovi, ale i jeho dětem z předešlého manželství. Všechny 3 děti nakonec raději odešly z domu, než aby snášely její urážky a výbuchy vzteku. Salazarová rovněž odmítala sex, což mělo za následek časté hádky. Sám de Garayo později uvedl, že právě nedostatek sexu mohl mít za následek jeho pozdější vražedné řádění. I lidé v de Garayově okolí vypozorovali změny v jeho chování. Stáhl se do sebe, navíc se začal chovat velice sobecky.
Série vražd
2. dubna 1870 - Ve městě Vittoria-Gasteiz potkal de Garayo prostitutku známou pod přezdívkou "Valdegoviesa". Dal se s ní do řeči, načež společně odešli k potoku kousek za městem, kde spolu měli sex. Po souloži však de Garayo odmítl zaplatit sumu, na které se předem dohodli. Došlo mezi nimi k hádce, během které de Garayo povalil ženu na zem a začal ji oběma rukama škrtit. Když žena upadla do bezvědomí, de Garayo ji znásilnil. Následně přenesl její tělo k potoku, kde držel ženinu hlavu pod vodou do té doby, dokud "Valdegoviesa" nepřestala dýchat. Poté ženino tělo svlékl, sedl si vedle něj a nějakou dobu pozoroval své dílo. Pak tělo oběti zakryl jejími šaty a odešel domů.
Těsně po této vraždě de Garayova druhá manželka zemřela na neštovice. Netrvalo dlouho a de Garayo se oženil potřetí. Toto manželství však bylo ještě horší než to předchozí. I tentokrát byla jeho manželka hrubá a vznětlivá a i ona mu odpírala sex. Vše bylo o to horší, že tato žena byla navíc silná alkoholička, která většinu dne strávila vysedáváním v místních hospodách.
12. března 1871 - de Garayovou druhou obětí se stala postarší prostitutka, na kterou rovněž narazil ve městě Vittoria-Gasteiz. Žena se mu svěřila s tím, že toho dne ještě nejedla, načež za ni de Garayo zaplatil chléb a víno v místním hostinci. Poté společně vyrazili za město. Nakonec se zastavili asi 400 metrů od místa de Garayovi první vraždy. Také scénář byl v podstatě totožný. I tentokrát de Garayo odmítl po sexu zaplatit domluvenou částku, díky čemuž mezi ním a ženou došlo k hádce. Během ní de Garayo srazil ženu na zem, kde ji holýma rukama uškrtil.
21. srpna 1872 - Cestou do vesnice Gamarra Mayor potkal de Garayo teprve 13letou dívku, která se právě vracela z Vittoria-Gasteiz. Bez jakéhokoliv varování děvče popadl a odtáhl ji z cesty. Poté ji škrcením přivodil bezvědomí. Pak dívku znásilnil a následně uškrtil. Když byla jeho oběť mrtvá, odhodil její tělo do příkopu.
29. srpna 1872 - Kousek od svého domu potkal de Garayo 23letou prostitutku, kterou oslovil a navrhl jí, že by si mohli odskočit k nedalekému mostu. Žena souhlasila a vyrazila na domluvené místo, de Garayo ji z odstupem následoval. Když oba dorazili na místo, došlo k souloži. Po ní následoval klasický scénář. Žena se dožadovala předem domluvené částky, kterou však de Garayo odmítal zaplatit. I tentokrát de Garayo povalil ženu na zem a začal ji škrtit. Své sevření povolil až v momentě, kdy se domníval, že je žena mrtvá. Když se však žena nečekaně pohnula, de Garayo vytáhl z jejích vlasů dlouhou vlásenku, kterou ji začal zuřivě bodat do hrudi. Svou poslední ránu zasadil přímo do srdce oběti.
Po této vraždě padl na Vittoria-Gasteiz strach. Ženy odmítaly chodit samy ven, po setmění bylo město naprosto liduprázdné. Lidé si začali šeptat, že za vraždy je odpovědný Sacamantecas, což je postava ze španělského folkloru, která unáší lidi (zejména děti), z nichž poté získává tuk.
Srpen 1873 - V tento den se de Garayo pokusil uškrtit další prostitutku. Tentokrát se však žena dokázala úspěšně bránit a její křik upoutal pozornost několika vojáků, kteří byli právě na vycházce z místních kasáren. Muži přispěchali napadené na pomoc a de Garayo se musel spasit útěkem.
Červen 1874 - Dalším de Garayovým neúspěšným pokusem byl útok na postarší žebračku, na kterou narazil na polní cestě. I tato žena se mu dokázala bránit. Její zoufalé volání uslyšela dvojice žen, která napadené přispěchala na pomoc. I v tomto případě se de Garayovi podařilo utéct, napadená žebračka jej však poznala. O tuto informaci se ovšem odmítla podělit s policií.
V roce 1876 zemřela i třetí de Garayova manželka. Její alkoholismus z ní udělal lidskou trosku, která poslední dny svého života strávila upoutaná na lůžku. Pouhý měsíc po její smrti se de Garayo znovu oženil. Jeho manželkou se stala postarší vdova jménem Juana Ibisateová. Ani toto manželství rozhodně nebylo ideální. Ibisateová však byla alespoň abstinentka.
1. listopadu 1878 - Toho dne navštívil de Garayo mlýn nedaleko Vittoria-Gasteiz, ve kterém narazil na osamocenou mlynářovu manželku. Nejprve se ženy zeptal, kde jsou muži. Když se mu dostalo odpovědi, že jsou všichni pryč, okamžitě na ženu zaútočil. Povalil ji na zem a pokusil se ji znásilnit. Mladá žena se však stárnoucímu de Garayovi ubránila a útočníkovi tak nezbylo nic jiného, než se dát na útěk. Mlynářka okamžitě vyrazila na policejní stanici, kde identifikovala de Garaya jako útočníka. Díky tomuto svědectví byl de Garayo zatčen a následně odsouzen ke 2 měsícům vězení za napadení. Nikoho bohužel nenapadlo spojit tento útok s vraždami, ke kterým došlo v nedávné době...
25. srpna 1879 - Toho dne narazil de Garayo na postarší žebračku, která na polní cestě prosila o almužnu. de Garayo ji místo toho odtáhl z cesty, povalil ji na zem a pokusil se ji znásilnit. Ženě se však podařilo kopnout útočníka do rozkroku, uvolnit se z jeho sevření a utéct směrem k Vittoria-Gasteiz. Když poté de Garayo dorazil domů, přiznal se své manželce, že napadl jakousi ženu na polní cestě. Zároveň ji požádal, aby šla do města, pokusila se onu ženu najít a nabídla jí peníze za její mlčenlivost. Po chvíli přemlouvání jeho manželka nakonec svolila. Podařilo se jí najít napadenou ženu, která nakonec souhlasila, že za 80 reálů nepůjde na policii.
7. září 1879 - Na jedné ze svých procházek de Garayo potkal Maríu Dolores Cortázarovou (25 let), se kterou se dal do řeči. Společně poté dorazili do hostince "El Grillo", kde poobědvali. Poté se opět vydali na cestu. Po několika minutách nabídl de Garayo ženě peníze, pokud se s ním vyspí. María striktně odmítla, načež ji de Garayo odtáhl z cesty, povalil ji na zem a několikrát ji bodl nožem do hrudi. Poté chroptící Maríu znásilnil. Když bylo po všem, znovu vytáhl nůž a nebohou ženu několikrát bodl do břicha. Teprve poté María zemřela. Její vrah následně prohledal košík, který měla María u sebe. Když zjistil, že je plný jídla, v klidu se posadil vedle zakrváceného těla a dopřál si menší piknik.
Místo toho, aby pak de Garayo vyrazil domů, začal se toulat po okolí. Následující noc strávil pod mostem přes řeku Zadorra.
8. září 1879 - Manuela Audícanaová (52 let) se právě vracela z trhu, když narazila na de Garayu. Dala se s ním do řeči, když v tom začalo pršet. Oba byli nuceni hledat úkryt pod jedním ze stromů. Po několika minutách de Garayo ženě nabídl, že jí zaplatí za sex. Když jej Manuela odmítla, de Garayo se začal dožadovat jejích peněz. Manuela mu řekla, že žádné nemá, což de Garayu rozzuřilo. Povalil ženu na zem, strhl z ní její zástěru a tou ji začal škrtit. Když Manuela omdlela, de Garayo ji svlékl a pokusil se ji znásilnit. Nebyl však schopen erekce, což jej rozzuřilo ještě víc. Vytáhl proto nůž a několikrát svou oběť bodl do břicha a do hrudi. Následně nožem otevřel ženino břicho, vnořil ruce do otevřené rány a vyjmul její střeva a ledvinu. Poté si otřel ruce do ženiných šatů, posadil se vedle zmasakrovaného těla a v klidu pojedl jídlo, které žena koupila na trhu. Pak se zvedl a vrátil se k mostu přes řeku Zadorru, kde opět přenocoval.
Zatčení a soud
Na policii se obrátilo hned několik svědků, kteří viděli dvě poslední oběti ve společnosti jakéhosi muže. Popis podezřelého byl poslán na policejní stanici ve Vittoria-Gasteiz. Vyšetřovatelé už si velmi rychle uvědomili, že se tento muž velice podobá muži, který před necelým rokem napadl mlynářovu manželku. Když na policejní stanici dorazila i žebračka, která si nechala zaplatit za svou mlčenlivost, měli policisté jasno. Jejich muž je Juan Díaz de Garayo. Policisté okamžitě vyrazili k de Garayovu domu. Jeho manželka jim ale řekla, že de Garayo je už nějakou dobu pryč. Potvrdila však, že podplatila žebračku poté, co ji de Garayo napadl.
21. září 1879 se de Garayo zcela neočekávaně objevil zpět ve Vittoria-Gasteiz. Přímo na ulici jej poznal jeden z detektivů, načež byl de Garayo okamžitě zatčen. Během prvních výslechů popíral, že by měl s vraždami cokoliv společného. Když však vyšetřovatelé apelovali na jeho víru a zdůraznili, že přiznání je jediná možnost, jak dosáhnout božího odpuštění, de Garayo se začal přiznávat. Doznal se ke spáchání všech 6 vražd a 4 pokusů o vraždu. Vyšetřovatelé jej rovněž podezírali, zda nemá na svědomí život některé ze svých manželek. To však de Garayo zarputile popíral: "Ke všemu jsem se Vám přiznal. Proč bych zapíral vraždu manželky?" Je pravdou, že neexistuje jediný důkaz, který by alespoň naznačoval, že de Garayo zavraždil některou ze svých žen.
Během soudního procesu se rozhořela bitva mezi dvěma skupinami lékařů. Jedni tvrdili, že de Garayo trpí duševní poruchou, díky které není odpovědný za své chování a měl by být proto umístěn do psychiatrické léčebny. Druhá skupina zastávala přesně opačný názor. Ten shrnul jeden z lékařů do následujícího vyjádření: "Obžalovaný je dozajista naprostý imbecil. To však neznamená, že není odpovědný za své chování. Právě naopak. Své vraždy plánoval a byl si vědom dopadů svého jednání." Tato skupina lékařů nakonec získala převahu. 11. listopadu 1879 byl proto de Garayo odsouzen k trestu smrti. Navíc musel odškodnit příbuzné svých dvou posledních obětí. Sám de Garayo zůstal po vynesení rozsudku ledově chladným, požádal pouze své právníky, aby rozsudek podepsali za něj.
Během pobytu ve vězení se de Garayo konečně naučil číst a psát. Podal odvolání proti rozsudku, to však bylo zamítnuto.
Juan Díaz de Garayo byl 11. května 1881 popraven garotou. Bylo mu 59 let. Jeho popravčím se stal Gregorio Mayoral, jeden z nejslavnějších španělských katů. Popravě přihlížel obrovský dav lidí, který chtěl být svědkem smrti slavného "Sacamantecase". Tělo popraveného bylo dalších 10 hodin vystaveno na náměstí, aby se každý mohl přesvědčit o tom, že vrah je konečně po smrti. Během pitvy byla de Garayova hlava oddělena od těla a následně byla prodána do soukromé lékařské sbírky. V průběhu následujících desetiletí se však nenávratně ztratila.
Zdroje: wikipedia.org, serialkillercalendar.com