(Dánsko)

Životopis

Johanne Dagmar Amalie Overbyová se narodila 23. dubna 1887 v malé dánské vesnici Assendrup. Jako dítě byla velmi melancholická, i když trpěla častými výkyvy nálad. Ve škole měla výborný prospěch, bohužel však často lhala a uchylovala se ke krádežím. Ve 12 letech byla přistižena při krádeži sousedovy peněženky. Kvůli tomu ji její rodina poslala pracovat na farmu na ostrov Fyn. Zde pracovala až do roku 1909, kdy byla přistižena při krádeži a poslána na 6 dní do ženské věznice. Po propuštění se přestěhovala do Aarhusu, kde začala pracovat jako servírka v jedné z restaurací. Zde se zamilovala do jednoho z číšníků, kterému porodila syna. Tento vztah však velice rychle skončil a jejich dítě zemřelo za podezřelých okolností. I přesto, že měl chlapec promodralé rty, lékař nakonec stanovil jako příčinu smrti zápal plic.

V roce 1912 se Overbyová stěhuje ke svému milenci Jensi Sørensen-Fintovi. Dvojici se brzy narodila dcera Erena Marie. Sørensen však o žádném dítěti nechce ani slyšet a tak je Overbyová nucena dát Erenu k adopci. O rok později je však Overbyová opět těhotná. Sørensen o dítě rovnež nestojí a tak, když Overbyová porodí syna, odhodí své dítě do stohu na nedaleké farmě. Krátce poté Sørensen jejich vztah ukončí a odchází pryč. Overbyová se poté neúspěšně pokusí spáchat sebevraždu. Nakonec se však rozhodne pro nový začátek. Podaří se jí získat zpět dceru Erenu a v roce 1915 se stěhuje do Kodaně, kde si otevře obchod s cukrovinkami. Zde si najde nového milence, hasiče jménem Svendsen, který patří k jejím stálým zákazníkům. Brzy se k němu nastěhuje.

Série vražd

Při pročítání novin si Overbyová všimne inzerátu 26leté Rasmine Kristine Jensenové. Ta zoufale hledala náhradní rodinu pro svého 3týdenního nemanželského syna. Overbyová na její inzerát odpoví a 15. dubna 1916 jí Rasmine předá svého syna Harryho, společně s 12 dánskými korunami, kterými přislíbila každý měsíc přispívat na jeho výchovu. Když Rasmine odešla, Overbyová dala chlapce do kočárku a šla na procházku. Když procházela kolem hřbitova, vytáhla dítě z kočárku a v nedalekém křoví jej uškrtila. Jeho tělíčko pak odhodila do latríny na hřbitově. Ještě ten stejný den napsala Rasmine dopis, ve kterém si pochvalovala jaký je Harry roztomilý chlapeček. Tělíčko zavražděného chlapce je nalezeno o 3 dny později.

O 14 dní později se v novinách objevil inzerát 19leté Maren Pouline Hansenové, která hledala náhradní rodinu pro její novorozenou dceru. I na tento inzerát Overbyová zareagovala a od Maren obdržela za adopci 400 dánských korun. Ještě tentýž den holčičku zavraždila, její tělíčko zabalila do přikrývky a vzala ho na procházku se svou dcerou Erenou. V nestřeženém okamžiku pak mrtvolku odhodila pod most.

Od té doby Overbyová denně pročítala inzeráty v novinách hledajíce zoufalé matky, které hledaly adoptivní rodiny pro jejich nemanželské děti nebo pro děti, které se narodily jako následek znásilnění. Občas si i sama podala inzerát, ve kterém nabízela nalezení adoptivní rodiny pro nechtěné děti. Nejprve chodily její "klientky" přímo k ní domů, když však začali být sousedé podezřívaví, byla občas nucena domlouvat si schůzky se ženami na různých neutrálních místech. Overbyová obdržela za každou z těchto "adopcí" nemalé peníze. Všechny děti poté uškrtila nebo utopila a jejich tělíčka buďto někde odhodila, pohřbila je ve svém podkroví nebo je spálila v kamnech. Svendsen pravděpodobně o ničem nevěděl. Několikrát se sice zeptal odkud jsou peníze, kterými Overbyová přispívala do rodinného rozpočtu, ale vždy se mu dostalo odpovědi, že jde o peníze od Erenina otce.

V květnu 1917 porodila Overbyová syna. Ten se však narodil se srdeční vadou a zemřel krátce po porodu. Overbyová si za něj však rychle našla náhradu, když přes novinový inzerát "získala" novorozeného chlapce. Ten byl tentokrát ušetřen a Overbyová jej opravdu adoptovala. Dala mu jméno Angelo. Ani to ji však nezabránilo pokračovat v jejím vražedném řádění. Postupně začala zjišťovat, že zavražděných dětí je již tolik, že si je nepamatuje. Koupila si proto fotoaparát a pokaždé, když ji některá z matek svěřila své dítě, Overbyová dítě svlékla a vyfotografovala. Pak nebohé dítě bez mrknutí oka zavraždila.

Zatčení a soud

30. srpna 1920 přichází k Overbyové mladá dívka jménem Karoline Aagesenová. Overbyová zareagovala na její inzerát, ve kterém Karoline nabízela svou 3týdenní dceru Sarah k adopci. Ta se narodila jako nemanželská a silně věřící rodiče donutili Karoline dát dítě pryč. Overbyová jí řekla, že je pouhým prostředníkem, který její dceři nalezne náhradní rodinu. Ještě před odchodem navlékne plačící Karoline na krk své dceři Sarah náhrdelník jako památku a odchází. Když se za Karoline zavřou dveře, Overbyová najde kus motouzu, kterým malou Sarah uškrtí.

Karoline však najde dost odvahy, aby se postavila celé své rodině a rozhodne se vzít si dceru zpět. Hned druhý den jde proto znovu k Overbyové. Ta jí ovšem řekne, že pro Sarah už našla náhradní rodinu a že bohužel neví, kde ta rodina bydlí. Karoline se však nevzdává a třikrát se ještě vrátí do domu Overbyové. Ta ji pokaždé odbude. V Karoline roste podezření a rozhodne se jít na policii. Policisté zaklepou na dveře Overbyové 12. září 1920. Při zběžné prohlídce je nalezeno oblečení malé Sarah a 20 fotografií nahých dětí. Při důkladné prohlídce pak policisté najdou v kamnech zbytky dětských kostí a část dětské lebky. Overbyová byla okamžitě zatčena.

Během výslechů se Overbyová bez jakéhokoliv zapírání postupně přiznala k vraždám 25 dětí. Policie však měla důkazy "pouze" k 9 vraždách, takže ze 16 vražd nakonec nebyla Overbyová obviněna. Samotný soud začal 1. března 1921. Overbyová byla shledána příčetnou, nikdy však nebyla schopna objasnit motiv pro své řádění. Kategoricky odmítala, že by motivem mohly být peníze, protože nouzí netrpěla (což byla pravda). Tvrdila, že děti zavraždit nechtěla, protože má děti velice ráda. Když však byla dotazována na přesný motiv svých činů, pokaždé odpověděla: "Já to prostě nevím." Na druhou stranu u soudu vyplynulo na povrch, že během většiny vražd byla Overbyová pod vlivem éteru. Během celého soudního přelíčení trpěla Overbyová značnými výkyvy nálad, od naprostého nezájmu, přes nezastavitelný pláč až po záchvaty smíchu.

Rozsudek padl velice rychle, a to již 3. března 1921. Overbyová byla uznána vinnou z 9 vražd a odsouzena k trestu smrti. Poslední žena však byla v Dánsku popravena v roce 1861. Podle očekávání tak byl nakonec rozsudek nad Overbyovou zmírněn na doživotní vězení bez možnosti podmínečného propuštění. Johanne Dagmar Amalie Overbyová zemřela 6. května 1929 v kodaňském vězení. Bylo jí 42 let.

Zdroje: wikipedia.org, davidmalocco.wordpress.com