"Anděl smrti"

(Španělsko)

Životopis

Vila se narodil v roce 1965 v Castellfollit de la Roca. Už jako dítě se rád oblékal do matčina oblečení a nosil její boty na vysokém podpatku. Později sám uvedl, že se celý život cítil jako žena, uvězněná v mužském těle. To, stejně jako jeho silné akné, znatelný třes rukou a jeho dlouho nepřiznaná homosexualita, mělo za následek, že se z něj postupem času stal silný introvert, který se stranil veškeré lidské společnosti. I tak byl ve svém okolí známý jako milý muž, který je vždy ochoten pomoci.

V dospělosti se Vila přestěhoval do Castelló d'Empúries, kde si společně se svým známým otevřel kadeřnictví. Po pár měsících však zkrachoval, zejména proto, že ho společník podvedl a utekl s jeho penězi. Vila poté pracoval například v textilní továrně, v restauraci, v kasinu, pořádal dokonce kurzy vaření. Jeho další pracovní zkušeností byla práce zdravotního asistenta na geriatrické klinice v Banyoles. Nějakou dobu také pracoval na psychiatrické klinice.

Jeho zdravotní stav se však začal povážlivě horšit. Stal se z něj silný kuřák, který za den vypil obrovské množství energetických nápojů, jež míchal s alkoholem a léky na úzkost. To vše se podepsalo i na jeho duševním zdraví. Byla mu diagnostikována obsedantně-kompulsivní porucha, trpěl depresemi a panickými záchvaty. Jeho ruce se třásly mnohem více než dříve, navíc se mu značně potily. Vila začal být silně fascinován balzamováním mrtvých těl. Po Vilově zatčení bylo v jeho počítači nalezeno obrovské množství videí s touto tématikou. Rovněž se u něj začala projevovat fascinace smrtí a paranormálními jevy. Vila se ambulantně léčil na psychiatrii, ovšem bez větších úspěchů. Po jeho zatčení mu navíc byla diagnostikována také maniodepresivní psychóza.

Série vražd

Od roku 2006 byl Vila zaměstnán jako ošetřovatel v pečovatelském domě ve městě Olot. Pracoval vždy o víkendech a svátcích, tedy ve dnech, kdy pracovalo výrazně méně personálu. Svoji první vraždu spáchal v srpnu 2009, kdy se jeho obětí stala Rosa Barbures Pujolová (87 let). Další vraždy následovaly až do října 2010. Ve většině případů se jednalo o ženy. Vila svým obětem podával barbituráty a různé drogy, které smíchal s vodou. Jiný postup volil u pacientů s cukrovkou, kterým záměrně vpichoval extrémně vysoké dávky inzulinu. Podle všeho umíraly jeho oběti ve strašných bolestech, některé z nich byly nalezeny s bolestivou grimasou ve tváří nebo s krví u úst. Tímto způsobem byli zavražděni tito pacienti: Francisca Matilde Fiolová (88 let), Teresa Puig Boixaderová (89 let), Isidra García Aseijasová (85 let), Carme Vilanova Viñolasová (80 let), Lluís Salleras Claret (84 let), Joan Canal Juliàová (94 let) a Montserrat Canalias Muntada (96 let).

Vila na tato úmrtí reagoval slovy: "Všechny ty staré ženy umírají touhou po mně." Vždy ochotně utěšoval pozůstalé a rád navštěvoval pohřby svých obětí. Posmrtné ohledání všech obětí měla na starost jedna a ta samá lékařka, která se řídila následující rovnicí: pacient v pokročilém věku + zdravotní problémy = přirozená příčina smrti. Díky tomuto přístupu zůstaly Vilovy vraždy dlouho neodhaleny.

Od září 2010 se Vilův přístup k práci i pacientům změnil. Prohlašoval, že má pacientů plné zuby a že chce dát výpověď, aby si mohl splnit svůj sen pracovat v pohřebním ústavu. Jeho další vraždy byly také mnohem brutálnější. 12. října 2010 zavraždil Sabinu Masllorencovou (87 let) a o 4 dny později následovala vražda Montserrata Guillameta Bartolicha (88 let). Vila je donutil vypít bělidlo, díky čemuž byla smrt těchto pacientů obzvláště bolestivá.

Vilovou poslední obětí se stala Paquita Gironèsová (85 let). Ta si na Vilu opakovaně stěžovala, ve své poslední stížnosti dokonce uvedla, že ji Vila udeřil do obličeje. Vedení nemocnice se touto stížností nijak nezabývalo, pravděpodobně proto, že tato pacientka trpěla stařeckou demencí. Vila se i tak rozhodl vyřídit si s paní Gironèsovou účty. Na invalidním vozíku ji převezl do úklidové místnosti, kde nebohou pacientku surově zbil. I když měla paní Gironèsová na prsou zřetelné modřiny a tvrdila, že ji chce Vila zabít, vedení nemocnice nad tím jen mávlo rukou. Tím ji odsoudilo k smrti. V noci 17. října 2010 vstoupil Vila do pokoje paní Gironèsové s injekční stříkačkou v ruce. Tu již dříve naplnil odvápňovačem. Obsah injekční stříkačky poté vstříkl nebohé pacientce do úst. Paní Gironèsová umírala dlouho a ve velkých bolestech, což Vila celou dobu pozoroval několik metrů od její postele.

Zatčení a soud

K Vilovu odhalení nakonec dopomohla náhoda. Pitvu paní Gironèsové měla provést opět stejná lékařka. Porouchalo se jí však auto a nebyla schopna dorazit. Pitvu proto musel provést její kolega. Ten byl mnohem pečlivější a rychle odhalil, že paní Gironèsová má popálený jícen, sliznici a plíce. Lékař okamžitě kontaktoval policii. Ta se rozhodla zkontrolovat kamerové záběry z noci, kdy došlo k vraždě. Na nich bylo patrné, že Vila vstoupil do pokoje paní Gironèsové a odešel až po poměrně dlouhé době. Na dalších záběrech bylo navíc vidět, že Vila těsně předtím navštívil úklidovou místnost, kde byl uskladněn odvápňovač. Vila byl okamžitě předveden k výslechu.

Vila nijak nezapíral a vyděšeným policistům se přiznal k vraždám 11 pacientů v pečovatelském domě. Uvedl, že se při vraždění cítil jako Bůh, který rozhoduje o tom, kdo zemře a kdo bude žít. Dále řekl: "Jejich utrpení není nic proti tomu, čím jsem si musel projít já." Podle nemocničních záznamů zemřelo během Vilových směn celkem 27 pacientů (téměř 50% z celkového počtu úmrtí). Policie nařídila exhumaci některých těl, ovšem kvůli vysokému stádiu rozkladu již nebylo možné určit příčinu smrti těchto pacientů. Přesný počet Vilových obětí tak zůstává nejistý.

Samotný soud byl zahájen 27. května 2013. Obhajoba tvrdila, že Vila na pacientech prováděl určitou formu eutanazie a že jeho cílem bylo ulehčit těmto lidem v jejich utrpení. Porota ani soudce této verzi neuvěřili, protože už 21. června 2013 byl Vila uznán vinným z 11 vražd a následně byl odsouzen celkem ke 127 letům vězení. Pozůstalým po obětech bylo přiřčeno celkové odškodné ve výši 369 000 eur, o jehož vyplacení se musejí podělit Vila i samotný pečovatelský dům. Lékařka, která prováděla pitvy 10 Vilových obětí nebyla nikdy trestně stíhána. Vila se proti rozsudku dvakrát odvolal, pokaždé však bylo jeho odvolání zamítnuto. Také je nutno dodat, že i když byl Vila odsouzen ke 127 letům vězení, nemůže být ve Španělsku držen za mřížemi déle než 40 let. To znamená, že v roce 2053 by měl být propuštěn na svobodu.

Zdroje: wikipedia.org, elpais.com