"Vrah baťůžkářů"

(Austrálie)

Životopis

Narodil se 27. prosince 1944 na předměstí Sydney. Byl synem Australanky a chorvatského přistěhovalce. Měl celkem 13 sourozenců, z nichž většina měla již v raném věku problémy se zákonem. To platilo i pro Milata, který se přes různé drobné přestupky "vypracoval" až k pobytu v nápravném zařízení pro mladistvé, kde se ocitl v 17 letech za krádež. V 19 letech byl zatčen za vloupání do obchodu. V roce 1964 následoval 18měsíční trest za další vloupání. Pouhý měsíc po svém propuštění byl zatčen znovu, tentokrát za krádež auta. Následoval trest 2 let nucených prací. Za další krádež byl odsouzen ke 3 rokům ve vězení. To se psal rok 1967. O 4 roky později, v dubnu 1971, byl zatčen a obviněn z únosu dvou 18letých stopařek, z nichž jedna byla i znásilněna. Milat neztrácel čas ani během čekání na soud a společně s jedním ze svých bratrů vykradl několik obchodů. Když bylo nejhůře, Milat nafingoval svou sebevraždu a na rok zmizel na Nový Zéland. Opětovně byl zatčen až v roce 1974. Díky skvělé práci rodinného právníka byl však zbaven všech obvinění.

Od roku 1975 Milat pracoval jako řidič kamionu. Ve stejný rok se seznámil s tehdy 16letou Karen Duckovou, která v té době čekala dítě s Milatovým bratrancem. To jim nezabránilo v tom, aby se v roce 1983 vzali a měli spolu dítě, dceru. Manželství však šťastné rozhodně nebylo, protože Milat svou manželku velice často surově bil. Karen to snášela do roku 1987, kdy od něj i s dcerou odešla. V říjnu 1989 následoval rozvod.

Série vražd

30. prosince 1989 - James Gibson (19 let) a Deborah Everistová (19 let) zmizeli poté, co opustili Sydney, aby navštívili festival u města Albury. Jejich kosterní pozůstatky byly nalezeny až v říjnu 1993 ve státním lese Belanglo v Novém Jižním Walesu. Podivné je, že Jamesův batoh a kamera byly nalezeny u silnice asi 120 km od lesa Belanglo. Podle zprávy policejního lékaře utrpěl James celkem 8 bodných ran loveckým nožem do hrudi a zad. Jedna z těchto ran přitom zasáhla míchu a okamžitě oběť paralyzovala. Podle těchto poranění lékař usoudil, že vrah musí disponovat značnou fyzickou silou. Deborah byla velice brutálně zbita, měla na dvou místech roztříštěnou lebku a zlomenou čelist. Na lebce byly nalezeny čtyři řezné rány na čele. Deborah byla rovněž jednou bodnuta do zad. Nedaleko místa nálezu těl byla nalezena černá podprsenka se stopami bodné rány na jednom z košíčků. O kus dále ležely punčochy, které byly svázány k sobě a vrah je patrně mohl použít jako škrtidlo. James a Deborah byly jediné oběti, které pocházely z Austrálie.

20. ledna 1991 - Německá turistka Simone Schmidlová (21 let) zmizela, když stopovala cestou do Melbourne. I její kosti byly nalezeny na mýtině v lese Belanglo. Policejní lékař konstatoval, že nalezl stopy po 8 bodných ranách, z nichž jedna opět přerušila míchu, díky čemuž vrah svou oběť naprosto paralyzoval. Ostatní rány směřovaly do srdce a plic.

26. prosince 1991 - Další dva němečtí turisté, Gabor Neugebauer (21 let) a Anja Habschiedová (20 let) zmizeli, když odešli z hostelu Kings Cross s úmyslem cestovat do města Mildura. Jejich kosti byly nalezeny nedaleko od pozůstatků předchozí oběti. Vrah Gaborovi nacpal do úst dva roubíky, kterými se mladík pravděpodobně udusil. Gabor měl rovněž roztříštěnou čelist a nakonec byl 6x střelen do hlavy. Anjina kostra nebyla kompletní, nepodařilo se najít dva obratle a zejména její hlavu. Podle policejního lékaře byla její hlava useknuta velice ostrým předmětem jako je mačeta nebo meč. Oběť byla pravděpodobně přinucena kleknout si a poté došlo k její dekapitaci.

18. dubna 1992 - Den, kdy zmizeli britští turisté Caroline Clarkeová (21 let) a Joanne Waltersová (22 let). Obě dívky byly naposled viděny, jak opouštějí hostel Kings Cross. I když se jednalo o poslední Milatovy oběti, jejich kosti byly objeveny jako vůbec první. K jejich nálezu došlo 19. září 1992 opět v lese Belanglo. Caroline a Joanne ležely asi 30 metrů od sebe. Joanne měla v ústech roubík. Na jejich pozůstatcích byly nalezeny stopy po 14 bodných ranách. 4 na hrudi, 1 na krku a 9 na zádech. Jedna z nich opět přerušila míchu oběti. Vzhledem k tomu, že na jejích rukou nebyla nalezena obranná poranění, dá se předpokládat, že Joanne měla svázané ruce. Caroline měla rovněž přerušenou míchu, díky čemuž nebyla schopna se hýbat. Navíc byla celkem 10x střelena do hlavy. Balistický expert, který prohledával místo nálezu, uvedl, že je přesvědčen, že vrah svou oběť nejprve znehybnil a poté nebohou dívku použil jako cvičný terč, do kterého se pokoušel trefovat z různých úhlů a vzdáleností.

V nejbližším okolí míst, kde byly nalezeny kosti obětí, bylo vždy postaveno primitivní ohniště, což by naznačovalo, že vrah se svými oběťmi trávil poměrně dlouhou dobu. To by znamenalo, že oběti byly před svou smrtí mučeny. Vzhledem k tomu, že byly nalezeny pouze kosterní pozůstatky obětí, není možné stoprocentně říci, zda byla některá z obětí znásilněna, ale je to velmi pravděpodobné. Policie rovněž zvažovala, že vrahů může být více, zejména proto, že některé vraždy ukazovaly na sexuální motiv, jiné na chladnokrevnou popravu. Rovněž roubíky nalezené v ústech obětí byly zavázané různými uzly. Podle policejního psychologa by vrazi mohli být dva bratři, z nichž ten starší je ve dvojici tím dominantním. Při prohledávání lesa bylo rovněž nalezeno několik vystřílených nábojnic z opakovací pušky Ruger.

Zatčení a soud

Policie se rozhodla prověřit všechny majitele pušky Ruger. Zároveň byla vypsána odměna 500 000 dolarů za informaci, která povede k dopadení vraha či vrahů. Díky tomu byla policie doslova zahlcena sice dobře míněnými, ale nepoužitelnými informacemi.

13. listopadu 1993 kontaktoval policii Brit jménem Paul Onions (24 let), aby jí sdělil, co se mu stalo v roce 1990, kdy pobýval v Austrálii. 25. října 1990 se rozhodl, že se přesune ze Sydney do regionu Riverina, kde si chtěl najít práci. A aby ušetřil peníze, rozhodl se jet stopem. Když si šel nakoupit něco k pití, zastavil ho jakýsi svalnatý muž a zeptal se ho, zda nepotřebuje odvoz. Paul jeho nabídku s radostí přijal a nastoupil do jeho auta. Během jízdy se muž představil jako "Bill" a zahrnul Paula spoustou otázek na jeho původ, na jeho zaměstnání, apod. Sám "Bill" o sobě řekl, že pochází z jugoslávské rodiny a že žije nedaleko Sydney. Po nějaké době se však jeho chování radikálně změnilo a "Bill" začínal být více a více agresivnější a stále častěji si neodpustil narážky na "Anglány" a kritizoval jejich přístup k Severnímu Irsku. Když opouštěli město Mittagong, "Bill" vypnul autorádio a řekl, že na chvíli zastaví, aby přinesl nějaké kazety ze zadního sedadla. Paul si přitom všiml, že mezi sedadlem řidiče a sedadlem spolujezdce se povaluje hned několik audiokazet. Když auto zastavilo, Paul se rozhodl také vystoupit, ale "Bill" mu rázně rozkázal, aby se vrátil do auta. Když se pak "Bill" vrátil, vytáhl na Paula revolver a řekl: "Tohle je přepadení." Jakmile Paul překonal prvotní šok, otevřel dveře u spolujezdce a vyskočil ven z auta. Slyšel, jak na něj muž křičí: "Stůj, nebo začnu střílet!" Paul se zoufale vrhl do vedlejšího pruhu a podařilo se mu zastavit dodávku, která právě projížděla okolo. Vtom se na něj vrhl "Bill" a přitiskl ho k zemi. Paulovi se však podařilo vyprostit a bezmyšlenkovitě doslova skočil do dodávky, kde spustil na její řidičku: "Pomozte mi, má zbraň!" Žena podle jeho výrazu pochopila, že se nejedná o vtip a rozjela se i s Paulem na policejní stanici ve městě Bowral. Zde Paul popsal, co se mu stalo, ale bohužel nebyl schopen uvést poznávací značku mužova auta. Paul se poté po několika týdnech vrátil do Británie. Když si ale přečetl zprávy o tělech, které byly nalezeny nedaleko místa, kde byl přepaden, rozhodl se znovu kontaktovat australskou policii.

V té době se poprvé objevuje jméno Milat. Policii kontaktoval Paul Douglas, který uvedl, že slyšel, jak Milatův bratr Richard reagoval na novinový článek o prvních nalezených tělech. Když ho dočetl, řekl: "To není všechno. Ještě nenašli ty Němce." Když pak byla opravdu nelezena další těla, Richard to okomentoval slovy: "Vím, kdo je zabil." Na policii se ozvala rovněž jedna žena, která uvedla, že by policie měla prošetřit muže, který vlastní nemovitost nedaleko lesa Belanglo. Jméno tohoto muže bylo Ivan Milat. Policii kontaktovala i žena, která v roce 1990 odvezla Paula Onionse na policejní stanici. Všechny tyto informace se však nejprve ztratily v záplavě ostatních tipů od volajících.

Až začátkem roku 1994 se policie rozhodla prozkoumat je blíže. Vyšetřovatelé navštívili firmu, kde byl Milat dříve zaměstnán. Dozvěděli se, že zde pracoval i jeho bratr Richard. Jejich bývalí kolegové uvedli, že Ivan byl pilný zaměstnanec, zatímco Richard byl podivín, některými byl dokonce popisován jako šílenec. Navíc byl prý velice nepředvídatelný. Když však policie zkontrolovala pracovní výpisy obou bratrů, zjistila, že Richard byl vždy v práci, když zmizela některá z obětí. Na druhou stranu Ivan měl v tyto dny vždy volno. Na případ "Milat" byli přiděleni 4 detektivové a rovněž sledovací skupina, která neustále sledovala nejen Ivana Milata, ale i jeho dům. Policie rovněž kontaktovala muže, kterému Milat před nedávnem prodal svůj stříbrný Nissan. Ten vyšetřovatelům sdělil, že pod sedadlem řidiče našel kulku. Experti potvrdili, že se jedná o ráži 22, typickou pro pušku Ruger. Během výslechů Milatových kamarádů a bývalých kolegů, vyšetřovatelé zjistili, že Milat je přímo posedlý zbraněmi a že jich má doma nezvykle velké množství. Jeden z jeho kolegů také vypověděl, že když jednou s Milatem projížděli lesem Belanglo, Milat mu řekl: "Ani bys nevěřil, co všechno se v tom lese dá najít."

Na konci dubna 1994 policie konečně kontaktovala i Paula Onionse. Už týden nato Paul přistál v Sydney. Podle jeho svědectví policie zajistila, že k jeho přepadení došlo necelé 2 km od lesa Belanglo. Hned druhý den Paul na fotografiích identifikoval Ivana Milata jako svého únosce. Policie se rozhodla, že zatkne Milata za útok na Paula Onionse a zároveň důkladně prohledá jak jeho dům, tak i domy jeho matky a bratrů Richarda, Waltera, Billa a Alexe. Stejně tak měla být prohledána chata poblíž lesa Belanglo.

22. května 1994 v 06:36 byl dům Ivana Milata neprodyšně obklíčen 50 policisty. Protože policie věděla o Milatově sbírce zbraní, nechtěla riskovat přímý útok. Vše také komplikoval fakt, že v domě byla i Milatova tehdejší přítelkyně Chalinder Hughesová. Policejní vyjednavač proto zavolal na Milatovo telefonní číslo. V telefonu se ozval mužský hlas, který na otázku, zda je Ivan Milat, odpověděl: "Ne." Vyjednavač poté řekl, že je celý dům obklíčený a aby Milat vyšel ven i se svou přítelkyní. Muž cosi nesrozumitelně zamumlal a zavěsil. Když se několik minut nic nedělo, vyjednavač zavolal znovu a zeptal se, proč Milat nevyšel ven. Milat odpověděl, že si myslel, že jde o nějaký vtip. Policejní vyjednavač ho rychle přesvědčil o tom, že se o žádný vtip nejedná. Po několika dalších minutách se opravdu otevřely dveře do domu a Milat i se svou přítelkyní vyšli ven. Na trávníku před domem byl Milat zatčen. Když mu byl sdělen důvod jeho zatčení, Milat odpověděl: "Vůbec nevím, o čem to mluvíte."

Během prohlídky domu bylo nalezeno hned několik pádných důkazů proti Milatovi. V jednom z pokojů byla nalezena kulka ráže 22. Ve druhé pak byly nalezeny dva spací pytle. Ty byly později identifikovány jako ty, které patřily Simone Schmidlové a Deborah Everistové. V dalším pokoji policie nalezla dlouhý lovecký nůž a návod k obsluze pro opakovací pušku Ruger ráže 22. V jedné z přihrádek byl nalezen revolver a velké množství munice. Ve fotoalbu byla fotka Chalinder Hughesové. Na ní měla top, který byl naprosto stejný, jako měla na sobě Caroline Clarkeová v době svého zmizení. V garáži byl nalezen stan, který byl omotaný naprosto stejnou stužkou do vlasů, která byla nalezena kousek od lebky Simone Schmidlové. Hned vedle stanu ležel podomácku vyrobený tlumič. Po odstranění tepelné izolace z prostoru nad garáží, bylo nalezeno několik součástek pušky Ruger ráže 22. Další část této zbraně byla nalezena v jedné z Milatových bot. V domě bylo nalezeno také několik lan, která byla naprosto stejná jako ta, která byla nalezena na místech činů. V kuchyni našla policie různé tábornické vybavení, které patřilo Simone Schmidlové. V obýváku pak policisté narazili na kameru, která patřila Caroline Clarkeové. Pod pračkou byla zaklíněna pistole Browning. Dále policie nalezla několik brokovnic, nožů a dokonce i kuší. V domě Milatovy matky pak byla nalezena dlouhá zakřivená šavle. Podle názoru policejního lékaře je vysoce pravděpodobné, že právě touto šavlí byla uťata hlava Anji Habschiedové. I zde bylo nalezeno hned několik předmětů, které byly ukradeny obětem.

Milat byl odvezen k výslechu, během kterého však nespolupracoval a jakoukoliv vinu vehementně popíral. Balističtí experti mezitím došli k závěru, že kulky, které byly nalezeny na místech činu, byly vystřeleny ze zbraně, jejíž části našla policie v Milatově domě.

Samotný soudní proces se stal mediální senzací a byl sledován po celém světě. Obhajoba se snažila přesvědčit porotu o tom, že vrahy byli ve skutečnosti Milatovi bratři Richard a Walter, kteří poté podstrčili důkazy do Ivanova domu. Sám Milat byl přesvědčen, že bude osvobozen. Jeho názor sdílela celá jeho rodina, která na den vynesení rozsudku přichystala slavnostní večeři na počest Milatova propuštění. 27. července 1996 se jim však dostalo hořkého zklamání. Porota uznala Milata vinného ze 7 vražd a z napadení Paula Onionse. Za každou z vražd dostal doživotní trest, za útok z roku 1990 byl odsouzen k 6 letům ve vězení. Milat na verdikt reagoval slovy: "Jsem nevinný. To je to jediné, co můžu říct."

Hned po převozu do věznice byl Milat zbit spoluvězni. Nicméně se mu podařilo aklimatizovat se a 16. května 1997 se společně s dalším vězněm pokusil o útěk z vězení. Ten byl ovšem neúspěšný, načež byl Milat převezen do lépe zabezpečeného vězení, které leží nedaleko lesa Belanglo.  Zde byl na nějakou dobu umístěn do samovazby, protože dozorci v jeho cele našli ukrytou pilku na kov. V roce 2001 se pokusil o sebevraždu, když spolykal několik žiletek a kancelářských sponek.

Milat se proti rozsudku několikrát odvolal, pokaždé bylo jeho odvolání neúspěšné. Částečný úspěch slavil v červnu 2006, kdy mu byla v cele povolena televize a topinkovač, což se setkalo s nevolí ze strany veřejnosti. 26. ledna 2009 si Milat uřízl prst na ruce. Chtěl si tím vynutit další projednávání svého případu. V květnu 2011 držel 9 dní hladovku při neúspěšném pokusu vynutit si na cele Playstation. V květnu 2019 mu byla diagnostikována rakovina jícnu. Ivan Milat zemřel 27. října 2019 ve vězeňské nemocnici. Těsně před svou smrtí ztratil 20 kg váhy a údajně trpěl silnými bolestmi. V době jeho smrti mu bylo 74 let.

Otázkou je, zda Milat neměl na svědomí ještě mnohem více lidských životů. Jeho bratr Boris (který se straní zbytku rodiny) uvedl, že se Milat údajně přiznal i k vraždě taxikáře Nevilleho Knighta, ke které došlo v roce 1962. V dalším rozhovoru se Boris zmínil o tom, že obětí bude mnohem více: "Všichni moji sourozenci jsou schopni extrémního násilí. Ivan udělal mnohem horší věci, než ty, o kterých se ví. Všude, kam se poděl, začali mizet lidé. Mohlo jich být 28." Zda Milatovi pomáhal i některý z jeho bratrů, se už asi také nikdy nedovíme.

Zdroje: wikipedia.org, crimelibrary.com