"Francouzský vrah s kyselinovou lázní"

(Francie)

Narodil se 23. září 1878 jako Giorgio Sarrejani. Ačkoli jeho rodným městem byl italský Terst, Sarretova rodina pocházela z Řecka. O jeho mládí či dospívání není nic známo. Jisté je to, že se jeho rodina přestěhovala do Francie, konkrétně do Marseille. Zde si později změnil jméno, protože Giorgio Sarrejani podle něj neznělo dostatečně francouzsky. Sarret poté v Marseille vystudoval medicínu, chemii a právo na místní univerzitě. Tyto znalosti poté několikrát využil během své zločinecké kariéry.

Sarret se sice nejprve stal právníkem, brzy však zahájil svou kariéru podvodníka a sériového vraha. V jeho zločinech mu pomáhala dvojice německých sester Catherine a Philomène Schmidtových. Sarret vyhledával starší muže s podlomeným zdravím. Ty poté seznámil s jednou ze sester, pro kterou už nebyl problém omotat si muže kolem prstu a donutit jej ke svatbě. V tu chvíli bylo potřeba, aby muž uzavřel co nevyšší životní pojistku. Problém byl v tom, že muže v tomto věku a ve špatném zdravotním stavu odmítaly pojišťovny pojistit. V tu chvíli přišla řada na dalšího Sarretova komplice, bývalého kněze Louise Chambona-Duvergera. Ten navštívil vybranou pojišťovnu, kde se podrobil lékařské prohlídce. Celou dobu se samozřejmě vydával za vyhlédnutou oběť. A protože Chambon-Duverger měl pevné zdraví, pojišťovna neviděla problém se sjednáním životního pojištění. Poté už zbývala maličkost - zbavit se oběti. To už byla práce pro Sarreta, který většinu z mužů otrávil. Někteří však byli v tak špatném zdravotním stavu, že se Sarret rozhodl ušetřit jed a nechal muže vyhladovět. Pak už jen stačilo nechat si vyplatit životní pojistku oběti.

Z takto získaných peněz si většinu ponechal Sarret. Sestry Schmidtovy byly za první světové války podezřelé ze špionáže ve prospěch Německa. Nikdy nebyly oficiálně obviněny, ale Sarret věděl, že by stačilo obrátit se na úřady s jakoukoliv smyšlenou historkou a obě ženy by čekaly velké problémy. Díky tomu se sestry spokojily s menším podílem ze získaných peněz.

Podobnou páku však neměl na Chambona-Duvergera. Ten postupem času chtěl větší a větší podíl. V roce 1925 už jeho požadavky přerostly míru, kterou byl Sarret ochoten tolerovat. Sarret si vzpomněl, že kdysi dělal pokusy, při kterých rozpouštěl těla zvířat v kyselině sírové. Rozhodl se tyto pokusy prakticky zužitkovat...

Sarret pozval Chambona-Duvergera a jeho milenku Noémii Ballandrauxovou do své vily v Aix-en-Provence, kterou si nedlouho předtím pronajal. V předem domluvenou dobu Catherine Schmidtová nastartovala motocykl zaparkovaný na zahradě. To byl signál pro Sarreta, který vytáhl pistoli a svého komplice i s jeho milenkou zastřelil. Díky hluku z motorky výstřely nikdo neslyšel. Sarret pak obě těla ponořil do barelu s kyselinou sírovou. Po 4 dnech z obou milenců zbyla jen odporně páchnoucí kaše. Tu Sarret vylil na zahradě. Pak už jen zbývalo posbírat kulky a zlaté zuby svých obětí.

Když se poté do vily vrátil její majitel, okamžitě si všiml odporného kyselinového zápachu, který byl obzvláště silný v jednom z koutů zahrady. Na podlaze v jídelně bylo několik skvrn od kyseliny a všude po domě se povalovaly hadry nasáklé kyselinou. Muž vše ohlásil na policii, ta však v domě nenašla nic podezřelého.

Bez Chambona-Duvergera začal Sarretův "byznys" skomírat. V roce 1931 se proto rozhodl spáchat poslední velký podvod. Přesvědčil Catherine Schmidtovou, aby se vydávala za svou přítelkyni Mageli Herbinovou, která v tu dobu umírala na tuberkulózu. A i tentokrát vše fungovalo. Schmidtová v pojišťovně úspěšně prošla lékařskou prohlídkou a jménem paní Herbinové uzavřela životní pojistku na celý milion franků. Sarret se tentokrát nemusel nijak angažovat, protože paní Herbinová záhy poté podlehla své nemoci. Tentokrát se však pojišťovně zdálo podezřelé, že naprosto zdravá žena po několika týdnech zemřela na tuberkulózu v pokročilém stádiu. Vedení pojišťovny se proto rozhodlo informovat policii.

Pro Catherine Schmidtovou začala být půda v Aix-en-Pronace už příliš horká. Rozhodla se tedy přesunout do Nice. Policii se mezitím podařilo odhalit několik podezřelých úmrtí, v nichž pokaždé figurovala jména sester Schmidtových a především bývalého právníka Sarreta. Prohledala tedy dům, ve kterém Sarret dříve bydlel. Na zahradě bylo nalezeno obrovské množství krysích, kočičích a psích kostí, které byly poleptány kyselinou. Vyšetřovatelé si okamžitě vzpomněli na vilu v Aix-en-Provence, kterou měl Sarret pronajatou a kde byly nalezeny stopy po kyselině. Policii však chyběl jakýkoliv přímý důkaz a hlavně neměla žádného pachatele.

Pak ovšem udělala Catherine Schmidtová osudovou chybu - zamilovala se. Se svým milencem se poté přestěhovala do Marseille, tedy jen několik desítek kilometrů od Aix-en-Provence. Netrvalo dlouho a na policii se obrátilo několik svědků, kteří uvedli, že viděli Schmidtovou v ulicích Marseille. Díky těmto svědectvím byla nakonec Schmidtová zatčena. Krátce poté byla dopadena i její sestra. Po několikahodinovém výslechu se obě sestry přiznaly k tomu, že napomáhaly Sarretovi v jeho zločinech. Důležité to bylo zejména v případě vraždy Chambona-Duvergera a jeho milenky, kde měla policie alespoň pár nepřímých důkazů. S pomocí svědectví obou sester to však stačilo k tomu, aby byl Sarret obviněn z dvojnásobné vraždy. Několik dní poté byl konečně zatčen i Sarret.

Sarret tak konečně mohl využít svých znalostí práva. Díky nim se mu dařilo 2 roky odkládat začátek soudního procesu. Ten tak byl nakonec zahájen až v roce 1933. Byl však o to rychlejší. Sestry Schmidtovy byly uznány vinnými z pojišťovacích podvodů a obě byly odsouzeny k 10 letům vězení. Sarret tak snadno nevyvázl. V říjnu 1933 byl uznán vinným z dvojnásobné vraždy a odsouzen k trestu smrti.

Sarretova poprava se konala 10. dubna 1934 na jednom z náměstí v Aix-en-Provence. O popravu byl mezi místním obyvatelstvem obrovský zájem a místa nejblíže gilotině byla beznadějně obsazena už od časných ranních hodin. Samotná poprava neprobíhala zrovna podle plánu. Čepel gilotiny se při prvním spuštění zasekla a popravčí nástroj musel být narychlo opraven. Celou tu dobu byl Sarret připoután ke gilotině a netušil, co se přesně děje. Po několika minutách začal zoufale křičet: "Vy idioti, co tam děláte? Proč to tak protahujete? Prosím, udělejte to rychle! To se nedá vydržet!" Druhý pokus už byl úspěšný. Georges-Alexandre Sarret byl gilotinován ve věku 55 let.

Dodnes není znám ani přibližný počet Sarretových obětí.  Policie v podstatě vyšetřovala pouze dvojnásobnou vraždu Chambona-Duvergera a jeho milenky. Koneckonců Sarret už vyšší trest dostat nemohl. Faktem také je, že v případech ostatních vražd policii chyběl jakýkoliv, byť alespoň nepřímý, důkaz. Není bez zajímavosti, že Sarretem se nechal inspirovat i John George Haigh, slavný "Vrah s kyselinovou lázní".

Zdroje: wikipedia.org, time.com