"Řezník z Hannoveru"

(Německo)

Životopis

Friedrich Haarmann (známý jako "Fritz") se narodil 25. října 1879 jako nejmladší ze šesti dětí do chudé hannoverské rodiny. Svou matku nade vše miloval a ona jej až nezdravě rozmazlovala. Na druhou stranu, ke svému otci cítil silnou zášť. Matka byla naivní prostoduchá žena, otec svárlivý a nerudný topič na lokomotivě, který celé noci trávil po hospodách a nevěstincích. Spory s otcem postupně vyústily v prudké hádky, kdy otec Haarmannovi vyhrožoval, že ho pošle do blázince kvůli jeho zálibě v ženském oblečení, a Haarmann naopak otci hrozil udáním na policii, protože se tehdy šuškalo, že měl prsty ve vraždě místního strojvedoucího. Haarmann si rád liboval ve strašení svých tří sester, kdy jim v noci pravidelně klepal na okno nebo je svazoval když spaly. Chtěl se vyučit zámečníkem, ale studia nedokončil. Místo toho nastoupil v dubnu 1895 na poddůstojnickou školu v Neu Breisachu. Byl vzorným vojákem, ale po nějaké době začal ztrácet vědomí a trpěl epileptickými záchvaty. Byl propuštěn a začal pracovat pro jeho otce. Postupně začala přibývat obvinění za obtěžování dětí, zejména chlapců. Těsně po jeho 18. narozeninách byl Haarmann poslán do blázince, ze kterého ale poměrně snadno utekl a zmizel do Švýcarska. Kolem roku 1900 se vrátil do Hannoveru, kde se oženil s dívkou jménem Erna Loewertová, se kterou se mu později narodila dcera. Těsně po jejím narození však Haarmann rodinu opouští a vrací se do armády. Znovu se stává výborným vojákem, ale v říjnu 1901 zkolabuje během cvičení. Je mu diagnostikována duševní porucha a je z armády nadobro vyloučen. Vrací se zpět do Hannoveru a následujících několik let tráví většinu času za mřížemi za krádeže a podvody. V roce 1914 dostává 5 let za krádež ve skladišti. Propuštěn je v roce 1918. Přidává se ke skupině pašeráků a stává se poměrně důležitým informátorem hannoverské policie. V září 1918 je pohřešován mladík jménem Friedel Rothe (17 let). Svědectví několika lidí policii dovede až k Haarmannovu domu na 27 Cellerstrasse. Když policisté otevřou dveře, uvidí Haarmanna jak leží v posteli vedle nahého 13letého chlapce. Haarmann je zatčen a odsouzen na 9 měsíců za sexuální styk s mladistvým. Policie bohužel neprovede domovní prohlídku. Kdyby tak učinila, našla by v kamnech lebku pohřešovaného Rothea zabalenou v novinách. Po propuštění se z Haarmanna opět stává velice aktivní policejní informátor, čímž si získává důvěru místních policistů. V prosinci 1919 se Haarmann seznamuje se svým životním partnerem, drobným zlodějíčkem Hansem Gransem. Ten se ke svému Fritzovi brzy nastěhuje a pomáhá mu v jeho zločinecké kariéře. V roce 1922 se oba stěhují na 8 Neuestrasse.

Série vražd

25. září 1918 - Friedel Rothe (17 let). Setkal se s Haarmannem v kavárně, když utekl z domova. Haarmann jeho tělo pohřbil na hřbitově ve Stockeneru.

12. února 1923 - Fritz Franke (16 let). Klavírista původem z Berlína. S Haarmannem se potkal na nádraží.

20. březen 1923 - Wilhelm Schulze (17 let).

23. května 1923 - Roland Huch (15 let).

Květen 1923 - Hans Sonnenfeld (18 let).

25. června 1923 - Ernst Ehrenberg (13 let), syn Haarmannova souseda.

24. srpna 1923 - Heinrich Strauss (18 let). Syn tesaře z předměstí. Naposledy byl viděn v kině.

24. září 1923 - Paul Bronischewski (17 let). Byl na návštěvě u svého strýce. Když vystoupil v Hannoveru z vlaku, přistoupil k němu Haarmann a nabídl mu práci. Pak už ho nikdy nikdo neviděl.

Září 1923 - Richard Graf (17 let). Zmizel poté, co řekl svým rodičům, že mu nějaký policista nabídl práci.

12. října 1923 - Wilhelm Erdner (16 let). Syn zámečníka zmizel poté, co odjel na kole do práce.

24. října 1923 - Hermann Wolf (16 let). Naposledy byl spatřen v okolí vlakového nádraží.

27. října 1923 - Heinz Brinkmann (13 let). Zmizel poté, co mu ujel vlak do Clausthalu. Několik svědků vypovědělo, že ho vidělo ve společnosti Haarmanna a Granse.

11. listopadu 1923 - Adolf Hannappel (15 let). Byl naposledy viděn, jak mluví s Haarmannem na vlakovém nádraží.

6. prosince 1923 - Adolf Hennies (19 let). Zmizel, když se snažil v Hannoveru najít práci.

5. ledna 1924 - Ernst Spiecker (17 let).

15. ledna 1924 - Heinrich Koch (18 let).

2. února 1924 - Willi Senger (19 let).

8. února 1924 - Hermann Speichert (15 let).

6. dubna 1924 - Alfred Hogrefe (16 let). Několik dní před svou vraždou utekl z domova. Několikrát byl viděn na nádraží ve společnosti Haarmanna.

Duben 1924 - Hermann Bock (22 let). Znal se s Haarmannem už od roku 1921. Naposledy ho lidé viděli, jak směřuje k Haarmannovu domu.

17. dubna 1924 - Wilhelm Apel (15 let). Zmizel cestou do práce. Haarmann ho potkal na nádraží a nalákal ho do svého bytu.

26. dubna 1924 - Robert Witzel (18 let).

9. května 1924 - Heinz Martin (14 let).

26. května 1924 - Fritz Wittig (17 let) a Friedrich Abeling (11 let).

5. června 1924 - Friedrich Koch (16 let). Zmizel cestou do školy. Dva jeho známí ho viděli ve společnosti Haarmanna.

14. června 1924 - Erich De Vries (17 let). Zmizel poté, co si šel zaplavat do řeky.

Většinu svých obětí Haarmann potkal na vlakovém nádraží v Hannoveru. Některým slíbil práci, peníze nebo cigarety, u některých si získal důvěru tím, že o sobě tvrdil, že je policista. Vzal je do svého domu, kde s nimi měl sex (někdy dobrovolný, jindy je znásilnil). Během styku jim prokousl hrdlo nebo je uškrtil. Těla pak rozřezal a ve většině případů je hodil do řeky Leine. Některé části těl svých obětí prodával na černém trhu jako vepřové maso, což bylo v poválečném Německu celkem nedostatkové zboží. Osobní věci svých obětí si buďto ponechal nebo je také prodal. Haarmannovým spolupachatelem byl jeho partner Grans, který někdy pomáhal tipovat oběti a pak prodával jejich věci na černém trhu.

Zatčení a soud

17. května 1924 našlo několik dětí na břehu řeky Leine lidskou lebku. 29. května vyplavila řeka ještě několik lidských kostí a 13. června byly nalezeny další dvě lidské lebky. Jinou lidskou kost nalezlo jedno z dětí, které si hrálo na okraji nedaleké bažiny. Hannover přepadl strach. 31. května 1924 přibližně stovka policistů a dobrovolníků pročesala okolí řeky Leine. Bylo nalezeno přes 500 lidských kostí pocházejících minimálně z 22 těl. Policisté prošli své záznamy a vytipovali si několik již dříve trestaných sexuálních delikventů. Velice rychle jim do oka padlo jméno Friedrich Haarmann. Policisté jej začali sledovat a 23. června 1924 ho zatkli poté, co se na vlakovém nádraží snažil nalákat k sobě do bytu mladého chlapce. Byla provedena domovní prohlídka, při které bylo zjištěno, že zdi domu jsou značně postříkané krví. Haarmann tvrdil, že je to proto, že tam porcoval maso, které pak prodával na trhu, ale když u něj v bytě našli spousty osobních věcí patřících pohřešovaným chlapcům, byl vzat do vazby. Ve vazbě se Haarmann poměrně brzy přiznal ke znásilněním a vraždám. Když se ho policisté zeptali, kolik mladíků zavraždil, Haarmann opáčil, že to bude 50 - 70 lidí. Policie ho ale mohla obvinit "pouze" z vražd 27 pohřešovaných osob. 8. července byl zatčen i Grans.

Soud s oběma obviněnými začal 4. prosince 1924 a setkal se s obrovským zájmem společnosti. U soudu Haarmann dopodrobna vylíčil, jak nakládal s těly svých obětí: "Udělal jsem dva řezy na břiše a vyjmul jsem střeva, která jsem hodil do připraveného kyblíku. Pak jsem rozbil hrudní koš, abych se dostal k srdci a plícím, které jsem rovněž vyjmul, rozsekal je a hodil taky do kyblíku. Pak jsem kusy masa zbavil kostí a položil je na voskované plátno. Už zbývalo jen vynést kyblík se zbytky. Házel jsem to řeky, občas i do latríny. Někdy jsem s tím musel jít i šestkrát." Obviňoval Granse, že ho k několika vraždám donutil. Tvrdil, že klidně příjme trest smrti, jen ať ho soudce nepošle do blázince. 19. prosince 1924 v 10:00 byl vynesen rozsudek. Haarmann byl odsouzen k trestu smrti gilotinou za 24 vražd. Ve třech případech vraždy byl zproštěn obžaloby. Haarmann odmítl odvolání, jen poprosil, jestli by mohl být popraven na hannoverské tržnici. Tato prosba mu byla zamítnuta. K trestu smrti byl odsouzen i Grans. Friedrich Haarmann byl gilotinován 25. dubna 1925 ve věznici v Hannoveru. Jeho hlava je dodnes uchována v lékařské škole v Gottingenu. Těsně po Haarmannově popravě byl nalezen jeho dopis, kde se doznává k plné vině na všech vraždách a tvrdí, že Grans je nevinný. Na základě toho byl s Gransem zahájen nový proces. Ten tentokrát vyvázl jen s dvanáctiletým trestem za spoluúčast na vraždách.

Zdroje: wikipedia.org, CrimeLibrary.com