(Argentina)

Tento případ sériových vražd je velice špatně zdokumentovaný, protože k vraždám došlo během vlády Isabel Perónové, kdy se na veřejnost téměř nedostávaly žádné negativní zprávy. Co víme je fakt, že se Laureana narodil v roce 1952 ve městě Corrientes. Zde poté v dospělosti pracoval jako asistent v katolické škole. A právě tady spáchal svoji první vraždu. V roce 1974 Laureana znásilnil jednu z jeptišek, kterou poté oběsil na zábradlí u schodiště. Ihned po své první vraždě musel Corrientes opustit. V červenci 1974 se proto stěhuje do města San Isidro. Zde začal prodávat obruče, náramky a náušnice vlastní výroby. Těsně poté se oženil se ženou, která již měla tři děti z dřívějšího manželství.

Velice záhy po jeho příjezdu začala ve městě San Isidro série vražd. Ke každé vraždě došlo buďto ve středu nebo ve čtvrtek kolem 18:00. Oběťmi se stávaly výhradně ženy, které se opalovaly na svých dvorcích nebo čekaly na zastávce na autobus. Každá z obětí byla znásilněna a následně buďto uškrcena nebo zastřelena. Vrah svým obětem navíc vždy ukradl nějakou cennost jako náhrdelník, náušnici nebo třeba řetízek. Policie věřila, že se vrah na místa vražd několikrát vrátil, aby mohl znovu prožít pocit z dokonané vraždy. Po své poslední vraždě byl vrah zahlédnut svědkem, který ho uviděl, jak utíká přes střechu jednoho z domů. Utíkající muž si svědka všiml a vystřelil na něj z pistole. Naštěstí však minul a muž tak mohl policii popsat, jak pachatel vypadá. Policie pak podle jeho popisu vytvořila identikit, který začal velice rychle kolovat po městě.

27. února 1975 si jedna 8letá dívka všimla na ulici Laureana. Uvědomila si, že se velice podobá muži, který se před nedávnem objevil na policejních letácích. Rozhodla se to říct mamince, která pohotově zavolala policii. Policisté na Laureana narazili jen o několik metrů dál. Když bylo jasné, že Laureana jakoby z oka vypadl muži na identikitu, policisté k němu přistoupili a požádali ho, aby je doprovodil na policejní stanici. V tu chvíli však Laureana vytáhl z tašky pistoli a začal na policisty střílet. Policie samozřejmě střelbu opětovala a strhla se menší přestřelka, během které se sice Laureanovi podařilo uniknout, ale pouze za cenu prostřeleného ramene. Jako úkryt se rozhodl použít kurník na dvorku jednoho z domů. Zde byl však vypátrán psem, který policisty na jeho úkryt upozornil. Ani tentokrát se však Laureana nechtěl vzdát bez boje a opět zahájil palbu na policisty. Ti následně kurník doslova provrtali kulkami. A výsledek? Jeden mrtvý sériový vrah a dvě zastřelené slepice.

Když byla o Laureanově smrti informována jeho manželka, nevěřila, že by byl její manžel něčeho takového schopný: "To musí být omyl! Byl to skvělý manžel a miloval moje děti. Stejně tak miloval i svou práci!" Velice brzy byla v jejich domě nařízena domovní prohlídka. Během ní byla nalezena stará holínka, ve které byly schovány všechny šperky, které vrah ukradl svým obětem. Laureana je pravděpodobně nekradl kvůli následnému prodeji, ale jako jakousi formu trofeje. Rovněž bylo v Laureanově domě nalezeno několik střelných zbraní, včetně pistole, kterou použil vrah při některých vraždách. Celkový počet obětí je dodnes nejasný, všeobecně se však má za to, že Laureana má na svědomí minimálně 13 životů. Tím by se Francisco Antonio Laureana stal jedním z nejplodnějších vrahů v historii Argentiny.

Zdroje: wikipedia.org, murderpedia.org