"Argentinský upír"

(Argentina)

Florencio Roque Fernández se narodil v roce 1935 v argentinském městě Monteros. Již v dětství mu byla diagnostikována psychopatie, která ovšem nebyla nikdy léčena. Vlastní rodina ho kvůli jeho podivnému chování doslova vyhodila na ulici. Fernández tak již od raného věku žil na ulici, kde žebral a opakovaně se stával terčem posměchu svého okolí pro své neobvyklé chování. V dětství byl navíc několikrát znásilněn. Právě kvůli útokům okolí se musel ukrývat ve vápencové jeskyni za městem, kde živořil v naprosto otřesných podmínkách. Postupem času se u něj vyvinula fotofobie, tedy světloplachost, takže začal ze svého úkrytu vycházel pouze v noci.

Fernández ve svých 15 letech údajně přelezl plot u letního kina a sledoval filmové zpracování románu Brama Stokera "Drákula" s Bélou Lugosim v hlavní roli. Nikdy se nepodařilo potvrdit, zda se něco takového skutečně stalo, ale je pravda, že Fernández přibližně v této době začíná podléhat bludu o tom, že je upír. Podle vyšetřovatelů navíc velice často napodoboval Lugosiho mimiku a jeho přízvuk. Fernándezova světloplachost ho navíc jednoznačně utvrzovala v tom, že je opravdovým vampýrem.

K první vraždě došlo v lednu 1953, tedy v době, kdy bylo Fernándezovi pouhých 17 let. Fernández během celého večera sledoval jakousi dívku až do jejího domu. Ujistil se, že je dívka sama doma a počkal, až usne. Otevřeným oknem vlezl do jejího pokoje a začal ji bít kladivem. Pak se dívce zakousl do krku, který svými zuby doslova roztrhal.

Během příštích 7 let Fernández zavraždil minimálně 15 mladých žen. Své oběti byl schopen sledovat i několik večerů a nocí, aby se ujistil, že žena opravdu žije sama. Pak už jen zbývalo počkat, až oběť usne. Využíval toho, že během tropických nocí téměř nikdo nezavíral okna, měl tedy značně usnadněný přístup do domů svých obětí. V momentě, kdy se dostal do pokoje své spící oběti, začal ji pěstmi bít hlava nehlava. Pak se  jí zakousl do krku, přičemž se mu několikrát podařilo prokousnout krkavici. Pokud jeho útok žena přežila, Fernández ji nechal vykrvácet, což celou dobu sledoval. V několika případech lačně pil krev svých obětí přímo z otevřených ran v jejich krcích. Podle názorů psychiatrů tak činil proto, že jej to silně vzrušovalo.

Celé město Monteros zachvátila panika. Lidé věřili, že v okolí města řádí skutečný upír, několik z nich dokonce přísahalo, že ho viděli létat nad městem. Navíc se oběťmi stávaly výhradně mladé dívky, což jasně ukazovalo na řádění upíra. Ten přece vždy pije krev mladým pannám! Lidé začali ve velkém skupovat kříže, které si věšeli v pokojích nebo si z kostelů brali svěcenou vodu, kterou pak kropili dveře do svých domů. Někteří zase neudělali ani krok bez zašpičatělého dřevěného kůlu, aby se mohli upírovi lépe bránit.

Všemu samozřejmě nahrával i fakt, že policie nebyla schopna vraha dopadnout. Vyšetřovatelé totiž pracovali s chybnou teorií, podle které byl vrah bohatý a lstivý intelektuál, který po sobě bezchybně zametal stopy. Nic nebylo vzdálenější pravdě. Policisté se proto rozhodli obrátit na své kolegy z Buenos Aires. Ti zjistili, že ve středu všech vrahových útoků jsou vápencové jeskyně a určili několik možných míst, kde vrah udeří příště.

Nejsou známy přesné podrobnosti vedoucí k Fernándezovu dopadení, ale jisté je to, že 14. února 1960 byl Fernández ve své jeskyni zatčen. Policisté nemohli uvěřit, v jakých podmínkách zde žil. Spal doslova uprostřed svých vlastních výkalů a jako potrava mu sloužilo shnilé maso, které se povalovalo po celé jeskyni. Fernández navíc neměl žádné hygienické návyky, takže on sám působil značně odpuzujícím dojmem. Fernández se při zatýkání nijak nevzpíral, naopak se zdálo, že se mu do jisté míry ulevilo. Změna nastala v momentě, kdy ho policisté vyvedli ven z jeskyně na denní světlo. Fernández začal šíleně řvát a snažil se ze všech sil vrátit do své jeskyně. Když se mu to nepodařilo, začal se svíjet na zemi a vydával až nelidské skřeky. Ano, do jisté míry to způsobila jeho fotofobie, ale Fernández byl skálopevně přesvědčen, že ho sluneční paprsky promění v prach. Byl pak velice překvapen, že se tak nestalo.

Fernández byl podroben lékařskému vyšetření. Byla mu diagnostikována nejen psychopatie, ale rovněž i těžká schizofrenie. Po tělesné stránce byl Fernández pouhou lidskou troskou. Dlouhá léta barbarského způsobu života se na něm neblaze podepsala. Lékaři proto ve své zprávě uvedli, že Fernández není zodpovědný za své činy a v žádném případě není schopen podstoupit soudní proces. I přes protesty veřejnosti (která se domáhala, aby byl na Fernándezovi proveden exorcismus) byl Fernández poslán do psychiatrického ústavu v San Miguel de Tucamán. Jeho zdravotní stav se však nijak nezlepšil a v roce 1968 zde Florencio Roque Fernández i zemřel. Bylo mu 33 let.

Zdroje: wikipedia.org, lujan365.com.ar