"Zlobryně z Colonia Roma"

(Mexiko)

Životopis

Narodila se v roce 1890 v mexickém městě Cerro Azul. Měla velmi špatný vztah s vlastní matkou, která ji nenáviděla a dávala jí to celé dětství jasně znát. Díky tomu se u Sánchezové vyvinula silná nenávist ke všemu, co bylo spojené s mateřstvím. Již odmala byla velice krutá ke zvířatům a s velkou oblibou trávila pouliční psy a kočky.

Na konci prvního desetiletí 20. století úspěšně absolvovala zdravotnickou školu a začala pracovat jako porodní asistentka ve městě Veracruz. Zároveň se vdala za muže jménem Carlos Conde. Byl to nevýrazný a submisivní muž, což kontrastovalo s povahou Sánchezové, která byla dominantní, velice obézní žena se společensky nevhodným a nevybíravým chováním, trpící nenávistí k lidem. Manželům se narodily dvě holčičky - dvojčata. Jejich finanční situace však byla velice špatná a Sánchezová se navíc o děti odmítala jakkoliv starat. Přišla proto s řešením: obě děti prodají nějakým bezdětným manželům. Conde nejprve souhlasil, ale později si vše rozmyslel. To už ovšem bylo pozdě. Sánchezová své dcery prodala a odmítala manželovi říct, kde jejich děti jsou. Tento spor nakonec kolem roku 1910 vyústil v jejich rozvod.

Po rozvodu se Sánchezová přestěhovala do čtvrti Colonia Roma v hlavním městě Mexico city. Zde si pronajala pokoj na Calle Salamanca 9. Paní domácí nebyla celé dny doma a bylo jí jedno, co její podnájemnice dělá, pokud udržovala pořádek. Sánchezová začala provozovat "poradnu" pro těhotné ženy, ale ve skutečnosti zde prováděla nelegální interrupce. Sousedé si brzy začali všímat podivného štiplavého kouře vycházejícího ze sousedovic komína a velice často také docházelo k ucpání odpadních trubek a kanalizace. Sánchezová druhý problém vyřešila tím, že uplatila instalatéra Roberta Sáncheze Salazara. Ten vždy odpad vyčistil a za tučný peníz pomlčel o tom, co ucpání způsobilo. Sánchezová tak mohla nerušeně rozšířit své aktivity. Poučena tím, jak se sama rychle zbavila svých dětí, začala nabízet matkám v hmotné nouzi, že od nich odkoupí jejich děti, které pak umístí do dobrých rodin (ve skutečnosti je prodávala komukoliv, kdo nabídl dostatečný finanční obnos, aby z toho Sánchezová profitovala). Během několika let byla dvakrát zatčena za pokus o prodej dítěte, ale po zaplacení směšné pokuty byla opět propuštěna na svobodu. Sánchezová si velice rychle získala důvěru dam z vyšších společenských vrstev a navíc ji tento business vynášel natolik, že si mohla otevřít kancelář na Calle Guadalajara 69, která ve skutečnosti sloužila jako její klinika a místo, kde přespávaly děti určené k prodeji. V té době se Sánchezové narodí další dítě, opět dcera. Jejím otcem je tehdejší milenec Sánchezové, Robert Covarrubias.

Série vražd

Děti, o které se Sánchezová "starala" mezitím zažívaly peklo na zemi. Za sebemenší prohřešek je Sánchezová polévala ledovou vodou, musely spát na holé zemi a Sánchezová jim dávala jen zkažené maso a žluklé mléko nebo je držela rovnou o hladu.

Brzy se však ukázalo, že o některé děti neměl nikdo zájem a Sánchezová je rozhodně nechtěla dále živit. Rozhodla se proto nepohodlných dětí nadobro zbavit. Není přesně známo, kolik dětí Sánchezová zavraždila, všeobecně uznávaný odhad se však pohybuje mezi 40 - 50 dětmi různého věku. Některé děti zavraždila rovnou po narození, protože jejich matky se o ně nemohly postarat a Sánchezová se odmítala starat o novorozence. Většinu svých obětí uškrtila nebo udusila. Některé děti otrávila a jak sama později uvedla: "Připomnělo mi to krásné časy, kdy jsem trávila psy a kočky." Některé děti obětovala u speciálního oltáře vlastní výroby. Jakmile byly děti mrtvé, Sánchezová jejich těla rozřezala (některé děti, zvláště novorozence, občas rozřezala zaživa) a části jejich těl hodila do kanálu nebo na skládky odpadu. Novorozenců se občas zbavovala tak, že jejich těla házela do kamen. I v tomto případě některé z nich zaživa...

Zatčení

8. dubna 1941 došlo opět k ucpání kanalizace pod domem na Calle Salamanca. Než však mohla Sánchezová zavolat osvědčeného instalatéra Salazara, postaral se o problém majitel vedlejšího obchodu s potravinami. Na tuto směnu instalatéři nejspíš nikdy nezapomněli... Velice brzy přišli na to, proč je odpad ucpaný. V trubkách i jejich nejbližším okolí bylo obrovské množství hnijícího masa a zakrvácených obvazů. Uprostřed této nesourodé zapáchající hmoty našli malou dětskou lebku. Okamžitě byla zavolána policie, která po prozkoumání tohoto hrůzného nálezu, vstoupila do pokoje Sánchezové. První, co je udeřilo do očí, byl jakýsi oltář obklopený svíčkami, na němž leželo dětské oblečení, několik velkých jehel a přímo uprostřed ležela dětská lebka. Okolo oltáře bylo rozmístěno několik fotografií různých dětí. Sánchezová však byla pryč, stihla uniknout ještě před příjezdem policie. V kanalizaci bylo poté kromě lebky nalezeno ještě několik nohou, které podle lékařů patřily dětem starým maximálně 1 rok.

11. dubna 1941 byl zatčen instalatér Salazar. Okamžitě přiznal, že o všem věděl a že si Sánchezová jeho mlčení zaplatila. Ještě týž den je nakonec zatčena i Sánchezová, společně s jejím milencem Covarrubiasem. I ten nakonec policii přiznal, že věděl o tom, že jeho milenka prodává a vraždí děti. Sama Sánchezová se k vraždám přiznala, ale nepociťovala jakoukoliv lítost. Naopak, na svých činech neviděla nic špatného a sama si vše dokázala ospravedlnit. Poskytla péči ženě, která za ní přišla a děti obětovala pro vyšší dobro.

Sánchezová byla zavřena do speciální cely izolované od ostatních vězňů. Panovala totiž oprávněná obava, že by mezi nimi nepřežila ani půl hodiny. Během pobytu ve vazbě se Sánchezová chovala jako malé dítě, mluvila pouze ve dvouslabičných slovech a dostávala záchvaty vzteku, kdy se zuřivě zmítala na zemi a kopala kolem sebe. Z místa na místo ji musela stráž doslova odtáhnout, protože odmítala chodit.

Právník Sánchezové v té době uvedl, že pokud bude jeho klientce hrozit doživotí nebo trest smrti, Sánchezová zveřejní jména jejích klientek. A protože k Sánchezové dost často chodily ženy z těch nejvyšších vrstev, začaly se dít věci... Části těl nalezené v kanále náhle "záhadně" zmizely, svědci začali ztrácet paměť a za necelé 2 měsíce bylo staženo obvinění z vražd. Sánchezová tak byla nakonec obžalována pouze z praktikování nelegální interrupce a pohřbívání bez oprávnění. A protože nešlo o závažná obvinění, Sánchezová mohla dokonce po zaplacení směšné kauce opustit vězení. Obžalobě tak zůstalo pouze svědectví instalatéra Salazara. Nakonec se žalobci podařilo nalézt soudce, který byl ochotný vést proces proti Sánchezové v případě vražd dětí. Tento soudce však ze dne na den za záhadných okolností odstoupil ze své funkce...

Sánchezová byla tedy na svobodě a zbývalo jí jen přečkat soud za zbývající obvinění. Sama ovšem cítila, že pro ni je již pozdě. Už nemohla vést stejný způsob života jako dříve a navíc žila v neustálém strachu, protože celé město ji nenávidělo a slibovalo jí pomstu. Ráno 16. června 1941 vstala Felícitas Sánchezová Aguillónová z postele a předávkovala se léky. Po její smrti byly v jejím pokoji nalezeny tři dopisy na rozloučenou. Ani v jednom se nezmiňovala o svých činech, jako by ani nikdy nic špatného neudělala. Její dcera byla po její smrti umístěna do péče státu. Není známo, zda byli za spoluúčast na vraždách odsouzeni alespoň instalatér Salazar nebo milenec Sánchezové Covarrubias.

Zdroje: wikipedia.org, culturacolectiva.com