Elizabeth Kendallová byla několik let přítelkyní sériového vraha Teda Bundyho. Jak na jejich vztah vzpomíná? A co o Bundym řekla její dcera Molly?

"Někdy ani nemůžu uvěřit, že se to opravdu všechno stalo", začala své vyprávění Elizabeth. "Stále nemohu uvěřit, že muž, kterého jsem milovala, mohl dělat tak strašné věci. Nedá se s tím smířit. Cítila jsem se milována. Ale těžko říct, zda to byla pravda. Mohla to být láska, ale stejně tak to mohla být jeho další manipulace. Podle mě to ale bylo skutečné, opravdu nás miloval."

Molly s ní ale nesouhlasí: "Jednou se mi jeden jeho právník zmínil, že mu Ted vyprávěl, jak kdysi hrával jakousi hru se zvířaty. Myslím, že to byly myši, ale nejsem si jistá. Každopádně některá ta zvířata zabil a některá nechal žít. A to jsme pro něj byly i my. Byly jsme myši, které nechal žít."

Elizabeth se s Bundym poprvé setkala v roce 1969 v jednom z barů v Seattlu. "Seděl sám u jednoho stolu. Přišla jsem k němu a začala jsem si s ním povídat, protože vypadal velice osaměle." Následoval vztah jako z pohádky. "Vždy se snažil, abychom byly šťastné", vzpomíná na jejich vztah Elizabeth. "Byla s ním taková zábava! Bral nás jako svou rodinu. Přestože mezi námi byly rozdíly. On byl více extrovertní, já naproti tomu byla vždy plachá."

Netrvalo dlouho a Elizabeth si všimla, že Bundy velice často krade. "Jednou přišel k nám domů a držel v ruce lyžařské boty, které ukradl na univerzitě. Uměl si to odůvodnit. Řekl mi, že kdyby je neukradl, sebral by je někdo jiný. Tak je prostě vzal."

Pro Molly byl Bundy skvělým náhradním otcem. "Chodil s námi do zoo nebo na výlety k jezeru", vzpomíná Molly. "Když moje kočka vrhla koťata a jedno z nich nedýchalo, Ted ho dokázal přivést k životu. Byl to můj hrdina. Přinesl do našich životů tolik radosti! Byly jsme šťastné, že ho máme."

Od léta 1974 se Bundyho chování změnilo. "Vracel se domů pozdě v noci", říká Elizabeth. "Měla jsem strach, že ho ztrácím, že si našel někoho jiného. Nikdy mě nenapadlo, co za tím ve skutečnosti vězí. Že vraždí ženy... Pamatuji si, že se mě jednou zeptal, co mám ten den v plánu. Odpověděla jsem mu, že půjdu do parku a budu se opalovat. Začal vyzvídat, do kterého parku chci jít. Později jsem zjistila, že to bylo ve stejný den, kdy zmizela ta dvě děvčata v Lake Sammamish Park. Podle mě chtěl jen vědět, zda nepůjdu na stejné místo. Kdybych mu řekla, že ano, asi by šel jinam." Kolem 17:30 Bundy zavolal Elizabeth a vzal ji na večeři. "Prostě jsme šli jíst. Potom, co zavraždil dvě mladé ženy mě prostě vzal na večeři..."

Změnilo se i Bundyho chování k Molly. "Začalo to, když mi bylo 7 let", s povzdechem vzpomíná Molly. "Ted mě hlídal, když byla máma pryč. Hráli jsme si na schovávanou a on se schoval pod deku. Když jsem ji z něj strhla, zjistila jsem, že je nahý. Když uviděl, že jsem zaražená, řekl mi: 'Jsem nahý, protože jsem neviditelný a nechci, aby mě moje šaty prozradily!' Nechtěla jsem kazit hru, tak jsem se rozutíkala k pikole. On se mě snažil předběhnout, tak jsem do něj z legrace strčila a on se teatrálně svalil na zem. Smála jsem se a začali jsme spolu zápasit. Všimla jsem si, že má erekci, i když tehdy jsem samozřejmě netušila o co jde. Jen jsem si ve své dětské naivitě myslela, že je zraněný a zeptala jsem se ho, jestli ho to nebolí. On mi řekl, že ne, ale já si začala všímat, že se znatelně změnil. Jeho zorničky se neuvěřitelně zúžily, z jeho očí šel strach. Raději jsem mu řekla, že už chci jít spát. On ale trval na tom, že mi přečte pohádku na dobrou noc. Vlezl si ke mě do postele a začal mi číst a... Za chvíli jsem si všimla, že je pokrývka celá mokrá. Netušila jsem, co se stalo, tak jsem začala křičet, že mi počůral postel. Tu noc jsem dlouho nemohla usnout a modlila jsem se, aby se do mého pokoje nevrátil. Nikdy jsem o tom mámě neřekla. Měla jsem strach, že by Teda vyhnala a že by pak byla smutná. Proto jsem si všechno nechala pro sebe. Bohužel se to poté několikrát opakovalo. Během různých her mi několikrát 'omylem' zajel prsty pod spodní prádlo. Nebo, když jsem se koupala, tak vtrhl do koupelny a fotil si mě."

Molly také vzpomíná na událost, která se odehrála během jejich společného výletu na Green Lake. "Pamatuju si, že Ted měl takový žlutý raft, na kterém jsme si užívali krásné odpoledne na jezeře. Skočila jsem do vody, ale když jsem se chtěla vrátit zpátky na raft, on mě vždycky odstrčil. Když jsem se mu podívala do obličeje, viděla jsem v jeho očích strašnou nenávist a začala jsem se bát. Musela jsem z posledních sil doplavat ke břehu, kde se opalovala máma. Byla jsem tehdy naprosto vyčerpaná. Když se pak vrátil, řekl mi, že to byl jen takový žert. Já mu to věřila. Byl to přece Ted. Ted, který miloval mě i mou mámu. Ten by mi přece nemohl ublížit! Ale nebyl to ojedinělý incident. Když jsme si hráli, často se stávalo, že mě srazil k zemi nebo mě zasáhl míčem. Vždy tvrdil, že to bylo omylem, ale dělo se to tak často, že to nemohla být náhoda. Víte, on byl neuvěřitelný manipulátor. I když jsem mu řekla, že to udělal schválně, vždy to vše otočil tak, že je to vlastně moje vina a já jsem ta špatná, která ho z něčeho takového obviňuje. Takže jsem se nakonec ještě cítila špatně, že jsem na něj byla zlá. Dělal to pořád. I s mou mámou. Ať se dělo cokoliv, on byl oběť a ona ta špatná. "

Po zmizení Georgeann Hawkinsové se Elizabeth dočetla v novinách o tom, že svědci viděli poblíž kampusu jakéhosi muže o berlích. Ten stejný den našla v Bundyho pokoji berle. "Zeptala jsem se ho na to. Řekl mi, že jsou to berle jeho domácího, který měl nedávno úraz. Dávalo mi to smysl, tak jsem se ho na to dál nevyptávala."

Je všeobecně známo, že Elizabeth začala mít podezření poté, co si v novinách přečetla popis možného pachatele od Lake Sammamish Park a že o svém podezření informovala policii. I Molly si však všimla podoby mezi jejich Tedem a Tedem v novinách. "Jednou jsem si z něj chtěla udělat legraci", vypráví Molly. "Řekla jsem mu: 'Ten chlapík v novinách je Ted. Ty jsi taky Ted. On má Volkswagen, ty máš taky Volkswagen. Určitě jsi to ty!' On se tomu jenom zasmál a řekl: 'Ne, opičko, samozřejmě že ne. Já bych nikdy nic takového neudělal.'"

Na podzim 1974 se Bundy přestěhoval do Utahu, kde začal studovat práva. "Pravidelně mi volal", říká Elizabeth. "Moc ráda jsem si s ním povídala. Byl to zase ten starý Ted. Vše bylo v pořádku. Vyčítala jsem si, že jsem ho podezírala."

V srpnu 1975 byl však Bundy zatčen. Elizabeth vzpomíná: "Pamatuju si, jak jsem byla šokovaná, když jsem viděla ty věci, které našli u něj v autě. Páčidlo, lyžařskou masku... Když jsem s ním telefonovala, přiznala jsem se mu, že jsem mluvila s policií. On mi na to řekl: 'Proboha Liz. Páčidlo mám proto, abych se mohl dostat do auta, když je namrzlý zámek u dveří. Lyžařskou masku nosím, když odhrabuju sníh. A masku z punčoch si občas nasadím, když je v Utahu velká zima.'"

Popisovat Bundyho útěky z vězení a jeho vražedné řádění na Floridě, je zřejmě zbytečné. Když byl opětovně zatčen, nejprve odmítl uvést své pravé jméno. Poté nakonec souhlasil pod podmínkou, že si bude moci zatelefonovat. Prvním člověkem, kterému zavolal, byla Elizabeth. "Řekl mi, že ho zatkli. Zeptala jsem se ho, kde je. A on odpověděl, že na Floridě. V tu chvíli se mi zastavilo srdce, protože jsem četla o těch strašných vraždách na Floridě a celou dobu jsem měla strach, že je to právě jeho práce. Když mi o něco později znovu zavolal, řekl mi, že je nemocný. Že je jako alkoholik, který trpí, když se dlouho nenapije. I přesto mi trvalo hodně dlouho, než jsem přijala, že spáchal něco tak strašného. Člověk, o kterém jsem si myslela, že ho znám. Člověk, kterého jsem milovala..."

Bundyho poslední obětí se stala teprve 12letá Kimberly Leachová. Molly uvádí, že tato vražda jí nejvíce otřásla: "Bylo mi tehdy taky 12. Proboha, vždyť ta holka byla stejně stará jako já! Smrt této dívky mě poznamenala na celý život. Víte, já Teda milovala. Opravdu strašně moc jsem ho milovala. Ale když přijmete to, co udělal... Nemůžete prostě milovat člověka, který je schopen takových věcí. Nemůžete milovat zrůdu."

Elizabeth Kendallová tvrdí, že dodnes cítí pocit viny: "Ano, cítím vinu za to, že moje dcera musela něco takového prožít. Cítím vinu za to, co udělal. Byly časy, kdy jsem si říkala, že možná bylo něco v nepořádku se mnou, že možná proto začal vraždit. Cítím vinu i za to, že jsem milovala tak strašného člověka", uzavírá své vyprávění se slzami v očích.

Zdroje: abcnews.go.com, oxygen.com, dailymail.co.uk