"Hannibal Lecter z And"

(Venezuela)

Vargas se narodil 14. května 1957 na hranicích s Kolumbií. Jeho rodiče byli chudí zemědělci a většina členů jeho rodiny byli členové komunistické guerillové skupiny "Venezuelan Liberation Forces". Je možné, že se k této bojůvce přidal i Vargas v době dospívání. Ostatní členové jeho rodiny se ho však především stranili a kvůli jeho divnému chování si o něm mysleli, že je posedlý zlými duchy.

V roce 1972 Vargas svou chudou rodinu opouští a přesouvá se do venezuelského města San Cristóbal. Zde začal ve velkém užívat drogy a stal se z něj silný alkoholik. Není známo, jak se živil. Je docela možné, že krádežemi, jelikož za ty byl dvakrát zatčen. Jednou za krádež kuřat, podruhé za krádež dobytka. K jeho třetímu zatčení došlo v roce 1995, kdy zavraždil muže jménem Baltazar Cruz Moreno, jehož tělo rozřezal a některé části jeho těla následně pozřel. Za tuto vraždu byl poslán do psychiatrického ústavu. Odtamtud se mu však podařilo uniknout (podle některých zdrojů byl propuštěn kvůli jakési administrativní chybě). Jedno je však jisté, Vargas se vrátil do města San Cristóbal a našel si úkryt pod mostem známým jako "Libertador Bridge", což bylo po setmění extrémně tmavé místo, používané zejména narkomany, bezdomovci a alkoholiky.

Během několika příštích měsíců se v okolí mostu začali ztrácet lidé. Někteří z nich si šli pouze zaběhat do blízkého okolí, jiní byli dělníci pracující na výstavbě nedaleké dálnice, další byli opilci, kteří se nevrátili z tahu. 12. února 1998 byla v blízkém okolí mostu nalezena dvě těla mladých mužů. Byla okamžitě zalarmována policie, která následně nalezla dalších 6 těl. O několik dní později se Juan Carlos Meneses vracel autem se svou přítelkyní do motelu. Kolem 02:00 poblíž "Libertador Bridge" však píchl pneumatiku. Zastavil tedy, aby ji vyměnil. Po chvíli však náhle zazněl nocí příšerný výkřik. Když se Juan otočil, uviděl Vargase, jak se na něj žene s basebalovou pálkou. Došlo k zápasu, který ovšem netrval dlouho, protože dílem šťastné náhody tudy zrovna projížděl policista na motorce. Ten neměl nejmenší problém Vargase zpacifikovat.

Vargas byl převezen na policejní stanici, kde se bez mrknutí oka přiznal k zavraždění minimálně 10 mužů. Rovněž se přiznal, že motivem k vraždám byl jeho hlad: "Útočil jsem na ně svou speciálně nabroušenou trubkou nebo kamením. Ideální cíl byli opilci, kteří usnuli. Když jsem je zabil, tak jsem jim uřízl hlavu. V tu chvíli jsem byl moc šťastný. Samozřejmě, že jsem ty lidi jedl. Lidské maso není vůbec špatné. Taky jsem jedl psy, kočky nebo ještěrky. Lidské maso je ale dobré. Hlavy a nohy jsem však zahrabával, ty se jíst nedají. Srdce a játra musíte správně okořenit a pak je to lahůdka. Stehna jsou také velice dobrá. Uši, nos nebo ruce jsou ale moc tvrdé. Po jídle jsem kosti hodil do řeky. Některé části jsem si uskladnil na později, ale rychle se to kazí. Nikdy jsem nejedl ženy nebo děti, jsou moc nevinní. A nikdy bych nesnědl žádného tlusťocha, nechci si jejich masem zvýšit hladinu cholesterolu."

Během prohlídky jeho úkrytu pod mostem našli policisté několik nádob s lidským masem, lidské vnitřnosti připravené k vaření, tři lidské hlavy a několik odřezaných rukou a nohou. Psychiatři Vargase diagnostikovali jako paranoidního psychopata, který není schopen podstoupit soudní proces. Navíc se u něj po zatčení začaly projevovat prvotní příznaky Parkinsonovy choroby. Venezuelské úřady tak trošku nevědí, co s Vargasem dál. Do psychiatrické léčebny jej pro jeho nebezpečnost umístit nechtějí, ale jak již bylo řečeno, Vargas není schopen soudní proces podstoupit. Dorángel Vargas Gomez tak je i nadále držen ve vězení bez vynesení rozsudku, což bere jako velkou nespravedlnost: "Chtěl bych zpátky pod most. Nemám se za co stydět, nemám se za co omlouvat. Neudělal jsem nic špatného, drží mě tu neprávem." V roce 2016 se Vargas zapojil do vězeňské vzpoury, během které zavraždil dva vězně. Jejich těla rozřezal a z jejich masa uvařil jídlo, které předložil ostatním spoluvězňům. I v roce 2020 je Vargas za mřížemi, je mu 63 let.

Zdroje: wikipedia.org, soulcast.com