"Černý panter"

(Velká Británie)

Narodil se 1. srpna 1936 jako Donald Nappey. Jeho rodným městem byl Bradford v hrabství West Yorkshire. Díky svému příjmení se stal terčem šikany svých vrstevníků (jméno Nappey je velice podobné anglickému slovu nappy, tedy plína). V lednu 1947, tedy v jeho 10 letech, mu zemřela matka na rakovinu prsu. To byla pro Neilsona obrovská rána. Jeho otec byl násilník, který si domů velice často vodil milenky. Kvůli těmto návštěvám dokonce několikrát vyhodil svého syna z domu.

Rok po matčině smrti byl Neilson přistižen při vloupání do obchodu. Kvůli jeho nízkému věku se vše nakonec vyřešilo pouhou domluvou. Když bylo Neilsonovi 18 let, byl povolán do armády. Službu v armádě si oblíbil. Rád poslouchal rozkazy, stejně jako rád uděloval rozkazy svým podřízeným.

V dubnu 1955 se Neilson oženil s dívkou jménem Irene. Ta jej nakonec přesvědčila, aby odešel z armády, přestože původně uvažoval o tom, že se stane vojákem z povolání. O 5 let později se manželům narodila dcera Kathryn. Těsně po jejím narození si Donald nechal úředně změnit příjmení na Neilson. Nechtěl svou dceru vystavit stejnému posměchu, jakého se mu dostalo v dětství.

Neilson se v té době snažil uživit různými způsoby. Nejprve se pokusil otevřít si vlastní taxislužbu. Když tento podnikatelský plán selhal, otevřel si stavební firmu. Ani ta mu však nevydělávala dostatečné množství peněz. Neilson se proto rozhodl svou neutěšenou finanční situaci řešit sérií domovních vloupání. Celkem se vloupal do více než 400 domů, finančně si však o mnoho nepolepšil. Během vloupání v Cheshiru se mu však podařilo ukrást několik střelných zbraní a větší množství munice.

Neilsonovi chyběl vojenský způsob života. Každý víkend proto bral svou manželku a dceru na výlety, na kterých se povinně účastnily různých vojenských cvičení. Rovněž je nutil, aby pózovaly pro jeho fotografie, které měly představovat různé situace z druhé světové války. Irene se tento způsob života nezamlouval, ale neodvažovala se protestovat. Neilson vládl své rodině pevnou rukou.

Od roku 1971 se Neilsonova pozornost přesunula k menším poštovním pobočkám. Bylo mu totiž jasné, že tyto pobočky jsou výrazně méně zabezpečené, obzvláště v noci. Většina z nich byla v noci "zabezpečena" pouze tak, že v patře nad poštou bydlel poštmistr se svou rodinou. Do roku 1974 Neilson vyloupil 18 pošt v hrabstvích Nottingham, Yorkshire a Lancashire.

V noci 16. února 1972 se Neilson vloupal na poštu v Heywoodu. Byl však vyrušen poštmistrem, který spal v horním patře. Neilson byl natolik překvapen, že nestačil vystřelit ze své brokovnice. Mezi oběma muži došlo k zápasu, během kterého poštmistr strhl Neilsonovi jeho černou kapuci. Neilsonovi bylo jasné, že musí co nejrychleji zmizet. Dupl poštmistrovi na nohu, čímž mu zlomil několik prstů, kolenem jej kopl do třísel a vzal nohy na ramena. Poštmistr sice viděl Neilsonovu tvář, ale popis, který poskytl policii, byl velice nepřesný. Neilson si z tohoto neúspěchu vzal ponaučení: příště už se nesmí nechat překvapit, musí být vždy připraven ke střelbě.

15. února 1974 se Neilson s upilovanou brokovnicí v ruce vloupal na poštu v Harrogate. Věděl, že v horním patře žije poštmistr Donald Skepper se svou rodinou. Nejprve svázal jejich 18letého syna a poté vstoupil do ložnice manželů Skepperových. Pan Skepper udělal tu chybu, že vyskočil z postele a pokusil se Neilsona napadnout. Ten jej bez mrknutí oka střelil do hlavy. Donald Skepper byl na místě mrtev. Neilson poté utekl.

6. září 1974 následovalo vloupání na poštu v Accringtonu. I v tomto případě bydlel v horním patře poštmistr se svou rodinou. Poštmistr Derek Astin překvapil Neilsona, když se na něj vrhl na schodech do patra. Došlo mezi nimi k souboji, během kterého se Neilsonovi podařilo střelit pana Astina do břicha. Ihned poté uprchl. Derek Astin byl sice převezen do nemocnice, tam však svým zraněním podlehl. Balistické testy později prokázaly, že byla použita stejná zbraň, jako v případě přepadení v Harrogate.

Manželka zavražděného Dereka Astina poté během rozhovoru pro místní televizi nechtěně přispěla ke vzniku Neilsonovy přezdívky. Uvedla totiž, že pachatel měl na sobě černé oblečení a na hlavě měl kuklu stejné barvy. Na závěr pak dodala, že vrah jejího manžela byl mrštný jako panter. Reportér pak celou reportáž uzavřel otázkou: "Kde se ukrývá Černý panter?" Tato přezdívka se velice rychle ujala jak v tisku, tak i mezi veřejností. Samotný Neilson si tuto přezdívku natolik oblíbil, že si dokonce pořídil malou sošku černého pantera, kterou si vystavil na krbové římse.

11. listopadu 1974 Neilson zaklepal na zadní dveře pošty v Langley. Tentokrát měl v ruce připravenou lahev čpavku, kterým chtěl poštmistra omámit. Když se však pokusil nalít čpavek na kus látky, potřísnil si svou kuklu. Musel si ji tedy sundat. Právě v tu chvíli se otevřely dveře, ve kterých stála paní Graylandová, poštmistrova manželka. Neilson se na ni okamžitě vrhl a začal ji surové bít, přičemž paní Graylandové způsobil frakturu lebky. Když žena upadla do bezvědomí, Neilson vstoupil do domu. Po pár metrech narazil na poštmistra Sidneyho Graylanda, kterého bez váhání střelil brokovnicí. Neilson poté ukradl poštovní poukázky v hodnotě 800 liber. Zatímco paní Graylandové se podařilo přežít, její manžel byl po příjezdu policie prohlášen za mrtvého.

Neilson si začal uvědomovat, že přepadání malých pošt má i své nevýhody. Tyto pobočky byly sice málo chráněné, bylo v nich však také málo peněz. Rovněž se mu nelíbilo, že tisk jeho zločinům nevěnuje patřičnou pozornost. Rozhodl se tedy spáchat něco většího a hlavně výnosnějšího...

Už v roce 1972 se v novinách dočetl o mladé dívce jménem Lesley Whittleová, jejíž otec byl majitelem úspěšné dopravní společnosti. Po jeho smrti Lesley zdědila velké jmění. Neilson se rozhodl, že právě Lesley bude jeho příštím cílem. Další 3 roky poté plánoval dívčin únos.

14. ledna 1975 se Neilson odhodlal k činu. Vloupal se do domu rodiny Whittleových ve Whighley, načež se tiše proplížil do pokoje tehdy 17leté Lesley. Namířil na překvapenou dívku zbraň, dovolil jí obléct si župan a pantofle, a pak společně odešli z domu. Poté Lesley odvezl do Bathpool Parku v Kidsgrove, kde ji přinutil sestoupit po žebříku do betonové drenážní šachty. Asi v polovině žebříku ji usadil na přepažovací plošinu, svlékl ji do naha, nasadil jí na hlavu kuklu a kolem krku jí omotal kus drátu, jehož druhý konec přivázal k boční stěně šachty. Pro dívčino "pohodlí" na plošině zanechal matraci a spacák. Poté Neilson vyšplhal zpět na povrch a šachtu zakryl víkem.

Druhý den ráno našla dívčina rodina na pohovce Neilsonův vzkaz, ve kterém požadoval výkupné 50 000 liber. Důrazně upozornil, že pokud rodina kontaktuje policii, bez váhání Lesley zavraždí. Na lístku byly také instrukce, podle nichž měl některý ze členů rodiny čekat v telefonní budce před nákupním centrem v Kidderminsteru, kde mu budou večer telefonicky předány další instrukce. Ronald Whittle, bratr unesené Lesley, se rozhodl okamžitě informovat policii.

Policisté v tu dobu nevěděli, že únosce a "Černý panter" jsou jedna a tatáž osoba. Nevěřili proto, že by byl únosce schopen dívce ublížit. To byla osudová chyba. Další škody pak napáchal fakt, že se podrobnosti o únosu dostaly do tisku, včetně některých bulvárních plátků. Ty neopomněly zdůraznit, že rodina unesené dívky spolupracuje s policií. I to byl zřejmě důvod, proč Ronald Whittle čekal v telefonní budce zbytečně. Nikdo nezavolal.

Těsně před půlnocí 16. ledna zavolal Neilson rodině Whittleových. Do telefonu jim přehrál nahraný vzkaz od Lesley. Podle něj měly být další instrukce v telefonní budce v Kidsgrove. Policie celou oblast zabezpečila, vše však trvalo příliš dlouho. Ronald Whittle tak i s výkupným vyrazil až v 01:30 druhý den ráno. V oblasti se nevyznal a nakonec zabloudil. Když se mu konečně podařilo telefonní budku najít, trvalo dalších 30 minut, než našel vzkaz od únosce, podle kterého měl vyrazit do Bathpool Parku. Po příjezdu měl zablikat světly svého auta a čekat na další instrukce. Ronald však na místo dorazil až ve 03:30. Na jeho signál nikdo neodpovídal. Na vině bylo zejména to, že trvalo téměř 2 hodiny, než policie zabezpečila oblast. Podle některých svědků se navíc u Bathpool Parku pohybovalo policejní auto. Tento vůz sice neměl nic společného s vyšetřováním, je však velice pravděpodobné, že jej únosce viděl a rozhodl se zmizet. To bylo velké selhání police, které mělo nakonec fatální následky.

V tu stejnou noc došlo k pokusu o vloupání do jednoho skladiště nedaleko Bathpool Parku. Pachatel při něm postřelil nočního hlídače Geralda Smithe. Ten byl ve vážném stavu převezen do nemocnice. Útočník však nedaleko místa činu nechal své auto. Tohoto vozidla si ovšem policie všimla až po 8 dnech. Policisté zjistili, že auto je hlášeno jako kradené. Mnohem děsivější nález na ně čekal uvnitř vozu. V autě bylo nalezeno několik zbraní, spací pytel a zejména magnetofonová nahrávka hlasu Lesley Whittleové. Balistická expertíza později potvrdila, že zbraně nalezené v autě jsou stejné, jaké při svých útocích používá "Černý panter". Teprve teď policii došlo, s kým má co do činění. Následně byl prohledán celý Bathpool Park, po Lesley však nebyla nalezena ani stopa.

Během příštích 7 týdnů se únosce neozval. Zlom nastal až 6. března 1975, kdy ředitel místní základní školy informoval policii, že několik jeho žáků našlo v Bathpool Parku lístek, na kterém stálo: "Hoďte kufřík do díry". Podle policie se jednalo o poslední instrukce od únosce. Hned druhý den proto zorganizovala druhou, tentokrát mnohem důkladnější, prohlídku Bathpool Parku. Svou pozornost upřela také k místním kanalizačním a drenážním šachtám. Když policisté odklopili víko jedné z drenážních šachet, bylo jim jasné, že čekali příliš dlouho...

Nahé tělo Lesley Whittleové viselo na drátu, který měla omotaný kolem svého krku. Její nohy byly ve výšce pouhých 20 centimetrů ode dna šachty. Tělo bylo už téměř mumifikované. O několik metrů výše byla na jedné z plošin nalezena matrace, na které nebohá Lesley trávila dlouhé dny a noci před svou smrtí. Patolog později uvedl, že příčinou smrti kupodivu nebylo uškrcení na drátěné smyčce, ale srdeční selhání, ke kterému došlo po pádu z plošiny. Tělo dívky bylo značně podvyživené - vážilo pouhých 44 kg. V dívčině žaludku a střevech nebyly nalezeny žádné stopy po jídle. Podle názoru patologa je vysoce pravděpodobné, že pokud by bylo výkupné předáno podle plánu nebo pokud by policie rychleji zareagovala a prohledla Bathpool Park důkladněji, mohla být dívka stále naživu. Kvůli těmto selháním byl vrchní vyšetřovatel okamžitě degradován.

Po fiasku s únosem Lesley Whittleové se Neilson na nějakou dobu odmlčel. Poté se opět vrátil k přepadání menších pošt. Nevědomky tak přispěl ke svému zatčení.

11. prosince 1975 seděla dvojice policistů Tony White a Stuart Mackenzie ve služebním autě v jedné z vedlejších uliček města Mansfield. Najednou si všimli podezřele se chovajícího muže s brašnou přes rameno, který neustále obcházel místní poštu. Když pak prošel kolem policejního auta, přitáhl pozornost obou mužů tím, že když si policejního auta všiml, okamžitě odvrátil tvář. Jeden z policistů na něj zavolal a zeptal se jej na jméno. Muž cosi zabručel a chtěl odejít. Policista mu však řekl, ať mu své jméno napíše na papírek. Muž sáhl do své brašny a vytáhl upilovanou brokovnici, kterou namířil na policisty v autě. Přikázal strážníku Whiteovi, aby si přesedl na zadní sedadlo a sám nastoupil na místo spolujezdce. Brokovnici namířil na strážníka Mackenzieho.

Muž řekl, ať ho policisté odvezou do Rainworthu. Asi v polovině cesty se blížili ke křižovatce. Strážník Mackenzie se zeptal: "Kam mám teď odbočit?" Muž se mírně předklonil, přičemž nevědomky lehce sklonil hlaveň brokovnice. Právě v tu chvíli se na něj zezadu vrhl strážník White. Druhý policista dupl na brzdu. Z brokovnice vyšla rána, která zasáhla strážníka Whiteho do ruky. Strážník Mackenzie vypadl z auta, přičemž se udeřil hlavou o zem. Okamžitě však vyskočil a začal volat o pomoc. Z nedalekého obchodu vyběhli dva muži, s jejichž pomocí se podařilo dostat muže z auta. Do šarvátky se nakonec připojilo ještě několik civilistů, což mělo za následek to, že se situace nečekaně obrátila. Policisté museli zadrženého bránit před kolemjdoucími, protože to vypadalo, že ti jej ubijí k smrti. Nakonec byl muž přemožen a do příjezdu posil byl připoután k nedalekému zábradlí.

Po převozu na policejní stanici muž nejprve odmítal sdělit své jméno. Poté uvedl několik falešných jmen, než z něj policisté dostali jeho pravé jméno: Donald Neilson. Teprve po prohlídce Neilsonova bytu však policistům došlo, že Neilson je ve skutečnosti "Černý panter". V jeho bytě byl nalezen stejný drát, který měla Lesley Whittleová omotaný kolem krku, stejně jako zbraně použité při přepadeních pošt. Neilsonovy otisky prstů se navíc shodovaly s těmi nalezenými v drenážní šachtě, ve které byla držena Lesley Whittleová. Po 12hodinovém výslechu se nakonec Neilson přiznal k sérii přepadení pošt i k únosu Lesley Whittleové. Tvrdil však, že dívčina smrt byla nešťastná náhoda.

Společně s Neilsonem byla zatčena i jeho manželka Irene. Ta se totiž pokusila spálit asi 50 poštovních poukázek, které Neilson ukradl. Policistům se však podařilo najít jejich zbytky v komíně. Irene se později přiznala, že vyinkasovala peníze pomocí asi 80 kradených poštovních poukázek. Tvrdila však, že ji k tomu donutil její manžel.

V březnu 1976 si Neilson na své konto připsal už pátou oběť. Noční hlídač Gerald Smith, kterého Neilson postřelil během pokusu o vloupání do skladiště, zemřel na následky svých poranění. Neilson však nemohl být obviněn z jeho vraždy, protože tehdejší britské zákony neumožňovaly obvinit někoho ze smrti člověka, který zemřel více než po roce ode dne, kdy byl napaden...

Soudní proces s Neilsonem byl zahájen 14. června 1976 a stal se naprostou senzací. Každý den stálo před soudní budovou velké množství lidí, kteří toužili po jediném: alespoň na chvíli zahlédnout "Černého pantera".

I když byl Neilson obviněn ze 4 vražd, nejvíce pozornosti bylo věnováno smrti Lesley Whittleové. Obhajoba tvrdila, že její smrt byla nešťastná náhoda. Podle této verze Lesley spadla z plošiny bez cizího zavinění. Obhajoba se opírala zejména o fakt, že drát, který měla dívka omotaný kolem krku by za normálních okolností dosáhl až na dno šachty. Bohužel se však drát zachytil o tyč vyčnívající ze stěny šachty. Tím se délka lana povážlivě zkrátila. To podle obhájce jasně ukazovalo na to, že Lesley z plošiny spadla nešťastnou náhodou. Obžaloba na druhou stranu tvrdila pravý opak. Neilson byl rozzuřen nezdařeným předáním výkupného a nebohou dívku shodil z plošiny dolů.

Soudce i porota dali nakonec za pravdu obžalobě. V červenci byl Neilson uznán vinným ze spáchání 4 vražd. Za každou z nich byl následně odsouzen k doživotnímu vězení. Dále byl odsouzen k 21 letům vězení za únos Lesley Whittleové a k dalším 10 letům za vydírání dívčiny rodiny. K dalším 30 letům vězení byl poté odsouzen za sérii vloupání a za nelegální držení střelné zbraně.

Irene Neilsonová byla odsouzena ke 12 měsícům vězení za inkasování peněz z ukradených poukázek. Nakonec však byla za dobré chování propuštěna po pouhých 8 měsících.

Neilson se proti rozsudku několikrát odvolal. Není bez zajímavosti, že se pokaždé jednalo pouze o trest za vraždu Lesley Whittleové. I to podle některých ukazuje na fakt, že její smrt byla opravdu nešťastná náhoda. Každé Neilsonovo odvolání však bylo zamítnuto. V roce 2008 Neilson požádal, aby mu byl trest zkrácen na 30 let vězení. Vzhledem k tomu, že v té době byl ve vězení už 32 let, de facto tím žádal o propuštění. Ani této žádosti však nebylo vyhověno.

Ráno 17. prosince 2011 byl Neilson kvůli blíže nespecifikovaným dýchacím obtížím převezen do nemocnice v Norwichi. O den později byla vydána tisková zpráva informující o smrti Donalda Neilsona. Bylo mu 75 let.

Zdroje: wikipedia.org, murderpedia.org