"Madona eutanazie"

(Francie)

Christine Malèvreová se narodila 10. ledna 1970 ve městě Mantes-la-Jolie (50 km od Paříže). Její dětství bylo ovlivněno dvěma událostmi. Tou první byla těžká nemoc její mladší sestry. Malèvreová se kvůli této zkušenosti rozhodla, že se v dospělosti stane zdravotní sestrou. Na druhou stranu se cítila odstrčená, protože její rodiče věnovali mnohem více pozornosti její nemocné sestře. Ve 12 letech pak byla Malèvreová sexuálně zneužita svým učitelem na základní škole. Ani tato událost zřejmě neodvrátila pozornost jejích rodičů od nemocničního lůžka jejího sourozence. Pocit odstrčenosti se tak nadále zvyšoval.

Po absolvování zdravotnické školy si Malèvreová splnila svůj sen a v roce 1995 začala pracovat jako zdravotní sestra na plicním oddělení v Nemocnici Françoise Quesnaye v Mantes-la-Jolie. Na tomto oddělení bylo poměrně velké množství nevyléčitelně nemocných pacientů s rakovinou plic. Smrt pacienta zde proto nevyvolala žádné podezření...

3. května 1998 byla jednomu z pacientů jménem Jacques Guitton (71 let) sdělena děsivá diagnóza: jeho rakovina plic je neléčitelná a zbývají mu pouhé 2 týdny života. Když se o této diagnóze dozvěděla Malèvreová, začala svým kolegům tvrdit, že pan Guitton zemře ještě téhož odpoledne. Těmto řečem nejprve nikdo nevěnoval pozornost, když však odpoledne pan Guitton skutečně zemřel, nemocniční personál začal Malèvreovou podezírat, že má s pacientovou smrtí něco společného. Několik z nich pak o svém podezření informovalo ředitele nemocnice. Ten po přečtení nemocničních záznamů se zděšením zjistil, že vždy, když byla Malèvreová v práci, rapidně vzrostla úmrtnost pacientů.

Ředitel nemocnice si předvolal Malèvreovou, která však jakékoliv pochybení zásadně odmítla. Ředitel ji i tak přeřadil na jiné oddělení. Malèvreová se ještě téhož dne pokusila o sebevraždu předávkováním léky. Byla však včas zachráněna a převezena na psychiatrii.

O celém případu byla mezitím informována policie. 7. května 1998 byla Malèvreová předvedena k výslechu, během něhož se nejprve psychicky zhroutila a poté se přiznala k vraždám 30 nevyléčitelně nemocných pacientů, kterým vpíchla velké množství morfia či draslíku. O několik dní později svou výpověď změnila a začala tvrdit, že se nejednalo o vraždy, ale o eutanazii (která je však ve Francii nelegální). Podle jejího tvrzení ji pacienti sami požádali, aby ukončila jejich utrpení.

Kvůli nedostatku důkazů byla nakonec Malèvreová obviněna "pouze" ze 7 vražd. Jednalo se o vraždy Raymonda Baudeta (64 let), Huberta Bruyelleho (75 let), Denise Le Maoutové (48 let), Dominique Kostmannové (47 let), Patricka Hauguela (52 let), Patrice Collina (29 let) a Jacquese Guittona.

Tento případ se setkal s velkým zájmem ze strany veřejnosti a rozpoutal mohutnou diskuzi o legalizaci eutanazie v zemi galského kohouta. Velká část veřejnosti se stavěla na stranu Malèvreové. Tito lidé ji vnímali jako milosrdného anděla, který se rozhodl ulevit smrtelně nemocným pacientům v jejich trápení. Malèvreová obdržela přes 5 000 dopisů, ve kterých jí pisatelé projevovali svou podporu. Na její stranu se přiklonil i tisk a dokonce i někteří politici. V tisku se jí dostalo přezdívky "Madona eutanazie".

Během soudního procesu však Malèvreová tuto podporu postupně ztratila. Příbuzní zavražděných pacientů důrazně popřeli, že by jejich rodinní příslušníci chtěli zemřít. A pokud ano, určitě by se chtěli rozloučit se svými nejbližšími. Malèvreová rovněž neustále měnila svou výpověď. Nejprve uvedla, že pomohla zemřít 4 pacientům. Poté dokonce tvrdila, že se jednalo o nešťastné náhody, kdy jí vypadla injekční stříkačka a zapíchla se do pacientovy ruky. Během následné rekonstrukce se však ukázalo, že je něco takového zcela nemožné. Žalobce ve své závěrečné řeči uvedl: "Před námi nestojí žádný milosrdný anděl, ale sprostý sériový vrah! Ona nepomáhala pacientům v jejich utrpení, ale vraždila je, protože je morbidně fascinována smrtí!"

30. ledna 2003 byla Malèvreová uznána vinnou ze 6 vražd, načež byla odsouzena k 10 letům vězení. Rovněž jí bylo doživotně zakázáno pracovat ve zdravotnictví. Když zazněl rozsudek, Malèvreová propukla v pláč. Přestože jí byl udělen velmi mírný trest, Malèvreová se na místě odvolala. Tím si však pouze přitížila, protože odvolací soud ji 30. října 2003 k původnímu rozsudku přidal další 2 roky vězení.

Z Malèvreové se stala vzorná vězeňkyně. Díky tomu byla v roce 2007 podmínečně propuštěna. Z trestu si tak odpykala pouhé 4 roky... O svém případu napsala knihu "Mé doznání", ve které tvrdí: "Pomáhala jsem lidem ukončit jejich utrpení. Díky mně mohli důstojně zemřít. Nejsem žádný zločinec, protože jsem nikdy nikoho nezavraždila." Christine Malèvreová je na svobodě dodnes. Vdala se a pracuje jako účetní.

Zdroje: wikipedia.org, United Press International, murderwinecheese.com