(Itálie)

Beasts of Satan byla metalová skupina založená v polovině 90. let 20. století v italském Miláně. Jejími zakládajícími členy byli Nicola Sapone a Paolo Leoni. Sapone v té době pracoval jako instalatér a měl čistý trestní rejstřík. Leoni pracoval jako prodavač, byl synem odsouzeného vraha a ve svém okolí byl známý svým zájmem o satanismus. O něco později se ke skupině připojil Andrea Volpe z města Busto Arsizio. Volpe byl nezaměstnaný narkoman s narušenou psychikou. Během života byl několikrát hospitalizován na psychiatrii, opakovaně podstoupil i léčbu drogové závislosti. Na druhou stranu o něm jeho známí často mluvili jako o charismatickém mladém muži. Do skupiny pak vstoupilo několik dalších členů: Pietro Guerrieri, Mario Maccione, Fabio Tollis, Andrea Bontade, Chiara Marinová, Marco Zampollo a Eros Monterosso.

Členové skupiny velmi brzy začali tíhnout k satanismu, používaje symbolů jako je pentagram, obrácený kříž nebo číslo 666. Každý ze členů se dříve či později dostal do područí drog, někteří byli ve svém okolí dokonce známí jako dealeři. Skupina se scházela nejčastěji v milánském parku Sempione. Po požití většího množství drog pak její členové podstupovali něco, co by se možná dalo nazvat jako test odvahy. Ve skutečnosti to byla spíše zkouška v tom, kolik bolesti každý z nich snese. Nejčastějším testem bylo například vzájemné pálení cigaretami, občas doprovázené kousáním. Leoni byl jednou zatčen policií, když se namol opilý a pod vlivem drog procházel v kolejišti milánského metra. I toto měl být jeden z úkolů a zároveň zkouška, zda satanista dokáže přežít srážku s vlakem.

19letá Chiara Marinová byla také členkou Beasts of Satan. Zároveň to také byla Leoniho přítelkyně. Snášela jeho kruté zacházení, kdy ji Leoni před zraky ostatních členů několikrát brutálně zbil. Postupně začala propadat depresím, pročež se rozhodla ze skupiny odejít. Něco takového však bylo naprosto nepřípustné. Chiara musela zemřít. Leoni navíc zohlednil i fakt, že Chiara nedávno předtím dostala vyplaceno 110 milionů lir jako odškodné za újmu utrpěnou při dopravní nehodě. Je dost možné, že měl rovněž v plánu se těchto peněz zmocnit.

Ostatní členové se nejprve pokusili předávkovat dívku drogami, Chiara však byla včas převezena do nemocnice, kde jí lékaři zachránili život.

16letý Fabio Tollis byl dalším členem, který chtěl ze skupiny odejít. Nikdy se netajil tím, že do ní vstoupil jen kvůli své lásce k metalu. Satanismus a rituály s ním spojené jej nechávaly naprosto chladným. A už vůbec neměl zájem o to, aby testoval svůj práh bolesti. I on se tak dostal na seznam nepohodlných.

31. prosince 1997 využili věrní členové skupiny skutečnosti, že Chiara seděla s Fabiem v autě a umístili do jeho výfuku malou výbušninu. Ta sice explodovala, ale plameny postupovaly natolik pomalu, že Chiara s Fabiem stačili utéct.

V lednu 1998 byli Chiara a Fabio vylákáni do lesa za Milánem. Tam na ně čekali Sapone, Volpe, Maccione a Leoni. Na místě byla rovněž asi dvoumetrová jáma, která měla posloužit jako hrob pro oba nepohodlné členy skupiny. Když Chiara s Fabiem dorazili na místo, byli okamžitě napadeni. Chiara byla ubodána Saponem, zatímco Volpe a Maccione se vrhli na Fabia, který se snažil napadenou dívku bránit. Maccione jej bodl do břicha, načež Fabio padl na kolena a začal křičet. Dostal několik ran kladivem a poté byl znovu pobodán. Nakonec mu ještě Sapone podřízl hrdlo. Vrazi pak těla obětí odtáhli do připravené jámy, kde je pomočili. Poté jámu zahrabali. Nad hroby svých bývalých kamarádů pak začali zběsile tančit, přičemž se smáli a křičeli: "Tak a teď si zkuste odejít!" O 2 týdny později se na místo činu vrátili Sapone s Bontadem, důkladně odstranili všechny stopy v okolí hrobu, který poté polili čpavkem. Tím chtěli zabránit, aby divoká zvěř vyhrabala těla obětí.

Členové skupiny pak pomáhali policii s vyšetřováním, roznášeli letáky a dokonce poskytli rozhovory do radia a televize, ve kterých projevovali velkou starostlivost o osud jejich přátel. Vždy však zdůraznili, že oba určitě odcestovali do Španělska, kde měla Chiara několik přátel.

Po spáchání této dvojnásobné vraždy začal Andrea Bontade trpět depresemi a výčitkami svědomí (přesto, že se samotné vraždy neúčastnil). Ostatní členové skupiny to vnímali jako projev slabosti. Měli samozřejmě také strach, že by je Andrea mohl udat. Proto se i jeho několikrát pokusili předávkovat drogami. Když se jejich pokusy minuly účinkem, Leoni údajně Andreovi řekl: "Buďto to uděláš sám nebo to uděláme my." 21. února 1998 členové skupiny strávili celý večer v jednom z klubů v Miláně. Andrea se během večera silně opil a požil větší množství drog. Poté odešel, sedl za volant svého auta a ve velké rychlosti naboural do zdi. Byl na místě mrtev.

Další problémy se objevily na konci roku 2003, kdy se s Volpem rozešla jeho přítelkyně Mariangela Pezzotaová (27 let). Tato žena měla ke skupině velice blízko a věděla o vraždách spáchaných o 6 let dříve. Leoni a Sapone proto dostali strach, že by je po rozchodu s Volpem mohla udat. Volpe tak dostal od Saponeho jasný rozkaz: Mariangela musí zemřít!

24. ledna 2004 pozval Volpe svou bývalou přítelkyni na svou chatu v Golaseccu. Jako záminka mu posloužilo vrácení několika videokazet. Když Mariangela dorazila, zjistila, že v chatě je i Volpeova současná přítelkyně Elisabetta Ballarinová. Netrvalo to dlouho a mezi Volpem a Mariangelou došlo k prudké hádce, během níž Volpe vytáhl pistoli a svou bývalou přítelkyni dvakrát střelil do obličeje. Mariangela se skácela k zemi a začala křičet bolestí. Volpe i Ballarinová byli pod vlivem drog a začali propadat panice. Volpe proto zavolal Saponemu. Ten se rozhodl, že celou záležitost raději vyřídí sám. Když Sapone dorazil do Volpeho chaty, Mariangela se stále svíjela v bolestech na podlaze. Sapone ji proto odtáhl do skleníku, kde ji několikrát udeřil lopatou. Pak přikázal Volpemu a Ballarinové, aby ženino tělo pohřbili a její auto odtlačili do řeky. Pak nasedl do svého auta a odjel. Volpe se svou přítelkyní poté vykopali ve skleníku jámu, do které hodili Mariangelu. Jámu pak zaházeli zeminou. Podle pozdějších výpovědí je velice pravděpodobné, že nebohá žena v tu chvíli stále ještě žila, byla tedy nejspíš pohřbena zaživa...

Pak přišel čas zbavit se auta oběti. Plán byl takový, že Ballarinová se s autem rozjede k řece a včas z něj vyskočí. Protože však předtím Ballarinová požila větší množství kokainu a heroinu, autem pouze nabourala do zdi. Nebyla ale schopna dostat se z nabouraného auta, proto byl Volpe nucen vyhledat pomoc. Na jeho zoufalé mávání zareagovala policejní hlídka, která právě projížděla okolo. Volpe policistům nejprve tvrdil, že byli napadeni, když seděli v autě. Policistům však bylo jasné, že oba dva jsou pod vlivem drog a nechali Volpeho a jeho přítelkyni převézt do nemocnice.

V nemocnici pak začala Ballarinová vykřikovat o jakési Mariangele, která je pohřbená pod skleníkem. Policisté se proto vrátili k Volpeho chatě, kde ve skleníku narazili na čerstvě zakopaný hrob. V něm pak našli tělo Mariangely Pezzotaové.

Během výslechů se Volpe okamžitě přiznal jak k vraždě své bývalé přítelkyně, tak i k dvojnásobné vraždě Fabia Tollise a Chiary Marinové. Zároveň také udal své komplice. Tvrdil rovněž, že mu Sapone vyhrožoval, že pokud nezavraždí Mariangelu, tak on zabije jeho i Ballarinovou. O několik hodin později byli zatčeni i ostatní členové skupiny. Volpe poté s vyšetřovateli i nadále spolupracoval a dovedl je k tělům Fabia Tollise a Chiary Marinové.

31. ledna 2006  padly následující rozsudky:

Sapone byl odsouzen ke 2 doživotním trestům, z toho 3 roky měl strávit v samovazbě. Doba v samovazbě byla později snížena na 18 měsíců.

Volpe byl odsouzen ke 30 letům vězení. Rozsudek byl později zmírněn na 20 let vězení.

Leoni byl odsouzen ke 26 letům vězení. Odvolací soud poté rozsudek změnil na doživotí se samovazbou po dobu 9 měsíců.

Zampollo byl také odsouzen ke 26 letům vězení. Tento rozsudek byl poté změněn na 29 let a 3 měsíce.

Ballarinová byla odsouzena ke 24 letům vězení. Její trest byl později zkrácen na 23 let.

I Monterosso byl původně odsouzen ke 24 letům vězení. V jeho případě mu však odvolací soud zvýšil trest na 27 let a 3 měsíce.

Maccione byl odsouzen k 19 letům vězení. Trest byl později snížen na 16 let.

Guerrieri byl odsouzen k 16 letům vězení. Rozsudek byl později změněn na 12 let a 8 měsíců.

V průběhu několika let došlo i k dalším podezřelým úmrtím mezi lidmi, kteří měli blízko ke skupině Beasts of Satan. Z těchto úmrtí nebyl nikdy nikdo obviněn, některá z nich byla dokonce posouzena jako sebevražda.  Jedná se o tato úmrtí:

14. listopadu 1996 - Stavební dělník Christian Firgerio (23 let).

7. května 1999 - Andrea Ballarin (21 let) byl nalezen oběšený ve škole, na které studoval.

14. prosince 1999 - Nález ohořelého těla Angela Lombarda (28 let), který pracoval jako správce hřbitova. Tam bylo také nalezeno jeho tělo.

27. prosince 2000 - V lese byl nalezen Dorian Molla (26 let). Byl oběšen na jednom ze stromů.

A jaké byly další osudy členů skupiny Beasts of Satan?

Pietro Guerrieri byl podmínečně propuštěn v roce 2013. Z trestu si odseděl 7 let. Na svobodě je dodnes.

Elisabetta Ballarinová ve vězení dálkově vystudovala uměleckou školu. Následně jí bylo umožněno opouštět zdi věznice a pracovat jako průvodkyně turistů. Podmínečně byla propuštěna 12. května 2017. Na svobodě je dodnes.

Mario Maccione byl podmínečně propuštěn v říjnu 2017. Na svobodě je dodnes.

Andrea Volpe byl podmínečně propuštěn 14. března 2020. Na svobodě je dodnes.

Nicola Sapone, Paolo Leoni, Marco Zampollo a Eros Monterosso si nadále odpykávají své tresty.

Zdroje:wikipedia.org, murderpedia.org