"Vrah stopařek"

(USA)

Narodil se v roce 1939. O jeho osobním životě není známo prakticky nic, patří k těm sériovým vrahům, kteří nemají ani článek na anglické Wikipedii a nelze dohledat ani žádnou jeho fotografii. Jeho vražedné řádění zasáhlo Massachusetts jen 8 let po skončení série vražd Bostonského škrtiče, k němuž bývá někdy přirovnáván. Jsou zde ale dva rozdíly. Jackson vraždil výhradně mladé atraktivní dívky a žádnou z nich nenapadl v jejím domě (což bylo obvyklé pro Bostonského škrtiče). Seznam jeho obětí je následující:

Konec září 1972 - Kathleen Randallová (18 let). Kathleen byla nová studentka na Bostonské univerzitě. Zmizela poté, co stopovala kousek od kampusu. 1. října našli lovci její polonahé tělo poblíž Yudicky Farm Conservation Area v New Hampshire. Kathleen měla téměř přeraženou čelist, byla znásilněna a uškrcena.

Přelom září a října 1972 - Debra Stevensová (19 let). I ona zmizela, když stopovala. Její tělo pak vrah odhodil v Lynn v Massachusetts, pouhých 50 yardů od jejího domu. I Debra byla znásilněna a uškrcena.

9. listopadu 1972 - Ellen Reichová (19 let). Tato vysokoškolačka zmizela během autostopu, svého obvyklého způsobu cestování. Její tělo bylo nalezeno 14. listopadu v opuštěné budově v bostonské čtvrti Roxbury. Policisté ji našli ve staré skříni. Vrah Ellen znásilnil, uškrtil a navíc jí zasadil několik bodných ran nožem.

27. listopadu 1972 - Sandra Ehramjianová (21 let). I tato taxikářka běžně cestovala autostopem. To se jí stalo osudným na konci listopadu, když zmizela cestou ke svému zubaři. Její tělo bylo nalezeno druhý den ve stoce poblíž Waldo Lake na předměstí Brocktonu. Příčinou smrti bylo uškrcení.

29. listopadu 1972 - Damaris Synge Gillispieová (22 let). Zmizela, když stopovala přímo v Bostonu. Těsné poté její rodinu telefonicky kontaktoval neznámý člověk, který požadoval výkupné 25 000 dolarů výměnou za Damarisin návrat domů. Ani to však nebohé dívce život nezachránilo. Byla nalezena znásilněná a uškrcená, i ona měla téměř zlomenou čelist.

26. prosince 1972 je Jackson zatčen. Odmítl zastavit na výzvu policie a následovala divoká honička ulicemi, doprovázená střelbou z obou stran. Jackson je nejprve obžalován z nebezpečné jízdy, nelegálního držení střelné zbraně a z jejího použití. Když je však objeveno jeho druhé auto, zlatý Cadillac, jehož interiér je doslova nasáklý krví, policie zbystří. Je provedena domovní prohlídka, během které je nalezeno obrovské množství pornografických materiálů. Jsou mezi nimi i fotografie některých zavražděných žen. 3. února 1973 je proto obžalován z vražd Debry Stevensové, Ellen Reichové, Sandry Ehramjianové a Damaris Synge Gillispieové. Pro obžalování z vraždy Kathleen Randallové neexistovalo dostatečné množství důkazů. Sám Jackson se k vraždám doznal, ale jakoukoliv další spolupráci s policií kategoricky odmítal. Když mu policisté ukazovali fotografie zavražděných žen, Jackson to doprovázel lakonickými komentáři jako "Tahle je moje", "Jednu z nich jsem neudělal" nebo "Možná jich je víc". Stejně poté odpovídal i u soudu. Ten ho nakonec uznal vinným z vražd Debry Stevensové, Ellen Reichové a Damaris Synge Gillispieové. K překvapení všech byl uznán nevinným v případě vraždy Sandry Ehramjianové. Nicméně, za vraždu tří dívek byl Anthony J. Jackson odsouzen k doživotnímu trestu, který mu byl po několika odvoláních potvrzen. Je tu důvodné podezření, že Jackson mohl být odpovědný za dalších tucet vražd mladých dívek, ale neexistuje pro to dostatek důkazů.

Zdroje: An Encyclopedia of modern Serial Killers - Hunting Humans, law.justia.com