(Indie)

O životě Anjabai Gavitové (na fotografii uprostřed) je známo jen velmi málo. Dceru Renuku (narozena 1973, na fotografii vlevo) porodila svému prvnímu manželovi, který se živil jako řidič z povolání. Ten rodinu brzy opustil a Anjabai se znovu vdala za muže jménem Mohan. Tomu v roce 1975 porodila dceru Seemu (na fotografii vpravo). Ani toto manželství však dlouho nevydrželo a Mohan se těsně po narození Seemy odstěhoval k jiné ženě. Anjabai si poté našla třetího manžela, muže jménem Kiran Shinde. To nezměnilo nic na tom, že rodina žila v naprosté chudobě. Kvůli tomu dcery Seema a Renuka už od dětství vypomáhaly rodinnému rozpočtu drobnými krádežemi a kapsářstvím. Tak tomu bylo až do jejich zatčení.

Zásadní zlom v jejich životech nastal v roce 1990, kdy byla Renuka přistižena při krádeži v jednom z chrámů ve městě Púne. Když už to vypadalo, že bude zlynčována rozzuřeným davem, dostala spásný nápad. Popadla nedaleko stojící dítě, chlapce jménem Santosh (1 rok), a začala předstírat, že je jeho matka. Přísahala na život "svého syna", že neměla v úmyslu v chrámu krást. Tato strategie nakonec slavila úspěch, dav se rozestoupil a Renuka odešla se Santoshem v náručí. Že to byl ve skutečnosti syn místní žebračky, ji vůbec netrápilo.

Trojice žen si uvědomila, že pokud budou mít dětský doprovod, výrazně se tím sníží šance na jejich dopadení. Plán byl vcelku jednoduchý. Zaměřily se na nádraží, chrámy, trhy nebo autobusové zastávky ve městech Bombaj, Kolhápur a Kalyan. Jedna ze sester se snažila nenápadně okrádat kolemjdoucí, zatímco druhá stála opodál se Santoshem v náručí. Pokud byla první ze sester přistižena při činu, druhá zvedla Santoshe do vzduchu a pustila jej na zem. Dítě se udeřilo do hlavy a začalo plakat, načež jeho údajná matka spustila nářek, žadoníc o pomoc pro její zraněné dítě. To způsobilo rozruch, který stačil k tomu, aby první sestra dokázala uprchnout do připraveného auta, kde už na ni čekala její matka se svým třetím manželem.

Rány na hlavě nebohého chlapce nebyly nikdy ošetřeny, a tak není divu, že velmi záhy začaly silně hnisat. Po pár týdnech Santosh bolestí proplakal celé dny. Jenže plačící dítě, ještě k tomu v zuboženém stavu, se trojici žen už nehodilo... Anjabai proto ročního chlapce chytila za nohy a vší silou jím několikrát udeřila do železné tyče. Po pár ranách do hlavy byl Santosh mrtev. Seema a Renuka vše pobaveně sledovaly, zakusujíce vada pav (vegetariánské jídlo z fast foodu).

Členové rodiny však nechtěli měnit zavedenou taktiku, a tak začali unášet děti, které poté používali jako krytí při svých krádežích. Jednalo se o děti z nejchudších poměrů, jejichž matky byly žebračky a bezdomovkyně. Ke zločinům docházelo po celém indickém státe Maháráštra. Zmizení dětí nebyla buďto vůbec hlášena nebo se jimi policie odmítla zabývat. Jakmile už dítě nebylo k užitku, ženy jej brutálně zavraždily. Nejstaršímu dítěti bylo 5 let, nejmladšímu pak bylo pouhých 7 měsíců.

Ženám nebyla žádná brutalita cizí. Jednoho 2letého chlapce přivázaly za nohy ke stropu a střídavě s ním házely o zeď, dokud nebyla jeho hlava doslova na kaši. Některým dětem rozbily hlavy o telegrafní sloupy, jiné nechaly zemřít hladem. Tělo jednoho nemluvněte rozsekaly na kousky, které poté vložily do nákupní tašky. Tu s sebou následně vzaly do kina a zatímco sledovaly film, tašku s částmi dětského těla měly položenou u svých nohou.

To vše trvalo až do 19. listopadu 1996. Tehdy se totiž rozhodly unést malou dceru Anjabaiina prvního manžela. Byly však přistiženy při činu, načež byly velice rychle zatčeny. Během prohlídky jejich domu nalezla policie obrovské množství dětského oblečení a hraček. Všechny 3 ženy zarputile odmítaly jakákoliv obvinění. Vyšetřovatelé proto brzy pochopili, že klíčem k vyřešení případu je Anjabiin manžel Kiran Shinde. Ten byl ochoten proti ženám svědčit, výměnou za svou beztrestnost.

Anjabai Gavitová zemřela v roce 1997, tedy ještě před začátkem soudního procesu. Její dvě dcery byly obviněny z únosů 13 dětí a vražd 9 z nich. Seema se během soudního procesu ke svým zločinům nakonec doznala. Rozsudek byl vynesen v roce 2001. Obě sestry byly uznány vinnými ze 6 vražd a odsouzeny k trestu smrti oběšením.

Obě ženy se proti rozsudku okamžitě odvolaly s tvrzením, že si tak vysoký trest v žádném případě nezaslouží. V roce 2004 je Nejvyšší soud uznal vinnými z 5 vražd a rovněž je odsoudil k nejvyššímu trestu. Stejné rozhodnutí poté padlo i v roce 2014. V témže roce indický prezident odmítl jejich žádost o milost. I přesto jsou obě ženy stále naživu a úspěšně oddalují vykonání rozsudku.

Je otázkou, kolik dětí vlastně trojice žen unesla. Někteří vyšetřovatelé uvádí, že mohlo jít až o 43 dětí, z nichž většina byla zavražděna...

Zdroje: wikipedia.org, manoramaonline.com