"Lovec kožichů"

(Rusko)

Životopis

Alexander Nikolajevič Čajka se narodil 23. července 1974 v ukrajinském městě Sumy (tehdy SSSR). O jeho životě není mnoho známo. Snad jen to, že pocházel z velmi chudých poměrů. Až na jistou materiální nouzi se však dá jeho dětství popsat jako normální. Rozhodně nebyl nijak fyzicky ani psychicky týrán. Vždy byl sportovcem, věnoval se zejména fotbalu. V roce 1989 byl ve svých 14 letech zatčen za účast na skupinovém znásilnění jedné mladé dívky. Od soudu odešel s 5letým trestem. Za dobré chování byl však propuštěn již 16. července 1993. Těsně po svém propuštění se z neznámého důvodu rozhodl přestěhovat se do Moskvy. Zde přežíval v obytném přívěsu.

Série vražd

31. ledna 1994 - První Čajkovou obětí se stala 38letá žena. Té Čajka zasadil celkem 21 bodných ran nožem. Některé rány byly vedeny proti ženině obličeji, což znamenalo, že identifikovat oběť, byl poté schopen pouze její nejmladší syn.

7. února 1994 - Další obětí se stala 50letá žena, které Čajka uštědřil 17 bodných ran nožem. Tato žena byla navíc okradena. Čajka ji z prstu serval zlatý prsten.

9. února 1994 - Nejstarší Čajkovou obětí se stala 82letá žena. Té Čajka zasadil 8 bodných ran a následně jí ukradl kabelku a prsten.

12. února 1994 - Vražda 40leté ženy. I tato oběť byla ubodána.

Zatčení a soud

V případě poslední vraždy se našlo hned několik svědků, kteří byli schopni policii poskytnout popis pachatele. Mladý, vysoký muž v černošedém oblečení, pravděpodobně nepocházející z Moskvy. Policie okamžitě spustila operaci "Kožich" (vrah vždy útočil na ženy oblečené v kožiších). Policistky oblečené v kožiších (pod kterými měly neprůstřelné vesty) se procházely Moskvou, kryty policisty v civilu. Cíl operace byl jednoduchý: vyprovokovat vraha k útoku. Jednu chvíli to vypadalo, že tento plán bude slavit úspěch. Jednu z policistek totiž opravdu napadl jakýsi mladík. Ten byl snadno přemožen a dokonce u něj byl nalezen i nůž. Zadržený byl podroben velmi brutálnímu výslechu, ale nadále zapíral, že by měl s vraždami cokoliv společného. Když pak policejní experti uvedli, že mladíkův nůž rozhodně nemohl být použit při výše uvedených vraždách, musel být útočník zbaven obvinění ze spáchání 4 vražd. Policie rovněž prováděla zevrubné kontroly všech obyvatel, kteří neměli trvalé bydliště v Moskvě. Mezi kontrolovanými byl i Čajka, který ale v policistech nevzbudil žádné podezření.

Štěstí mu však vydrželo jen několik málo hodin. Již 14. února 1994 si totiž jeden z policistů všimne Čajky na stanici metra Frunzenskaja. Jeho popis seděl na popis pachatele, a to včetně oblečení: černá bunda, šedočerné kalhoty, černá taška. Policista se rozhodl ho sledovat. Neujde mu, že se Čajka chová velice podivně a neustále si prohlíží procházející ženy. Po několika hodinách se proto rozhodne zatknout ho. Není bez zajímavosti, že k Čajkovu zatčení došlo pouhých 5 dní před jeho svatbou, která se měla konat 19. února 1994.

Ihned po příjezdu na policejní stanici se Čajka doznal ke všem 4 vraždám. S vyšetřovateli plně spolupracoval, což mělo za následek celkem hladký průběh vyšetřování i následného soudního procesu. Na jeho konci byl Čajka odsouzen k trestu smrti. V roce 1996 však bylo v Rusku na trest smrti uvaleno moratorium. Proto byl nakonec Čajkův rozsudek změněn na doživotí. Alexander Čajka je i v současné době ve vězení a odpykává si svůj trest.

Zdroje: wikipedia.org, peoples.ru